Jak mě na škole přijmou spolužáci

Vyčnívat budete, to byste vyčnívala i při dvou či tříletém rozdílu - v tomhle věku je to hodně... Ale zkušenosti všech, kteří to kolem mě absolvovali (a to byli většinou ještě starší), jsou veskrze pozitivní. Nesnažte se zapadnout tím, že je budete napodobovat, jste dospělá ženská, dopadlo by to smutně. Buďte svá, buďte v pohodě, nekoukejte na ně jako na mladá trdla a "to za nás nebývalo" a bude to dobré

já si taky myslím.. chovejte se přirozeně.. řešte s nima ty jejich připitomle problemy a budou vas mit rády :D

Jako kluk byste to měla lepší a hned zapadnete do kolektivu, ale holky to je jiná dneska fajn zítra saň.

Měli jsme na střední také asi o pět let starší spolužáky (několik). Ti, co byli fajn lidé se bez problému začlenili Koneckonců, nemusíš hned při představování říkat, kolik je ti let

A jaký byl důvod jejich studia? Nesložili předchozí maturitní zkoušku, špatně si zvolili obor...?Jak je to dlouho, co jste studovat, ono to dříve bývalo trochu jiné...Bylo to klasické denní studium a jaký obor?

Maturovala jsem před méně než pěti lety, není to tak dávno Klasické denní studium.
Většinou to byli lidé, kteří buď leta propadali, tak trošku flákači, co se školy týče, nebo úplně normální lidi, kteří jako mladí nechali z nějakého důvodu školy (třeba chtěli vydělávat, nerozvážnost atd.), a teď se do ní vrátili. někteří také začli studovat znovu, protože předtím byli na škole, kde dál být nechtěli... a tak.

A byl tam někdo, kdo už měl jednu maturitu, ale ten obor se mu nelíbil, tak šel studovat znovu? A co za obor jste studovala? A jak je brali učitelé?

Myslím, že je celkem fuk, jaký obor jsem studovala Nikdo, kdo už maturitu měl, tam nebyl. Učitelé je brali zcela podle toho, jací byli. To, kolik jim bylo a jejich minulost nemělo vliv. Kdo se snažil a byl milý, na toho byli také hodní, kdo měl školu jako zašívárnu, než otevřely hospody, tak k tomu se samozřejmě nijak náramně nechovali.

Manžel studoval večerní průmyslovku. Ve třídě se sešlo 19 chlapů, od 19 do 45 let. Takže rozdíly značné. Mladí divoši i starší ženáči. A věřte, že za těch 5 let vytvořili všichni nádherný kolektiv. I když je pravda, že chlapi to kamarádství berou jinak.

S řadou z nich mě manžel seznámil. A z jejich vzpomínek a krásného vyprávění si myslím, že to bylo něco jako ve filmu Marečku, podejte mi pero. Jen Hujera neměli, šplhoun tam také sice byl, ale jmenoval se jinak.

Scházeli se občas i o víkendech, aby poměřili své síly v nohejbalu. To byly mače! Myslím si proto, že nezáleží až tak na věku, ale na povaze a na chování, jak dalece je člověk schopen do kolektivu zapadnout. Jaga.

Začala jsem dělat vedoucí na táboře /pořád na stejném/ a jezdila jsem tam 10 let. Začala jsem ve 37. Ostatní vedoucí byli většinou studenti, o 15 let mladší než já. Dodnes mám s řadou z nich pěkné přátelství, i když tábor už neexistuje. Nezáleží prostě na věku, ale na pochopení.

Nehrát si na mamku...