Maturitní kánon

Nechápu, že dnes mládež nečte nebo když už čte tak rovnou z odporem. ASKMENOW-naprosto s vámi souhlasím, jen si dovolím podotknout, že Svět podle Garpa je mnohem lepší kniha než film (aspoň pro mě). Za mě se ještě povinně četl k maturitě Remarque a dodnes je Na západní frontě klid a Tři kamarádi má oblíbená kniha. Také se četl Revizor, Višňový sad, Matka a Anna proletářka i tyto knihy si ráda znovu přečtu.

Já právě Svět podle garpa mám ráda jako knihu a tak jsem na film nikdy nedostala odvahu. Většinou mě filmové adaptace knih zklamou a tak je moc nevyhledávám.

Jinak já toho ze seznamu přečetla také před maturitou spoustu, ale ne kvůli maturitě, ale prostě proto, že ráda čtu. Vypíchla jsem ty, které mi řpijdou snadné/čtivé. Teď koukám, že jich tam bylo ještě víc, projela jsem to velmi rychle. Obecně bych řekla, že ten seznam je hodně přátelský a těžkých knih mnoho neobsahuje.

Mládež málo čte, protože se jí ve škole literatura násilím nutí. Koncept povinné četby je opravdovou kravinou. Je pak totiž tolik lehké vypěstovat si odpor – nejen k probíraným dílům (což někdy může být škoda, protože mnohá za přečtení stojí), ale i čtení knih jako takovému. Osobně si čtu co chci a ještě pouze v angličtině (čeština není moc dobrý jazyk na čtení knih) a jsem spokojen. Nikdy bych si nenechal čtení znechutit školou.

Čeština je krásný jazyk, i na čtení knih. Je samozřejmě skvělé si moci přečíst originál, ale rozhodně to není tak, že je angličtina pro knihy lepší.

To je taky hodně subjektivní. Každý jazyk na světě je svým způsobem krásný. Vím o tom, že každý to vnímá jinak. Je to čistě otázka osobních preferencí.
Čeština je velice melodický jazyk příjemný na poslech. U krásné literatury (převážně poezie) to je bezesporu oceňovaná vlastnost. Je pravdou, že kupříkladu Kytici bych si v žádném jiném než českém jazyce představit nedokázal.
Angličtina je na druhou stranu značně účelný jazyk s nesmírně bohatou slovní zásobou (zejména díky obrovskému množství přejatých slov), navíc oproštěný od rušivých zbytečností jako jsou slovní inflexe pro vyjádření pádu nebo diakritika (což je skutečně velké mínus češtiny v kontextu její "čtivosti"). Daleko lépe se tak čte. Poskytuje rovněž štědrý prostor pro nejrůznější slovní hříčky (mnohem, mnohem více než třeba naše čeština a obecně všechny ostatní slovanské jazyky) a přitom zajišťuje vždy snadno pochopitelný význam. To vše pro změnu oceňuji zejména při čtení prózy. Mnoho knih navíc ani není v češtině dostupných (což se týká zejména těch soudobých, ovšem bohužel taky některých velmi zásadních historických nefiktivních děl; z nichž třeba nedávno jsem četl pamflety z konce 18. století, Common Sense a Rights of Man od Thomase Paina, což jsou jedny z prvních dokumentů zachycujících myšlenku demokracie jak ji známe dnes, které v českém překladu nejsou k nalezení ani v Národní knihovně _ což mě mimochodem velice zaskočilo, ale na druhou stranu, priority českého vzdělávacího systému jsou stejně úplně jinde).

Kopírovat z něj jde