Učitelství na I. stupni

Zdravím, před lety jsem dva roky studovala tento obor, prezenčně, MU Brno. Co se klavíru týče, mám hudební vzdělání a maturitu z hudebky, ale tady jsem byla nahraná. Žádné písničky pro děti nebo dětské skladby, ale opravdu těžké klavírní skladby od světových skladatelů. Kdo neuměl, musel na doučování a ani tak nestíhal. Hraní bez koukání se na prsty (jen koukání do not) se bralo jako samozřejmost. Takže na tom vylítalo dost lidí. Tělesná výchova byla pohoda, učily se různé cviky pro děti apod. asi dvakrát jsme byli na sportovním výjezdu, kde jsme spíše zkoušeli dětské hry. A výtvarka... ta se brala tak, že i ten, kdo neumí kreslit, se to prostě naučí. Ale také relativně pohodový předmět. Nejhorší byl opravdu klavír, protože každý namaluje nějakou tu vázu nebo udělá kotoul, ale ne každý zvládně čtyřstránkovou fugu. Také se počítá s tím, že budoucí učitelka umí zpívat.

Matematika je druhý a velmi nepříjemný nebezpečný obor. Hodně z nás na ní vyletělo, včetně mě. Bohužel jsem si myslela, že se budeme učit matematiku opravdu pro první, dejme tomu i pro druhý stupeň, ale toto byla regulérní VŠ matika. derivace, permutace, výroky, algebra - dost jsme v tom plavali, i když jsme měli skvělého učitele, který se fakt snažil. Pravda, že lidem, co na VŠ přišli z ekonomky nebo techniky, to šlo o dost líp, než bývalým pajdákům apod. Doučování bylo pro většinu samozřejmostí.

Kdo je na matiku slabší, tak musí holt makat, a to pořádně. Já slabší byla, nešlo mi to a taky jsem na to dojela. U klavíru se dělaly skupiny pokročilí - méně pokročilí. Kdo neuměl hrát vůbec, většinou letěl, protože mu už během první hodiny bylo řečeno, že buď během měsíce, dvou (zkoušelo se i v hodinách), dožene klavíristy, co hrají třeba čtyři roky, nebo ať se rovnou pakuje. Velmi milá paní učitelka. .

Tak leda fakt intenzivní doučování...nás drtili hned ze začátku, a to jsme měli dvě hodiny týdně. Vy zřejmě navštívíte školu párkrát do měsíce, o to to bude těžší, makat doma.