Problém ve škole a jak to říct rodičům?

Sranda to určitě není tověřím. Ale tady nic moc jiného asi nelze poradit, čím déle se tím budeš užírat, tím hůř a tím větších rozměrů celá záležitost doroste. Ale jestli se to dozví třeba na schůzkách, tak přidáš problém navíc - právě, žes jim to neřekl. Nepíšeš, o co přesně jde, ani jaký vztah s rodiči máš. Oni nevidí, že jsi nervózní, že něco tajíš? Neptali se? Jestli ano, neříkej "nic"...

Jediné, co mě teď napadá: když jim to nechceš říct, nemohl bys jim třeba napsat dopis? Nebo to vzít takovou menší oklikou, třeba přes babičku (nebo jiného blízkého člověka)?

Teď máš možnost dodat i jakousi "svou verzi". Až se to dozví odjinud, tak už nebudeš mít prostor ji říct.

Ty nemáš žákovskou knížku? Kdyby ji rodiče pravidelně kontrolovali a nejen ji ale i tebe tak by nemuseli vyšilovat. Rodiče z tebe patrně, jako většina rodičů, chtějí něco mít, chtějí abys měl život jednodužší a nemusel se dřít, zároveň by ale měli poznat jak nadaného a vychovaného potomka doma mají. Z pravdou ven budeš muset a líp dřív než později. Ředitelská důtka nebo 2 z chování to bych zkousla a myslím, že by to nebyl i u přijímaček až tak velký problém, horší je, že tvé studijní výsledky jsou jak píšeš špatné no a pak záleží na tom zda máš na lepší a flákáš se nebo děláš maximum a lepší to už nebude.Promiň, že ti tykám a chlapsky se s tím poper, syp si popel na hlavu a slibuj (nejen slibuj) že se zlepšíš. Je duben tak i do konce roku se dá lecos stihnout.

Ano, je jednoduchý napsat, ať jim to řekneš na rovinu. Ale zároveň je to jediná rozumná věc, kterou v tomto případě můžeš udělat.

Bojíš se křiku a ztráty důvěry kvůli průšvihům a zhoršení prospěchu. Myslíš, že zatloukáním bys důvěru neztratil?

Rodiče se o problémech dozvědí při nejbližší třídní schůzce (pravděpodobně po čtvrtletní konferenci). Řekneš-li jim o problémech včas sám, nebudou rodiče při schůzce zaskočeni. Za problémy tě sice nepochválí, ale určitě ocení, že´s jim nalil čistého vína (i kdyby ti to třeba neřekli).

___ Zamysli se nad tím, proč nyní děláš ve škole průšvihy, a proč se neučíš (co se proti dřívějšku změnilo?).

Zkus i vymyslet, co bys dokázal zvládnout sám, a s čím bys potřeboval pomoci.

Přijdeš-li za rodiči s nepříjemným sdělením doplněným návrhem na zlepšení, případně prosbou o pomoc v tom, co nezvládneš sám, bude podle mne reakce rodičů jiná, než kdybys jen planě sliboval, že "se zlepšíš".

Ahoj,

Já svoji odpověď vezmu z jiného soudku:

Když jsem chodívala na SŠ začala jsem chodit za školu. Vše jsem zatloukala do poslední chvíle. Nakonec to stejně prasklo a vždycky to praskne. Naši byli opravdu hodně naštvaní, dostala jsem nářez, že jsem opravdu sedala na zadek velmi opatrně a zakázali mi opravdu vše a nadlouho. To byl důsledek neúpřimnosti, lhaní tím pádem i špatných známek, neomluvené absence atd. (mimochodem jsem dostala 3 z chování, a málem mne vyhodily ze školy. Díky rodičům se tak naštěstí nestalo, a dneska jim za to strašně děkuji)

Co očekáváš? Že podvedeš svoje rodiče, obelžeš je a oni ti poděkují? Každý musí nést za svoje jednání následky a tím pádem i tu zodpovědnost.

Nebo očekáváš že rodiče až se to dozví a přijdou domů ti řeknou: Jééé, to je prima - propadáš? Propadej dál. Zlomil jsi ruku spolužákovi? To je prima, zlom ji i spolužačce? To je hovadina viď?

PS: Nepíšeš, co jsi udělal za průšvih, to je taky důležité. Je průšvih a průšvih, víš?

PS2: Snaž se spravit, co půjde. Jestli se přiznáš, je tvá věc a tvůj postoj. Psal jsi, že na gymnázium se máš hlásit v příštím roce. Máš rok, na to, aby jsi se poučil, dal se dohromady a dokázal jsi, že nejsi lemp a průšvihář.

Držím palec

jedna bývalá průšvihářka

A ještě něco: Pokud to řekneš hned, tak na to budou rodiče připaravení a můžou to nějak řešit, zaujmout k tomu stanovisko atd. v té škole. Když to neřekneš, bude to pro ně šok.

