Češtinářská nejasnost - svůj/jeho

Zdravím VásDle mého mínění,zde podmět nehraje žádnou roli.Roli hrají pády,a to přesně pád 2.-z koho čeho-z vraždy.Pokud je tam jeho nebo své,obojí je správně,jsou to zájmena přivlastňovací.

Pouhé slovíčkaření a zbytečné pitvání ničeho-jen můj názor na tento dotaz.

No ve vetě, Torák byl vrah své/jeho dcery nejde o pouhé slovíčkaření a pád nám vůbec, ale vůbec nepomůže.

Dobrý den.

Pokud bych psala sama o sobě, pak bych napsala "své dcery", Pokud by ten článek psal někdo jiný o mé osobě, pak by bylo správnější:"její,jeho" dcery. Ten jemný rozdíl v tom cítím, ale asi na tom úplně nezáleží.

Tento příspěvek byl přidán v době, kdy jsem svůj psal, takže jsem ho neviděl a jsou na sobě nezávislé. Nicméně shodujeme se v tom základním - zvratné zájmeno přivlastňuje původci děje - i v tom, že konkrétní použití není tak jednoduché, jak se nám občas ředitelé zeměkoule snaží namluvit. Já si například nejsem stoprocentně jist, že pan Torák je hybatelem děje, i když, pravda, implicitně to tak vypadá. On v té větě není přísudek, který by to s jistotou rozhodl.

Nicméně UJ4 je názoru toho, že správně je "své", jak píšete vy.

Se zdůvodněním, že "jeho" by mohlo znamenat, že jde o dceru někoho jiného.

No, když vraždil, tak hybatelem děje jistě byl, ale pro češtinářské potřeby - těžko říct. Hlavně že si všichni rozumíme, na světě je fůra řečí, u kterých třeba já vůbec nevím, co mi dotyčný říká ať se snaží jak se snaží.

Újč

Pravidlo s podmětem je takové jakože jednoduché, (říká, že zvratným zájmenem přivlastňujeme podmětu, takže když Torák podmětem není, tak by tam být nemělo), ale ne vždy jsem se na jeho základě dokázal spolehlivě orientovat. Jak jsem se dočetl jinde, důležité je, kdo je ve větě agens. Možná v té větě vámi uvedené by mohlo být oboje, ale správnější bych cítil "jeho". Zkusme jiné podobné věty:

"Soudce soudil v hlavní líčení s Milanem Torákem obžalovaným z vraždy jeho dvanáctileté dcery" _ tady je agentem (a zárověň podmětem) soudce a "své" by bylo vysloveně špatně nejen gramaticky, ale hlavně smyslem,

Milan Torák, obžalovaný z vraždy své dcery, (ladinpraha)..,. zde je agentem i podmětem Torák a "své" je na místě.

Věta z dotazu: Tam je podmětem Hlavní líčení, ale to těžko může mít dceru, takže "své" by mohlo být špatně gramaticky, ale rozhodně ne smyslem. Je ale skutečně podmětem? Ta věta je neúplná, mohla by pokračovat " bylo vedeno soudcem Velickým" , nebo také "vedl soudce Velický" a tam je situace jiná.Jsou ale i složitější situace. například, ve větě "Vyzvedněte si své noviny" je jistě gramaticky správně "své", ale někdy, když mluvčí chce zvýraznit, že ty noviny připravil speciálně provás, může napsat i Vyzvedněte si vaše noviny (příklad z vásledujícího výkladu). Celý text s tímto příkladem jsem našel na internetové jazykové příručce Akademie, ale v zájmu oddělení ho připojím v doplňku této odpovědi. Myslím, že úplně nejdůležitější je, aby nevhodné použití typu přivlastňovacího zájmena nedalo větě nežádoucí smysl.

Zvratné přivlastňovací zájmeno svůj konkuruje s osobními přivlastňovacími zájmeny můj, tvůj, jeho, její, jejich v těchto případech:

Zaprvé: Zvratné přivlastňovací zájmeno svůj užijeme tehdy, jestliže přivlastňovaná věc, event. osoba patří osobě/věci, která je ve větě agentem: Pavel vychovává své děti dobře. Starý hrad skrývá svá tajemství. Jdem (= my) za svou pravdou dál. Naproti tomu ve větě Pavel vychovává jeho děti vyjadřujeme,že Pavel vychovává např. bratrovy, kamarádovy atp. děti, ale nikoli děti své = vlastní.

