Velké nároky tělocvikáře

Tak to doufam nebylo mysleno vazne.

Nechapu to znemozneni. Proc by se mel clovek znemoznit kdyz mu neco nejde? Nemel by to clovek delat kvuli sobe? Ne kvuli tomu, aby nevypadal blbe pred ostatnima? Kdyz budeme mit takovy pristup uz k detem, pak to nedopadne nikdy dobre.

to nemyslíte vážně , chce to odvahu a trénovat

A nebylo by fajn se přemoct a kotoul se naučit?

Koneckonců - cvičení je zejména pro "tlustější postavy" velmi vhodné a doporučované...

nee kotoul z trampolíny. Skočit z trampolíny a udělat kotoul - dva cviky za sebou. Aspoň to tak chápu.

Stav se za ním někdy mimo hodinu a vysvětli mu, čeho a proč se bojíš. Netvrdím, že tě pak nechá na pokoji úplně, přecijen i tělocvik je předmět, kde by ses měla něco naučit a zdokonalovat se, ale pokud je jen trochu rozumný, bude k tobě mít jiný přístup, když uvidí snahu, ale strach, než kdyby měl pocit, že vidí lenost.

Tím, že se hodíš marod nic nevyřešíš - nemáš záruku, že to nebude vyžadovat někdy jindy zase.

Nenaděláš s tím nic. Pokus se to trénovat mimo vyučování a naučit se to. Když Ti něco nejde, není řešení, vyhýbat se tomu. Ale snažit se to naučit. Když Ti nepůjde matematika, také se jí musíš doučit...Tak odvahu a zkoušej to. Dokážeš to překonat a zvládneš to!

Sportem k trvalé invaliditě:

V tomto případě není žádná rada. Já Ti docela rozumím, taky jsem se s tím kdysi dávno potýkala. Ne že bych byla silnější postavy, ale připadalo mi to závodění přiblblé a směšné... To víš, cloumala mnou puberta. Takže jsem prostě ke všem těmto úkonům přistupovala s očividným nezájmem. Kotouly jsem dělala našikmo, před "kozou" jsem se zastavila a pak ji oběhla, na kruhy se nepřitáhla, běh o závod odpochodovala... No, neměla jsem dobrou známku z tělocviku, ale vůbec mi to v dalším studiu a ani v životě nevadilo. Nemohla jsem přece ve škole propadat jenom kvůli tomu, že nechci dělat kotrmelce a skákat jako opice... Tak se na to vykašli. Určitě máš jiné vlohy.

zajdi si za doktorkou ať ti dá na to uvolnění..já se zase bojim skáchat přes kozu a dělat hrazdu..naštěstí už tam chodit namusim..

Spravne. Neumim, nechci umet, necham se omluvit...

A pak se divme kam ten svet speje. Hlavne zadny pohyb! Ten by nas zabil, co? A zkusit se neco naucit? Pche, k cemu.

@bimbam :

A nebo podobne matematice, ne? Neumim logaritmy, ale ovladam bravurne malou nasobilku.

Nejde o to ze v tom telöcviku neco neumim, jde o to ze to chci aspon zkusit a snazit se . Ne si psat omluvenky nebo se uvolnovat z telocviku.

Když neumíš logaritmus, dostaneš na písemku pětku. Když neumíš kotoul z trampolíny a uděláš ho blbě, tak z tebe může být mrzák... ne díky, to raději tu pětku...

Tělesná výchova je podobná třeba hudební výchově. Někdo nezazpívá a nezapívá, musí tedy umět noty a jinou teorii. Ty se bojíš trampolíny a kotoulu, musíš tedy dokázat, že při míčových hrách, při cvičení na žebřících a hlavně vzhledem k tělesné konstituci třeba při hodu míčkem případně koulí jsi dobrá. A celkově v běžných hodinách TV prokázat, že se umíš a chceš hýbat.

Vzpomínám na svá školní a studentská léta. Hvězda a stojka - výsměch celé třídy. V atletice jsem ale reprezentovala školu na krajské úrovni. Rozumní učitelé pochopili a vzali na vědomí.

Tělocvik není o tom, že všichni žáci musí udělat všechny cviky. Každý jsme jiný. Učitel by si měl být dobře vědom toho, že když mu žák řekne, že cvik neudělá a že se bojí , tak by jej neměl nutit. Žákovi se může stát úraz, za který škola odpovídá a učitel by byl na vině.

andrea, moc se mi líbí vaše odpověď.Tazatel by se měl svěřit rodičům a ti by se s kantorem měli domluvit. Neumíme všichni všechno. :DJá jsem nepřeskočila kozu. A skočit ji plavmo, na jednu žíněnku do kotoulu, to jsem uměla bez problému. Roznožku jsem však nikdy neudělala. Svět se nesesypal, kantor to přežil a trenér basketu mě i nadále stavěl do pozice pivota.

nenene, v té době jsem pivo vůbec neznala a na střídačce jsem neseděla vůbec. Neexistovalo pro mě nic jiného než tělocvična. Basket jsem hrála od 5.třídy ZŠ, až do doby, kdy jsem dostala umístěnku do pohraničí, jako ředitelka MŠ.:DV té době jsem byla hodně veliká a v celém městě byla jen jedna holka větší než já. Hrála jsem za dorostenky a později na cizí registračku i za ženy. Takže jsem trénovala, jezdila na zápasy. Stále a furt. I turnaje jsem oběhala a odskákala sama, bez střídání.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Pivot_%28basketbal%29

Babčo, jako neznalec basketbalu bych si typnul, že jsi sedávala hned za střídačkou a pocucávala pivko za pivkem . To asi kvůli té koze . Jinak já tělocvik taky nesnášel, nešel mi a vůbec mě to nevadilo, uměl jsem fůru důležitějších věcí.

