Rozbor básně

ahoj máme udělat rozbor básní. O něco jsme se pokusila .Vidíte ještě něco? díky

1.

Ó nádhero tvých nahých, štíhlých oudů!

Ó nekonečno touhy ve tvém oku!

Ó sílo vášně v úbělu tvých boků!
Ó luzné sítě v tvojich vlasů proudu!
Zpěv Sirén, andělů hlas, trouba soudu,
sen sfingy spící tři tisíce roků,
vše na mne křičí z úbělu tvých boků,
a vše mne láká v ráj tvých štíhlých oudů.
Zavírám oči, tma se na mne řítí,
z tvé šíje hvězda touto nocí svítí,
mně zdá se, že jsem objal v tobě Krásu.
Ó mystérium! Ohni políbení!
Křte plamenných slz, bezdno zapomnění!
Ó prsů poupata! Ó zlato vlasů!

Ó = první sloka je anafora (opakuje se Ó

Vlasů proud = oxymorón

tma se na mne řítí = personifikace

Ó mystérium!, Ohni políbení! bezdno zapomnění! Ó prsů poupata! Ó zlato vlsů! = apostrofa

plamenných slz = oxymorón

V DEŠTI

Dnes prší zase _ tuším den juž pátý;

ty nad svou prací a já nad knihami,

v své jizbě útulné jak žijem sami,

jak větrem jeden kout dva listy sváty.

Jen časem v sny mé kmitne vlas tvůj zlatý

neb z retů nápěv zazvučí ti známý,

jak včelka bzučíc mezi květinami

si hledá skryt, když obzor bouří vzňatý

A kdyby slunce více nazasvítilo,

věř, ani nedivil bych se juž tomu.

v mě nitro z tvojich očí lepší slítlo.

vněm cítím duši svou jak jabloň kvésti,

a v noci v zraku více nám slz štěstí

než deštných kapek v listí sarých stromů.

vlas tuj zlaý = epiteton

nitro z tvojich očí lepší slítro = nitro slítlo = personifikace