Vyprávění se zvířatem

Ahoj.Popiš pejska,to snad není tak těžkéVyber si nějaké plemeno,pokud nemáte doma,tak třeba sousedů,známých,nebo kamarádů.Popiš jak je veliký,jakou má srst-barvu a hustotu,oči,tlamičku,ocásek.Co rád baští,s čím si nejraději hraje,co se již třeba naučil-prosit,panáčkovat,atpod.Kam chodí rád ven,a co tam rád dělá...

díky moc,ale má to být zážitek ne příběh .

Ahoj. Trošku zapoj svoji fantazii. Vážně si nevzpomeneš na žádný zážitek se zvířetem?

Mě napadá např. návštěva ZOO, můžeš popsat, jak ráda chodíš pozorovat určité tvé oblíbené zvíře a nějaký zážitek už si můžeš domyslet, třeba narození nového mláděte. Nebo napiš, jak jsi našla třeba ztracené kotě, starala se o něj, později si našla jeho majitele a získala tím 2 nové kamarády - lidského i zvířecího. Cokoliv si vymysli.

Mám zážitek s pejskem. Jeli jsme sázavským vláčkem motoráčkem. Jenom samotný jeden vůz. Na jedné maličké zastávce v lukách přistupovala stará paní. Měla několik velkých tašek a malého pejska. Špatně se jí nastupovalo. Tašky vyskládala do vlaku, těžce tam vlezla sama a na toho chudinku pejska nějak zapomněla.

Fíra vykoukl z okénka, průvodčí mu dal znamení a vláček se rozjel. Pejsek za ním běžel po kolejích, ale nemohl mu stačit. Všichni ve vlaku jsme křičeli, paní se rozplakala, že svého kamaráda už neuvidí.

Dopadlo to dobře. Průvodčí běžel do kabiny ke strojvedoucímu, ten zastavil, průvodčí vyběhl ven, popadl pejska do náručí a donesl do vlaku. Všichni si oddychli. Cestující, pejsek a nejvíc asi ta paní. Příště si už na něj dá určitě lepší pozor.

Takže určitě jsi nějaký podobný příběh taky zažila. Další mám třeba, jak jsme jako děti zkoušely v ohradě vepřína jezdit na prasatech. Čuník mě shodil - hádej do čeho? A skončilo to neslavně - doma pár na zadek, dvojí koupel a nakonec nastříkání voňavkou Živé květy. Jiná tehdy nebyla. Ale bez toho navonění by vedle mě asi nikdo nevydržel.

Další: měli jsme laboratorního potkana Honzu. Chodil si volně po bytě, byl ochočený. Jednou přijela teta. Věděla sice, že Honzu máme, ale nenapadlo ji, že bude právě spát na gauči pod ozdobným polštářkem. Sedla si na gauč, odhrnula polštářek a...málem jsme ji chytali do lasa, jak vyváděla. Příště, když přijela, kulila na nás oči, ukazovala pokaždé na gauč a ptala se šeptem: NEJNI TAM?

A takhle bych mohla pokračovat až do rána.

Ještě jeden zážitek: Tchán mé sestry měl pěkný chov králíků. V každém kotci u králíků byl podnájemník - morče. Děda dbal pečlivě na to, aby bylo vždy jenom jedno samo, aby nepřišla nějak k sobě a nebyly přírustky.

Sestra měla v té době 2 malé synky - 4 a 5 let. Rádi si u dědy hrávali.

Dědovi se najednou rozrodila skoro všechna morčata. To bylo najednou mladých! Děda se chytal za hlavu, kudy chodil, přemýšlel, jak se to mohlo stát. Nepřišel na nic. Vždyť každé morče bylo samo v jednom kotci.

A pak to najednou prasklo. Kluci - ti dva kujóni, našli ve stodole po sestřenkách starý kočárek pro panenky. Naložili do něj pokaždé 4 - 5 morčat, dali na ně peřinku a jeli na procházku. Když se vrátili, naložili další skupinu, až postupně vyvenčili všechna morčata. A v kočárku pod dečkou bylo jistě veselo. Když děda klukům pohrozil vařečkou, oba spustili: Ty jsi ale, víš, jakou měli radost, že jedou ven? Oni po sobě lezli, objímali se a dělali kotrmelce! Jo, kotrmelce.

A dědovi trvalo pak hezky dlouho, než celé to nadělení rozdal mezi ostatní králíkáře. Jaga.

Marcelko, nechceš napsat knížku? Byla bych tvůj první čtenář

Psalo by se jedna radost, žádná fakta, stačí fantazie když už nemám žádný zážitek. Nejspíš bych napsala o tom, jak mi uletěla andulka, vlétla do okna panelového bytu asi 1km daleko a zabydlela se, do týdne se rozmluvila, řekla jméno a adresu a hodní lidé ji vrátili. O psích a kočičích kamarádech by to vyšlo na román a teď právě se na chalupě kamarádím se slepicema což by také byl zábavný příběh.

Díky moc už jsem něco vymyslela