dopisování se studentem žurnalistiky

Já sice žurnalistiku nestuduji, ovšem občas se tak zamyslím, co se tam vlastně učí. Když se podívám na zprávy v televizi anebo otevřu ať už elektronické nebo papírové noviny, jedno jestli bulvár anebo tzv. seriozní, mám dojem, že prezentovanou práci by mohl předvádět kdokoli, kdo umí vyjmenovaná slova.

Téměř souhlasím. Na uvedené není potřebná ani znalost vyjmenovaných slov. Spíše mám pocit, že by každý, kdo vyjmenovaná slova zná, odvedl práci lepší.

Babajago, máte pravdu. Já jsem noviny a časopisy přestala kupovat kvůli chybám i kvůli obsahu (kvalita šla už v 90. letech hrozně rychle dolů).

Ještě horší bylo, že jsem za 16 a půl roku výuky neměla v ruce učebnici, v níž by nebyly chyby - věcné, překlepy i pravopisné ...

Také mám ten dojem. Dneska se i seriózní zprávy píší takovým jakoby bulvárním stylem, že člověk občas neví, co je pravda a co novinářská kachna.

Před časem, když jsme brali regionální deník, v téměř každém čísle byly hrubky. Já jsem na to pes. Byly tam takové perly, jako třeba: NEBOŠTÍK, ZVÝŘENÝ PRACH, LÍTKA MODELKY, SEMLÝT apod. Když jsem jich měla asi 10, všechny děsné, poslala jsem je do redakce s tím, ať se redaktoři naučí česky, nebo že se nabízím dělat korekce. Odpověděli mi, že je to politováníhodné nedopatření, že si už dají pozor. Ovšem hrubky byly i dál.

Kdysi byla žurnalistika opravdu žurnalistikou. Dneska to už silně připomíná bulvár, někdy dokonce i kanál. Jaga.