Známkování procházky v tělocviku

A proč by nemohl? Třeba zadal za domácí úkol jít se projít a Váš syn se na to vykašlal. Tak dostal za 5, jako kdyby neudělal úkol třeba z češtiny.

Aktivita v hodinách (zájem), se známkuje běžně, ale to chování je divné.. většinou se chování řeší poznámkou nebo ústním řešením s rodiči...

O té procházce si zjistěte víc. To se byly v hodině procházet a syn odmítl, nebo co? Zjistěte, co je ve věci, třeba Vás syn neříká úplně celou pravdu.

Dejte si schůzku s paní učitelkou, a v klidu se na vše vyptejte. Mně by to určitě vrtalo hlavou a chtěla bych vědět její postoj. Abych věděla, co má syn even. za problémy, či v čem si dát na paní učitelku pozor.

Třeba měli o vycházce pozorovat stopy ptáků ve sněhu. Syn se tomu nevěnoval a cpal třeba spolužákům sníh za krk. Také bych to ohodnotila negtivně. Měli prostě úkol, který on nesplnil.

Hudebka: každý nezpívá jako slavík, zvláště kluci s tím mívají problémy. Ale aspoň se při hodině umět chovat, i když mě hudebka nebaví, projevit zájem. Pokud chlapec zíval, lelkoval z okna, š´toural se v nose a učitelce nevěnoval pozornost, odměnila ho, jak si zasloužil.

U nás ve škole to nezpěvní kluci chtěli pokaždé vylepšit aspoň tím, že se dobře naučili teorii - třeba o B. Smetanovi. A hned byla známka lepší. Jaga.

Jak píše Limoška, nejlepší by to bylo rozebrat se synovou učitelkou. Jenom on ví, proč a za co jej ohodnotila. A tak by vám to mohla vysvětlit.

prč né? Měl jsem běhat 90m a běžel jsem to poklusem a tak jsem dostal 5 . Málem, jsem dělal opravky z těláku

Pokud se jednalo o provokaci, je to zcela jasný následek.

Sám bych z toho nebyl moudrý. Bylo by asi dobré se informovat, co bylo podstatou hodnocení, tedy co se za tou známkou skrývá. Od syna se to zřejmě nedozvíte, takže bych to viděl na návštěvu školy.

Známkoval bych třeba vykročení LEVOU nebo pořadovky s rozchodem a seřadění se na pokyn do DVOUstupů, nebo bych zavedl pořadové cvičení a dupání do rytmu a sám bych šel jako učitel co se takhle ptá raději do vyrovnávačky

Ve 2. třídě se mají děti ještě hýčkat a neplašit škaredýma známkama. Chválit a zaujímat jejich pozornost. Nebuzerovat ale motivovat. Je to chyba učitelky. Napsal bych do žákajdy : známkování učitelky 4.

Ringo, kdybyste viděl druháky, u kterých jsem teď měsíc učila, tak z toho zešedivíte. To už není o motivaci, někteří jsou pěkní hajzli i v tomto věku a ještě přijde do školy tatínek vyhrožovat inspekcí, když syn dostane poznámku za silnou agresivitu...

Čtvrťák nedávno kolegyni řekl neco ve smyslu "uhni s tou tlustou prdelí, zacláníš". Chyba není v ní, ale doma u dítěte.

Tak jasně, to jsou extrémy. Takový rodič by zasloužil. Ale pokud je dítě normální, tak si od učitelky nezaslouží takové chování.

Chyba je hlavně v tom, že za tohle ho učitelka nepotrestala (nesmí) okamžitě na místě. Prostě hned lísknout rákoskou a příště by si sakra rozmyslel tlustou pr... Nějaké poznámky a volání rodičů do školy - i pokud by ho potrestali, tak si už ani nebude pamatovat za co to bylo.

Místo zákazu tělesných trestů by měli učitele učit, kdy, za co a jak trestat, aby to vychovávalo ale neponižovalo a neublížilo. Pseudohumanismus co se tu zavádí cesta do pekel a je to i proti přírodě... Takhle děcka ví že jsou beztrestný a využívají toho. Když je nejhorší trest na místě jen nějaké tytyty, tak je radost provokovat a zlobit...

Za mých mladších let jsem dostala takovou po hubě, až se mnou židle poskočila Bohužel dnes se na děti nesmíme křivě podívat a když pak doma ještě tatínek zahlásí "na tu starou krávu se vy.er", tak i poslední zbytky respektu jdou do kopru. Jak už jsem psala, jeden otec od kluka nám chodí vyhrožovat inspekcí a je hodně zákeřný. Přitom zrovna pro toho jeho kluka je škoda každé rány, co padne vedle, protože tak agresivního druháka, co šikanuje a bije menší děti, jsem ještě neviděla. Na druhou stranu se nechá chytnout na svoji šikovnost a vyřizování různých věcí.

Já si myslím, že největší problém je ve spolupráci rodičů s učitelkou. Není vůbec od věci být s učitelkou dohodnutá a při potřebě si popovídat na telefonu. Mnoho lidí řeší problémy na chodbě, v obchodě, na ulici, s lidmi, kteří o problému nemají vůbec žádnou informaci. Je potřeba se učitelky zeptat, chvíli se koukat jejíma očima a pak se shodnout na nápravě. Nemluvit před dítětem o učitelce pohrdavě a ani učitelku při kontaktu neosočovat. Vyslechnout si, udělat závěr a přispět ke shodě. To si myslím, je jediná cesta.