2x
Bílkoviny, odborně proteiny, patří mezi biopolymery. Jedná se o vysokomolekulární přírodní látky s relativní molekulární hmotností 103 až 106 složené z aminokyselin.Proteiny jsou podstatou všech živých organismů. Jejich základní povahu rozpoznal Braconnot již v r. 1819 při zahřívání klihu s kyselinou sírovou. Za podrobnější znalost struktury bílkovin vděčíme E. Fischerovi a L. Paulingovi.
[editovat]Základní vlastnosti bílkovin
V proteinech jsou aminokyseliny vzájemně vázány aminoskupinami _NH2 a karboxylovými skupinami _COOH amidovou vazbou _NH_CO_ (amidy), která se v případě proteinů nazývá peptidická vazba.Podle počtu aminokyselin, které jsou v molekule takto navázány, rozlišujeme
oligopeptidy (2_10 aminokyselin)
polypeptidy (11_100)
vlastní bílkoviny - proteiny (více než 100 aminokyselin).
Pořadí aminokyselin v řetězci proteinu označujeme jako primární strukturu nebo také sekvenci. Z 20 aminokyselin (ve skutečnosti 21 - viz seznam aminokyselin), které se vždy vyskytují v lidském organismu, může v případě jednoduchého proteinu, složeného ze 100 aminokyselin, vzniknout 20100 (tj. asi 1,3 . 10130 ) rozdílných primárních proteinových struktur. Z toho vyplývá, že existuje daleko větší množství různých proteinů, než je jich obsaženo ve všech živých organismech na Zemi. Struktura mnoha proteinů je již známá, např. myoglobinu a hemoglobinu; u blízce příbuzných živočišných druhů jsou si struktury velmi podobné.Molekuly proteinů mohou vytvářet protáhlé, vláknité, ve vodě nerozpustné struktury, skleroproteiny (též fibrilární), a kulovité nebo elipsoidní, ve vodě rozpustné sferoproteiny (též globulární). V protikladu ke skleroproteinům (kolagen, keratin, fibroin, tvořící vlasy, rohovinu, chrupavky...) lze skoro u všech sferoproteinů (např. enzymy, svalová tkáň) varem nebo působením kyselin a louhů (změnou hodnoty pH) rozrušit jejich terciární a sekundární strukturu (koagulace, denaturace). Přitom se ztrácejí některé biologické vlastnosti proteinů, např. schopnost enzymů štěpit potravu nebo svalovou kontraktivitu. Tělu cizí proteiny vyvolávají svou přítomností reakci antigen_protilátka, a proto nesmí být nikdy přímo vpraveny do krevního oběhu.Kostra horní končetiny člověka se v mnohém liší od kostry hrudní končetiny jiných savců. Je to dáno tím, že lidé se pohybují po dolních končetinách, horní končetina tudíž nemusí nést váhu těla.U lidí se vyvinula ruka, jedinečná a všestranná chápavá končetina, schopna i složitých pohybů.Kosti horní končetiny se dají rozdělit na několik skupin.Pletenec horní končetiny (cingulum membri superioris)
U lidí je tvořen dvěma kostmi:
Lopatka (scapula)
Klíční kost (clavicula)
Pletenec připojuje končetinu k trupu. Klíční kost je kloubně spojena s hrudní kostí a s lopatkou, lopatka je k trupu připojena svaly.Lopatka Lopatku tvoří
-nad pažkový výběžek: je kloubně spojen s klíční kostí
-kost háková: pozůstatek kosti krkavčí
-hřeben: na zadní straně lopatky
-jamka ramenního kloubu