Tohle se mi na tobě líbí. Jiná by toho nakecala...ale ty.... Hlavně, že jsi mi dostatečně vysvětlila, co to je ten pivot, hned jsem o píď chytřejší. (celkově to bylo myšleno z legrace, ale basketbal opravdu neznám a nevím co to pivot je).

No a najednou jsi nějak málomluvná, to jsem si mohl najít taky. Ale díky.

Nenuťte se, skočte z trampolíny a udělejte pěkný výskok nebo dva výskoky se dřepem nebo tři, to už zvládnete, kotrmelec vynechte. A ten výskok natrénujte ať je pěkný. Kotrmelec není jednoduchý a je též rizikový. Udělejte z toho srandu.

Cvičte jenom takové cviky, které zvládnete.

Nikdo Vás nemůže donutit něco, co nemůžete. A když dostanete z tělocviku 3 nebo 4, tak se svět nezboří. Cviky, které zvládnete, tak udělejte dobře.

Tím, že budete cvičit ostatní cviky dobře a s chutí, tak Vám nemůže učitel dát pětku, nebo poznámku, že odmítáte cvičit. Když máte například z češtiny trojku, tak je vidět, že něco Vám jde a něco nejde. Tak v tělocviku je to to samé.

Je to Vaše zdraví, Vaše tělo. Když by se Vám něco stalo, tak Vy s tím budete muset žít, Vaše rodina.

Teď mně napadá jedno přísloví, ale raději, abych se někoho nedotkla, tak to nenapíši. Nevím, jestli jste na základní škole, či už někde dál. Ale šla bych k doktorovi a řekla, že se bojím v TV to a to cvičit, z toho a z toho důvodu. Když s Váma půjde jeden s rodičů, tak přineste od doktora papír, pro učitele a bude klid. - pt

Np jo, učitelé tělocviku alias zamindrákovaní peďáci. Vzpomínám si na základní škole, když jeden takový kripl k nám nastoupil. Chtěl po nás šílenosti - no budiž. Ale dodnes nezapomenu, jak nás "pan hrdina" nutil skákat přes švědskou bednu (jen přes část) a rovnou ve vzduchu se stočit do kotoulu a tento kotoul provést na žíněnku, která byla za bednou. Velký machýrek, musí všichni a jeden můj spolužák úplně zbledl a odmítal to udělat. Ale protože musel, tak se rozběhl, skočil, samozřejmě nezareagoval tak, jak kvůli učiteli chtěl, ale tak, jak mu velel instinkt. No skoro si zlomil vaz. Velké vyšetřování a výsledek?

Naprosto klasický. Učitel vše zapřel, že nikoho nenutil, byl to synovec tehdejšího ředitele a bylo půl roku před revolucí. Takže blbec byl ten spolužák.

Takže Ti, tazatelko, doporučuji skáknout buď za doktorem nebo se domluvit s rodiči, ať s tím mindrákem promluví. Také si můžeš zkusit nechat za tohle napsat pětku. Ale to mindrák vyletí z kůže, dle mého.

Ten učitel je nemožnej nedávno mi zlomil nos pak jsem se do toho nosu řízla protože něak zkočil na mě a na té podlaze něco bylo nevím co a řízla jsem se do nosů.Bolí mě to museli jsme do nemocnice tam se zjistilo že to mám zlomený

Je ošklivé smát se cizímu neštěstí, ale moc mě pobavilo, že učitel na tebe skákal a zlámal Ti nos. Bože, bože, co vy při tom tělocviku děláte? Není ten učitel nakonec HOP, když pořád jen poskakuje? /Promiň, Hopíku/.

Jak už tady rádci psali, když neumíš zpívat, vylepšíš si známku teorií. Udělej to stejně i při tělocviku. Já jsem nebyla stavěná na gymnastiku. Padala jsem z bradel i kladiny, o hrazdě ani nebudu psát. Uměla jsem dobře na koze roznožku, ale při skrčce jsem vždycky pod sebou zapomněla špičky, ty se zadrhly a už jsem si to plachtila ve stylu šipky. Profesor zoufal.

Zato v lehké atletice jsem byla mezi prvními. Běh, skok daleký i vysoký, a hlavně vrh koulí, to bylo moje. A tím, že jsem byla dobrý atlet, odpustil mi tu nešťastnou gymnastiku.

Udělej to také tak. Té trampolíny se sice bojíš, ale koukej mít pěkné výsledky v ostatních disciplínách a uvidíš, že z toho nakonec bude dobrá známka. Já měla pokaždé dvojku /jako PLHA/ Jaga.

Vždycky mě rozčílí, když atlet nechápe, jak někdo neuběhne 800 m pod XY sekund nebo gymnasta, jak někdo neumí hvězdu a tři kotouly za sebou. Já si někdy v 6. třídě u kotoulu narazila rameno a bouchla se do hlavy tak, že mě bolela až do večera a těch 800 metrů jsem byla ráda, pokud jsem je vůbec doběhla do konce hodiny a ve zdraví. Kotouly jsem od té 6. třídy nedělala a už bych to ani nezkoušela. Možná tak ještě kotoul dopředu, ale tenhle byl dozadu a byl to děs. Na hrazdě jsem si zase natáhla sval na břichu. Ne každý je na tyhle sporty, prostě jsem tyhle hodiny odtrpěla nebo se vymluvila na nemoc. O to víc jsem se ale snažila v tom, co mi šlo - míčové hry atd.

Kotouly, hrazda, šplh, běh na 800 m... nejhorší noční můry ze školy...