Já svým rodičům tenkrát neřekla, i když se mně několikrát ptali, proč jsem to udělala. Já jsem odpověděla pokaždé stejně: nevím, nevím, nevím. Ten důvod se dozvěděli po letech. Pozdě. Dneska vím, že to nemuselo být, jenom proto, kdybych se tenkrát přiznala. A nezatajovala ten důvod. Nemusela jsem se potom dál trápit.

"A hlavně na mě budou zase řvát, budou zklamaný a prostě už mi nikdy nebudou věřit, bude z toho hrozný malér."

No, to sis měl bohužel rozmyslet dřív. Aby sis aspoň trochu uchránil hrdost, měj odvahu a řekni jim to narovinu. Z vlastní zkušenosti ti můžu potvrdit, že nic se nehledá tak těžce jako důvěra ztracená lhaním.

Řekni jim to na rovinu. Beztak to zjistí a je lepší když to uslyší předem od tebe, než když budeš dělat že je všechno v pohodě a rodiče zjistí že jsi hrál divadýlko - to pak je o ztrátě důvěry a problém mnohem větší než důtka nebo horší známky.

Ve škole začni makat, zajdi za učitelema že by sis chtěl vylepšit známky ať tě vyzkouší. Pokud uvidí celkovou snahu tak možná nebude ani ta důtka...

Možná jsi průšvihář, ale uvědomuješ si to. Tak to není zas tak zlé. Nevím, co jsi udělal, že Ti hrozí ředitelská důtka a rodiče to dodnes nevědí.

U nás na základce, když někdo udělal průšvih a bylo to na ředitelskou důtku, tak to dali hned vědět rodičům. Do žákajdy, nebo je pozvali do školy. Ale rodiče to věděli hned. Zrovna tak známky. Každý den rodiče chtěli vědět, co jsem dostal za známku. Nebo si vytáhli z batohu žákajdu. Na SŠ, když někdo udělal průšvih, tak rodiče dostali dopis.

Vím, že vyklopit všechno doma najednou, není lehké a někdy to říci přímo nejde. Vem papír a tužku a všechno jim tam napiš. Napiš průšvih, co Ti hrozí. Ale nepiš, já nechtěl a takové kraviny. Už se stalo, to si pak vyřídíte z očí do očí. Pak se můžeš hájit.

Známky: Musíš sám vědět, jestli máš na lepší známky a jen si to flákal. Nebo prostě to nejde do palice. Pak to napsat do dopisu. Podle pravdy. Nakonec napiš, že Tě to všechno mrzí a budeš se snažit zlepšit v chování i známky.

A úplně nakonec vysvětli, proč jim to píšeš a neřekneš přímo. Pak bych jim to dal na stůl. Ale tak, aby byli oba doma a mohli si to přečíst společně. Když si to přečte jen jeden a večer druhý, tak to schytáš dvakrát a bude to jen horší.

Neboj, rodiče Tě nezabijí. Přijmeš jen trest a musíš uznat, že si to zasloužíš. Pár dní bude doma nevětratelno, ale když uvidí snahu, tak to bude zase dobré. Důvěra se vrátí.

Když uděláš přijímačky, tak se na gympl dostaneš. A Ty sám chceš na gympl, nebo chceš na jinou SŠ? Nechtějí to rodiče? Promluv si i této možnosti. Třeba bys chtěl jít na jinou SŠ. Ale máš ještě jeden rok. Tak se snaž a nedělej průsery. Nevím, co bys musel udělat, aby na školu nepřijali.

Mám syna, který je o rok mladší než ty. Řešíme podobné problémy od začátku jeho školní docházky. Neustále se mu snažím vysvětlit, že je mnohem snesitelnější pro rodiče, když příjde a řekne: "...mám průšvith, dostal jsem bajli z češtiny, nejde mi to co s tím mám dělat, pomožte mi" nebo " ...rozbil jsem ve škole někomu nos a budu mít pravděpodobně další problémy, pomožte mi prosím s řešením..." než zatloukat, zatloukat a pak se klepat, že to praskne. To pak ječím, když to praskne. Pokud sebere odvahu a příjde s tím, že je průšvih a jak by ho chtěl vyřešit (zlepšit přípravu do školy, snažit se více učit, nežvanit pořád, nezapomínat věci) tak sice nejsem nadšená z toho, že bude mít opět třídní důtku za zapomínání školních pomůcek, ale alespoň ocením snahu.

Takže nejprve si dobře rozmysli, jak chceš ve škole dál prospívat a co jsi ochotný pro to udělat a pak seber odvahu a s tím, že máš problémy, ale že zapracuješ na jejich řešení jdi za rodiči. Je to nejlepší řešení. Holt musíš nést následky svých činů. Bude to lepší než čekat na hurikán po třídních schůzkách. Držím ti palečky.

Zvaž, který z rodičů je hodnější a napiš mu e-mail, a řekni mu (teda napiš) o tom. Taky mu řekni, že to chceš řešit takto, přes internet.

Kdyby jste si měli vybrat: řeknete jim to rovnou, a dostanete kázání, možná i zaracha, a nebo jim napíšete e-mail (dopis, SMS...) a vysvětlíte jim to,vyřešíte to takto a vše bude zas jako dřív?