Logoškolka - rozhodnutí

Zdravím, myslím, že pro zdravý vývoj malého človíčka je hodně důležitá psychická pohoda. Předpokládám, že Vaše dvojčátka k sobě mají kladný vztah, prostě že jim je spolu dobře a že se navzájem dokáží podpořit. Logoškolka bude asi spíš pro děcka, která mají nějaké objevené zdravotní potíže, ne pro dítě keré je jen "svérázné" a mluvit zatím moc nepotřebuje. Nejsem odborník, je to jen můj pohled na věc, ale asi bych nechal chodit Adámka do školky s Adélkou a ostatním dětmi do obyčejné "normální" školky. Bude to pro něj větší motivace se průměrným dětem vyrovnat a začít mluvit. I sportovci trénují s "lepšími" sparingpartnery, kteří je táhnou směrem nahoru a ne se sobě rovnými, Adámek mezi dětmi s vadami řeči nemá důvod mluvit lépe než ostatní...

Hop to napsal přesně, tím, že jsou to dvojčátka jsou na sebe fixovaná a bez sebe jsou nešťastná, já bych se spíš řídila srdíčkem a dala je společně do školky, pomůže to holčičce a kluka to "potáhne", bude se chtít vyrovnat ostatním a rozmluví se, přeji jim ať jsou šťastné obě.

Já bych od sebe dvojčátka nedělila. Rozdělení může mít negativní dopad na obě děti, přičemž přínos poměrně jednostranně zaměřené školky může být sporný.

V ostatním souhlasím s Hopem.

Já bych ho dala s dvojčátkem, třeba od Adélky něco pochytí A navíc-mě by se taky nelíbilo kdyby mé dvojčátkem chodilo jinam než já. A nenapadlo vás, že se jednoduše STYDÍ? Musí se s ním co nejvíce komunikovat. Zkuste mu položit otázku, na kterou nejde jen tak jednoduše zakývat nebo zavrtět hlavou. Hlavně KOMUNIKACE!

Mám ve školkách odučeno nějakých 30 let, tedy budu psát z toho co mám načteno i z toho, co jsem v životě viděla a zažila. Chlapec vývoj mohl vzít skokem, protože byl odkázán sám na sebe a byl dobře motivován dobrým vedením. Ale taky se to mohlo stát proto, že k tomu dozrál. Tím, že mu všichni pomáháte, mu dáváte možnost této pomoci využít a nesnažit se, tedy nenaučit se to. Nevědomky to určitě děláte, protože děvčátko už má hotovo a vy všichni nemáte trpělivost počkat na chlapce, kterému to trvá déle. S řečí je to zvláštní. Někdy dítě umí, ale nemluví, nemá důvod k povídání. Jindy povídá stále, někdy i ze spaní. Výslovnost je pak už jen systematickou práci doma nebo s logopedem. Já bych určitě děti nerozdělovala. Každý zvlášť není celé. Spolu jsou každý celý. Miluji smíšené třídy s dětmi různých stáří. Malí mají ve velkých vzor, velcí je "táhnou". A naopak, velcí jsou mnohem citlivější, ochranitelnější, rozumější. Vždycky to bylo tak, že ti velcí dovedli malým pomáhat, případně se rádi o ně starali. Jen jsem nesměla použít: Měj rozum, ty už jsi velká! A to si myslím, děvčátko dokáže, když je oba postavíte na stejnou úroveň, jen sem tam bude mít hošík úlevy. Na každý pád se vůbec neobávejte, kolik známých a slavných bylo v předškolním věku "pomalejších"! Děti rostou jako žvýkačky, chvíli do šířky, chvíli do délky, chvíli do šikovných rukou, chvíli do rozumu. Takže ani sobě, ani jim nekomplikujte život snahou něco uspěchat. To bude dobré