Problemy s chováním na intru a ve škole

Od: Datum: 03.09.13 13:02 odpovědí: 3 změna: 04.09.13 17:39
Ahoj, jsem ve 2.ročníku SOŠ a jsem na intru. Je mi 17 a doma mam bezvadnou rodinu a přítele. Stejné problémy jsem měla i minulý rok... Necítím se dobře na intru ani ve škole, každý den podléhám stresu co se tÿče školy, domova a intru. Chovám se úplně jinak tady, než doma. Doma jsem ukecaná, veselá, nápaditá a tady úplný opak... Moc s nikym nekomunikuju, jsem uzavřená. K psychologovi nechci chodit a tak proaim o radu xo s tím? Dá se přeatoupit někam jinam i v 2.? Taky nechci ublizit lidem co mi věří. Tak nevím co s tím.. Nejraději bych šla na jinou školu poblíž domova, ale nechci zklamat...
Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 03.09.13 13:17

Přestoupit se dá, ale záleží to na řediteli školy, kam chceš nastoupit. Musí být místo a budeš muset udělat rozdílové zkoušky (zvláště pak u jiného oboru), ale podmínky ti řekne jen ředitel té školy.

Bohužel vůbec neuvádíš, proč se ti na intru "nelíbí" - špatní lidé okolo, špatní vychovatelé,... proč? To stejné ve škole.

Když nechceš k psychologovi - doma si to řešila?

A čím si myslíslíš, že zklameš své okolí?

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 03.09.13 15:00
avatar

Nikčo, protože jsem během střední často navštěvovala spolužačky, co byly na intru, tak ti spíše radím, abys zatnula zuby a vydržela. Ono je moc snadné utéct před prvním problémem... myslíš, že žádné z holek na intru není smutno? Že se necítí odtržené od rodiny? Že si večer v pokoji nepoplakaly?

Že s nikými moc nekomunikuješ, to je jen tvá chyba. Tak se trochu snaž, oni tě ostatní neukousnou, a třeba uvidíš, že jsi potkala fajn nové kamarády. Sedět v koutě, probírat se svými bolístkami a přitom novým lidem okolo nedat ani šanci, abyste se pořádně poznali, to je hodně špatná cesta. Co budeš dělat, až řeba půjdeš na vysokou v dalekém městě, kam tě přijmou? Až zjistíš, že ve tvém kraji není práci, ale 100km dále ti nabízejí super místo?

Věř, že vím, o čem mluvím. 5 let jsem strávila na privátě během vysoké, s přítelem se viděla jen o víkendu (a to pokračuje i nyní v práci, jsme z jiného kraje), rodina daleko, kamarádi žádní. Ale naučila jsem se to brát, našla si nové kamarády, nové koníčky, nové cíle.

Pokud tě ale nebaví škola (ne ale proto, že se ti nelíbí na intru a tím pádem ani ve škole), zkus to doma opartně probrat s rodiči, že jsi měla o škole jiné představy a je mimo tvoje zájmy. Pokud je to pravda, samozřejmě.

Je však otázkou, jak dopadneš na druhé škole, když opět narazíš na nějaký problém. Utíkat před každým problémem na jinou školu není řešení.

Ohodnoceno: 4x
 
Od: s
Datum: 04.09.13 17:39

S výše umístěným příspěvkem, že utíkat před každým problémem na jinou školu není řešení naprosto souhlasím, ALE je blbost posuzovat jen podle osobní zkušenosti a dojít k závěru, že většina lidí to nějak přetrpí. A to je právě to.

Z vlastní zkušenosti - Jsem extrémní introvert. Po pravdě jsem za celý život nepotkala nikoho, kdo by byl větší introvert než já. Největší problém je s mými vrstevníky. Prostě si nemáme co říct.

Byla jsem tři měsíce na intru. Hrůza. Uvažovala jsem o tom, že přestoupím na jinou školu, nebo snad budu dojíždět z domova. Celé dny jsem tajně probrečela v parku, potřebovala jsem pryč od lidí. Nic mi nešlo. Nemohla jsem se na školu soustředit. Cítila jsem se příšerně, než jsem se dostala k tomu jít na privát. Byla to vlastně úplná náhoda, ale od té doby jde vše mnohem lépe. Neumím si představit, že bych přestoupila zpět na intr, asi by mě to zabilo.

Také jsem však slyšela spoustu narážek a komentářů od ostatních lidí, že jsem rozmazlená, ostatní to vydrží, ale já musím mít něco extra atd. Což ale rozhodně není pravda, rozmazlená nejsem, jen chci mít svůj klid a to je vše... Pravda je, že ostatní to vydrží, ale protože nejsou takoví samotáři jako já. Naopak, jsou mezi svými vrstevníky spokojeni a jediné co jim vadí jsou vedoucí. Osobně neznám nikoho, komu by vadili i školní výlety atd. Jsem prostě extrém. A souhlasím s tebou, na psychology se vykašli, neví si rady, tak posílají k psychiatrovi, který jen umí cpát prášky a snaží se změnit povahu člověka. Což změnit nelze(pokud máme být sami sebou, což je myslím to nejdůležitější)

K mému štěstí mám po prababičce nějaké peníze, z kterých si privát mohu zaplatit. Jinak by mi ho nezaplatil nikdo.

Podle mě by pro tebe byl privát to nejlepší. Bohužel ne každý si to však může dovolit:( Ale jsou tu i takové priváty, kde lidé pronajímají třeba jen jeden pokoj a nechají tě bydlet u nich doma, cena je pak mnohem nižší, pomalu se vyrovná i intru. Při troše štěstí se dá narazit i na lidi, co jsou třeba celou dobu pryč, takže jsi úplně sama. Zkus to prohledat a promluvit si o tom s rodiči.

Přeji hodně štěstí a hlavně se to nesnaž přetrpět na intru jen proto, abys nezklamala ostatní. Cítit se šťastně je přeci důležitější.

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.