Velké nároky tělocvikáře

Tělocvik není o tom, že všichni žáci musí udělat všechny cviky. Každý jsme jiný. Učitel by si měl být dobře vědom toho, že když mu žák řekne, že cvik neudělá a že se bojí , tak by jej neměl nutit. Žákovi se může stát úraz, za který škola odpovídá a učitel by byl na vině.

Nenuťte se, skočte z trampolíny a udělejte pěkný výskok nebo dva výskoky se dřepem nebo tři, to už zvládnete, kotrmelec vynechte. A ten výskok natrénujte ať je pěkný. Kotrmelec není jednoduchý a je též rizikový. Udělejte z toho srandu.

Cvičte jenom takové cviky, které zvládnete.

Nikdo Vás nemůže donutit něco, co nemůžete. A když dostanete z tělocviku 3 nebo 4, tak se svět nezboří. Cviky, které zvládnete, tak udělejte dobře.

Tím, že budete cvičit ostatní cviky dobře a s chutí, tak Vám nemůže učitel dát pětku, nebo poznámku, že odmítáte cvičit. Když máte například z češtiny trojku, tak je vidět, že něco Vám jde a něco nejde. Tak v tělocviku je to to samé.

Je to Vaše zdraví, Vaše tělo. Když by se Vám něco stalo, tak Vy s tím budete muset žít, Vaše rodina.

Nenaděláš s tím nic. Pokus se to trénovat mimo vyučování a naučit se to. Když Ti něco nejde, není řešení, vyhýbat se tomu. Ale snažit se to naučit. Když Ti nepůjde matematika, také se jí musíš doučit...Tak odvahu a zkoušej to. Dokážeš to překonat a zvládneš to!

Tělesná výchova je podobná třeba hudební výchově. Někdo nezazpívá a nezapívá, musí tedy umět noty a jinou teorii. Ty se bojíš trampolíny a kotoulu, musíš tedy dokázat, že při míčových hrách, při cvičení na žebřících a hlavně vzhledem k tělesné konstituci třeba při hodu míčkem případně koulí jsi dobrá. A celkově v běžných hodinách TV prokázat, že se umíš a chceš hýbat.

Vzpomínám na svá školní a studentská léta. Hvězda a stojka - výsměch celé třídy. V atletice jsem ale reprezentovala školu na krajské úrovni. Rozumní učitelé pochopili a vzali na vědomí.

to nemyslíte vážně , chce to odvahu a trénovat

Sportem k trvalé invaliditě:

A nebylo by fajn se přemoct a kotoul se naučit?

Koneckonců - cvičení je zejména pro "tlustější postavy" velmi vhodné a doporučované...

Stav se za ním někdy mimo hodinu a vysvětli mu, čeho a proč se bojíš. Netvrdím, že tě pak nechá na pokoji úplně, přecijen i tělocvik je předmět, kde by ses měla něco naučit a zdokonalovat se, ale pokud je jen trochu rozumný, bude k tobě mít jiný přístup, když uvidí snahu, ale strach, než kdyby měl pocit, že vidí lenost.

Tím, že se hodíš marod nic nevyřešíš - nemáš záruku, že to nebude vyžadovat někdy jindy zase.

V tomto případě není žádná rada. Já Ti docela rozumím, taky jsem se s tím kdysi dávno potýkala. Ne že bych byla silnější postavy, ale připadalo mi to závodění přiblblé a směšné... To víš, cloumala mnou puberta. Takže jsem prostě ke všem těmto úkonům přistupovala s očividným nezájmem. Kotouly jsem dělala našikmo, před "kozou" jsem se zastavila a pak ji oběhla, na kruhy se nepřitáhla, běh o závod odpochodovala... No, neměla jsem dobrou známku z tělocviku, ale vůbec mi to v dalším studiu a ani v životě nevadilo. Nemohla jsem přece ve škole propadat jenom kvůli tomu, že nechci dělat kotrmelce a skákat jako opice... Tak se na to vykašli. Určitě máš jiné vlohy.

zajdi si za doktorkou ať ti dá na to uvolnění..já se zase bojim skáchat přes kozu a dělat hrazdu..naštěstí už tam chodit namusim..

Teď mně napadá jedno přísloví, ale raději, abych se někoho nedotkla, tak to nenapíši. Nevím, jestli jste na základní škole, či už někde dál. Ale šla bych k doktorovi a řekla, že se bojím v TV to a to cvičit, z toho a z toho důvodu. Když s Váma půjde jeden s rodičů, tak přineste od doktora papír, pro učitele a bude klid. - pt

Np jo, učitelé tělocviku alias zamindrákovaní peďáci. Vzpomínám si na základní škole, když jeden takový kripl k nám nastoupil. Chtěl po nás šílenosti - no budiž. Ale dodnes nezapomenu, jak nás "pan hrdina" nutil skákat přes švědskou bednu (jen přes část) a rovnou ve vzduchu se stočit do kotoulu a tento kotoul provést na žíněnku, která byla za bednou. Velký machýrek, musí všichni a jeden můj spolužák úplně zbledl a odmítal to udělat. Ale protože musel, tak se rozběhl, skočil, samozřejmě nezareagoval tak, jak kvůli učiteli chtěl, ale tak, jak mu velel instinkt. No skoro si zlomil vaz. Velké vyšetřování a výsledek?

Naprosto klasický. Učitel vše zapřel, že nikoho nenutil, byl to synovec tehdejšího ředitele a bylo půl roku před revolucí. Takže blbec byl ten spolužák.

Takže Ti, tazatelko, doporučuji skáknout buď za doktorem nebo se domluvit s rodiči, ať s tím mindrákem promluví. Také si můžeš zkusit nechat za tohle napsat pětku. Ale to mindrák vyletí z kůže, dle mého.

Vždycky mě rozčílí, když atlet nechápe, jak někdo neuběhne 800 m pod XY sekund nebo gymnasta, jak někdo neumí hvězdu a tři kotouly za sebou. Já si někdy v 6. třídě u kotoulu narazila rameno a bouchla se do hlavy tak, že mě bolela až do večera a těch 800 metrů jsem byla ráda, pokud jsem je vůbec doběhla do konce hodiny a ve zdraví. Kotouly jsem od té 6. třídy nedělala a už bych to ani nezkoušela. Možná tak ještě kotoul dopředu, ale tenhle byl dozadu a byl to děs. Na hrazdě jsem si zase natáhla sval na břichu. Ne každý je na tyhle sporty, prostě jsem tyhle hodiny odtrpěla nebo se vymluvila na nemoc. O to víc jsem se ale snažila v tom, co mi šlo - míčové hry atd.

Kotouly, hrazda, šplh, běh na 800 m... nejhorší noční můry ze školy...