celá otázka zní takto : Ctíme jiné kultury: Do jaké míry máme ctít kulturní, náboženské a společenské zvyky jiných národů? Máme se snažit přizpůsobit, když žijeme jinde, a požadovat od jiných, aby se přizpůsobili našim pravidlům, když žijí u nás? - máme napsat cca 10 vět na tuto otázku. Prosím neporadil by jste mi někdo, co tam mám napsat a nějaké příklady? Mám dvě věty o tom, že když někam jedu tak jako tu jejich víru a kulturu musím respektovat, ale zase nadruhou stranu se nenechat ovlivnit a že bych měla chránit tu svou. Nic víc nevím, co bych z toho vytěžila... Díky.Budu vděčná za každou radu 
5x
Pár postřehů a vzpomínek, vesměs se to týká jídla.
Nevím, jak moc letité jsou vzpomínky českých obchodníků (herců?, hudebníků?), kteří museli v exotických zemích s odporem snsít tu oko z berana, tu živého brouka. Vylíčeno to bylo snad v televizi, ale velmi barvitě. Odmítnout se prý ty pochoutky nedaly, tam někde je to součást tradičního pohoštění a hostitel by se mohl urazit.
90. léta a cesta do spřáteleného města v Nizozemí. Na výletě nám hostitelé koupili jakési kyselé rybičky. Mně osobně to moc chutnalo, ale polovina rybiček skončila v koší. Čeští šéfové marně vrhali výhrůžné pohledy. Další den společný oběd a na stole něco dost zvláštního. Po informaci, že je to polosyrový telecí mozeček, odešlo od stolu několik českých žen. Já také. Opět výhrůžné pohledy a pokárání, že takhle to nejde, že se hostitelé mohli urazit. Kupodivu se neurazili.
Návštěvy se střídaly, několikrát přijeli Nizozemci do našeho města. Byla jsem v organizačním týmu a tentokrát jsem zase slyšela, že toto ne, tamto ne, protože oni na to nejsou zvyklí a mohli by se urazit.
Získala jsem dojem, že jediný, kdo se za žádných okolností nesmí ničím nechat překvapit, nesmí se urazit a musí všechno vydržet a snít, jsme my, Češi.
Podobně hovořil můj exmanžel, když líčil zážitky z cest a z návštěv cizinců v nedalékě továrně. Čechů se nikdy nikdo neptal, co a jestli budou jíst, servírovalo se jim automaticky místní jídlo. S cizinci zde byl vždy problém, protože jedni nesměli hovězí, jiní nesměli vepřové, jiným nechutnaly knedlíky.
2x
Řekl bych, že pokud jde o společenské zvyky a zejména o splečenská pravidla (t.j. zákony), potom je nutné se přizpůsihit hostitelské zemi. To si myslím že je přímo povinnost hosta. Pokud jde o náboženství, potom není nutné se přizpůsobit, protože existuje svoboda náboženství, kterou by měla hostitelská země respektovat. Pokud jde o kulturu, neměl by nikdo zapomínat na kulturní hodnoty svého národa, ale měl by se snažit, přizpůsobit se kultuře hostitelské země.
Ono je/není nutné... jak v čem. Jedna věc je, že v některých zemích může být přizpůsobění vynucováno drakonickýmy prostředky. Ale třeba v Turecku si jistě příchozí křesťané ponechají svou výru, nebudou se například přizpůsobovat prvidelným modlitbám směrem k Mecce, ale pokud chce křesťanský turista navštívit třeba mešitu, je jeho povinností zout si boty.
Jinak "multikolturalismus" je obecně kontroverzní záležitost a obávám se, že tazatelka to s konečnou platností nevyřeší; i o těchto různých pohledech by se ale mohla zmínit.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.