Kdy použít jaké slovo a co je spisovné?

jsem / sem - první slovo je tvar slovesa být, druhé je příslovce, to´s napsal správně; použít "sem" namísto "jsem" je chyba (podobně jako použít "by jste" namísto "byste", například)

prohlédl / prohlídl - možné (a správné) jsou oba tvary (bez ohledu na kontext)

Hope, vycházel jsem taky z Pravidel.cz (viz Pepr) - ale taky jsem si původně myslel, že "prohlídl" tam nenajdu...

Ano, vazba "kdy sem" lze použít třeba v kontextu "nevím, kdo sem tu věc položil", tady ve významu KAM - SEM.

Myslím, že sloveso "prohlídnout" není spisovné, ale nejsem si zcela jistý, pravidla spisovné češtiny se na můj vkus mění jaksi živelně a moc často...

pepr, ses trošku pohádal sám se sebou, že?

Hope: spisovné je oboje prohlídl i prohlédlviz pravidla

Ovšem tato příručka si myslí něco jiného

Tak nevím, na Wikipedii je v článku o Pravopisu poznámka v Externích odkazech: http://www.pravidla.cz (neoficiální stránka, ÚJČ se od ní distancuje)

A Ústav pro jazyk český provozuje stránky z toho druhého odkazu. (kde prohlídl není)

Tož to jsem z toho daněk.

Dal jsem vyhledat prohlédl tam je:

prohlédnout
dělení: pro-hléd-nout
lze i: prohlídnout

...

Takže asi opravdu je platné oboje.

Hope, budeme tomu říkat úprava názoru dle dostupných informací

Já sem je oflinknutá výslovnost, stejně jako třeba já du místo já jdu. Pouze a jedině já jsem, sem je označení místa, třeba "pojd sem".

Za mé školní docházky bylo prohlídl nespisovený výraz, předpokládám, že je pořád a nezáleží na konkrétním použití.

Spisovně nebo nespisovně?

Když někdo řekne "duvenblejt" tak myslím, že nikoho nebude zajímat, že je to nespisovně.

Ve Slovníku spisovného jazyka českého (ujc) jsem nalezl:

prohlédnouti, ob. prohlídnout (†prohlednouti Tyl, Čech aj.) dok. (min. -dl, trp. -dnut) 1. nabýt zraku, začít vidět: štěňata za několik dní prohlédla; omdlela, ale za chvíli prohlédla; přen. když prohlédl, bylo už ráno probudil se 2. poněk. zast. (kudy; řidč. co) proniknout zrakem, pohledem: p. listím stromů k obloze; zrak to pološero neprohledl (Hál.) 3. p. (si) (co, koho) obsáhnout pohledem, zběžně n. podrobně se zrakem pozastavit u něčeho, někoho; učinit prohlídku něčeho: p. kresbu; p. si časopisy projít, probrat; p. si pozorně příchozího obhlédnout si; p. se v zrcadle; _ p. si město, sbírky; ♦ p. si někoho od hlavy k patě důkladně 4. (co, koho) přezkoumat, přešetřit; zast. pozorováním proniknout, prozkoumat: p. účty, zápisy zkontrolovat; p. motor; p. nemocného vyšetřit; p. práce (písařů) (Něm.); ♦ p. někoho až na dno duše poznat plně něčí povahu n. úmysly 5. (co, koho) poznat špatnou stránku něčeho, někoho; odhalit 4, odkrýt 3:p. podvod, něčí záměr; p. pravou příčinu jednání; p. podvodníka prošetřit 6. získat si správný názor, pochopit, poznat pravý stav něčeho: je nehodný, ale snad přece prohledne a se napraví (Jir.) 7. řidč. začít se jevit; (tu a tam) se objevit; vyhlédnout: na polích po dlouhé době zas prohlédla zemina (A. Mrš.) 8. expr. dostat lepší vzhled: světnice po úklidu prohlídla †9. (k čemu) vzít zřetel, přihlédnout: p. ke prospěchu svému (Choch.); — ned. prohlédati, prohlídat, prohlížeti

Takže bych to viděl spíše na slovo obecné češtiny, tedy nespisovné (V tvarosloví a hláskosloví vykazuje obecná čeština oproti spisovné poměrně pravidelné odchylky, které jsou víceméně společné všem obecněčeským nářečím:

Tvarosloví: Hláskosloví :é obvykle nahrazeno ý/í: malý město, plamínek, lítat

Ovšem ona obecná a spisovná, zejména hovorová čeština se stále sbližují; já bych sice, v případě, že bych chtěl mluvit spisovně, tvar prohlídnout nepoužil, ale moc bych se nad ním nepohoršoval.