Spor s profesorkou

Ahoj, měla jsem stejný problém s matikou. Ať jsem se snažila sebevíc, prostě mi to nešlo a čím víc jsem nad tím seděla, tím to bylo horší. Kolikrát mě táta doučoval, ale výsledek byl vždycky stejný - moje slzy a jeho dva panáky na nervy.

Tak jsem se, samozřejmě s vědomím, že z matiky nematuruji a ani jí moc nebude na výšce (a ejhle, ono bylo), na matiku prostě vykašlala a svůj postoj změnila ze "zlepšit se" na "přežít". Výsledek byl stejný a čtyřka z matiky se u maturity ani přijímaček fakt nijak neprojevila. A dodnes ji moc nepotřebuji (krom každodenním drobností, samozřejmě).

Nic víc udělat nejde, smaozřejmě krom toho na profesorku podat stížnost a nechat se přezkoušet před komisí. Nebo případně jít za ní a zkusit to lidsky, vysvětlit, v čem je potíž - ovšem to záleží, jaká profesorka je, některé jsou pěkné mrchy.

Chápu, že nechceš prolézt se čtyřkou, ale na tvém místě bych se více, než na zbytečný boj s předmětem, který ti prostě nejde, už zaměřila na předměty, ze kterých chceš maturovat.

Stejně jak Martině i mně s vybavila studentská léta. Chemii jsem neměla ráda, ještě tak anorganickou, v organické jsem nenašla nic, čeho bych se mohla nějak chytit a odvodit si potřebné. Také mě to přestalo trápit ještě na studiích, protože jsem tušila, že se s oragnickou chemií v budoucím životě už nesetkám. A bylo to tak.

Přestože se vžívám do pocitů a soucítím, musím se postavit na stranu profesorky. Test, v kterém je vše slovo od slova podle učebnice, něco prozrazuje. Buď jde o tahák, nebo o našprtání se nazpaměť. Jestliže má test prokázat skutečnou orientaci v dané látce, tak to prostě prokázal. Kdo se v látce orientuje bezpečně, píše vlastními slovy. Možná sem tam s chybou, ale od toho už je tu profesorka s letitými zušenostmi, aby poznala, kdo co skutečně umí.

Hlavu vzhůru a těšte se na testy z jiných předmětů.

Opět souhlasím s dodatkem Martiny - zaměřit se na předměty, o kterých předpokládám, že budou pro budoucnost nejdůležitější.

Čtyřka by byla na vysvědčení nemilá, ale snad by se to na tři nějak také dotáhnout dalo.

A je také vhodné si vzít za své heslo, že nikdo není dokonalý. Ano, už na střední škole se může člověk dostat do situace, že druhá osoba bude mít neměnný názor a bude nepříjemná a bude otravovat atd. Jenže v dalších letech se těch osob vyvrbí jaksi mnohem a mnohem víc. Berte to jak trénink.

Netrapte se chemií. V bývalém zaměstnání jsem se denně setkávala s texty velmi úspěšných inženýrů a oblíbených učitelů a vyhledávných řemeslníků... Texty bývaly plné pravopisých chyb. No a co? Prostě nikdo není dokonalý a každý umí něco jiného.

Ještě dodám, že si mně dodatečně přezkoušela u tabule a já jí to tam řekla stejně, jako v testu. Taky měla podezření na tahák. Já vím, že to je špatný způsob, ale co jiného pro to mám udělat? Když to prostě nedokážu pochopit a nechci prolézt se čtyřkou, tak co už víc bych měla udělat?

oblíbených učitelů

dobrý oxymóron... to mi odsouhlasí snad i hejkal

Věřte tomu, že i oblíbení učitelé existují. Není jich mnoho, pravda.