Uvedené pravidlo neplatí absolutně. Nezvratná zájmena bývají preferována v těchto případech:

a) Agens a "vlastník" nejsou totožní v celém rozsahu: Doma u televize fandíme našim fotbalistům na mistrovství Evropy. _ Ve škole se učíme o našich význačných malířích. _ Blahopřejeme našim maturantům. _Máme rádi naši paní učitelku.

b) Vlastnický vztah je zdůrazněn, postaven do protikladu vůči jinému vlastníku, a to zejména tehdy, je-li přísudkové sloveso v první nebo druhé osobě. Např. Já ručím jen za moje/svoje svěřence (za ty ostatní ne). Podobně vedle obvyklého Oblékám si svůj kabát (= vlastněná věc, kabát, patří osobě, která je mluvnickým podmětem věty = já) můžeme užít také zájmena první osoby j. č. můj, a to v případě, že bychom chtěli zvláště zdůraznit, že například z několika (stejných) kabátů, z nichž jeden je můj, druhý tvůj, třetí jeho atp., si oblékám právě ten, který mi patří, tedy Oblékám si můj kabát, tj. nespletl jsem se. Také ve větě Říkám ti svůj/můj názormůžeme dát přednost nezvratnému zájmenu např. tehdy, pokud bude věta pokračovat... neopakuji jen to, co jsem slyšel od jiných.

Časté je zdůraznění zájmenem osobním v různých reklamních textech a všude tam, kde má vzniknout dojem individualizovaného oslovení zákazníka: Zde si vezměte vaše noviny (= noviny jsou vaše!, noviny jsou tu pro vás!). Ve skladu si vyzvedněte váš nábytek (= nábytek je váš, už jste si ho zaplatili). Z hlediska čistě mluvnického hodnotíme užití nezvratného zájmena jako nesprávné, protože odporuje výše uvedenému základnímu pravidlu, ale z hlediska funkčního své žánrové uplatnění má, protože plní funkci nabídky, přesvědčení, ujištění, získání či udržení přízně apod.

Významová nadbytečnost je nápadná např. ve větách jako V této lékárně vám změříme váš tlak.

Zadruhé: Složitější jsou případy, kdy jsou ve větě vyjádřeni (nebo se aspoňz věty vyrozumívají) dva vlastníci (původci dvou dějů). Přivlastňovaná věc, event. osoba patří buď osobě/věci, která je ve větě podmětem, anebo jinému"vlastníku". Pro volbu zvratného, anebo osobního zájmena pomůže, rozložíme-li větnou stavbu do jednodušších částí, z nichž je jasně vidět, zda podmět,"vlastník" a vlastněná osoba/věc jsou totožní (= užijeme zvratného zájmena), anebo nejsou totožní (= užijeme přivlastňovacího zájmena nezvratného). Například: Prosím vás o omluvení mé nepřítomnosti (= vy omluvíte mou nepřítomnost). Prosím vás (= já prosím) o omluvení (= vy omluvíte) mé dcery (= dcera je moje). = Prosím vás(= já), abyste omluvil (= vy) mou dceru.− Děkuji vám za blahopřání k mému svátku. (= vy blahopřejete, já mám svátek). −Podej mi můj kabát. (= ty mi podej kabát, kabát je můj). − Dovolte nám poděkovat za vaši laskavost.(= my děkujeme, vy jste laskav). V následujícím příkladu si lze vybrat mezi zvratným a osobním přivlastňovacím zájmenem, přestože se nepřivlastňuje podmětu: Toto drama líčí zápas venkovanů o jejich/svou půdu (příklad z MČ3).

Za hranicemi uvedených pravidel jsou různé případy zvláštní, frazeologizované, idiomatické, např. dát něco na své místo, být svůj, ponechat něco/někoho svému osudu.

V některých případech je často možné bez ztráty významové jednoznačnosti přivlastňovací zájmeno vynechat: Podej mi prosím kabát, pověsil jsem si ho tamhle na věšák.

Popsané způsoby konkurence mezi zvratným a osobním přivlastňovacím zájmenem mají platnost tendencí. Kolísání mezi oběma druhy přivlastňovacích zájmen nelze vyloučit. Častější je nezvratné zájmeno v různých projevech mluvených nežv projevech psaných. Pozor je třeba dát zejména tam, kde by užití zvratného, anebo nezvratného zájmena vedlo k odlišnému významu věty. Například: Policie podezřívala dva české potápěče z vraždy jejich (vs.svého) kolegy (doklad z denního tisku r. 2003) nebo Naše závodní lyže u Norů vzbuzovaly obdiv pro jejich těžkopádnost (doklad citovaný v časopise NŘ v r. 1921 _ nejde tedy o jev zcela nový, který by byl charakteristický jen pro současnou češtinu).

Měl jsem se učit Azerbajdžánsky, to by bylo jednodušší.

Dobrý den, řešení je prosté: Milan Torák je součástí podmětu, tj. celý podmět zní "hlavní líčení s Milanem Torákem", proto je správné užít zájmena SVÉ.

No jo. A ta zavražděná byla dcerou hlavního líčení s Martinem Torákem. Není to nějaké ujeté, tento způsob řešení?

Omlouvám se, s Milanem Torákem.

A co tahle věta:

Hlavní přelíčení s Martinem Torákem, bratrem Milana Tortáka, podezřlého z vraždy? dcery.?