Známky, nebo slovní hodnocení?

Ahoj.
Já chodím na základku a tam máme normální známky, jelikož já mám speciální výuku matematiky, tak mám na vysvědčeníhodnocení slovně, ale jen u matematiky. Jinak normálni známky máme u všech přesmětů i u matematiky, jen já to mám slovně.

Zajímavé téma. Myslím, že my jsme zvyklí na sloupec známek na vysvědčení. Ono to bylo i jednodušší pro učitele, ohodnotit práci dítěte za půlrok nějakým číslem. Slovní hodnocení je asi pro pedagogy složitější a pracnější, nicméně si myslím, že pro dítě méně stresující a během prvních let školní docházky i pohodovější. Vím, že jako děti jsme to hrozně prožívali, já jedničku, ty dvojku, jsi horší...

Pokud je učitel dobrý psycholog a do hodnocení napíše nejen klady, ale i zápory tak, aby nenervoval děti ani rodiče, líbí se mi to.

Protože známka neřekne vše. Někdo, levou zadní zvládne vše na jedničku a jiný zas ať se snaže seč může, tak lepší než na trojku to nezvládne.

A od toho je vymyšleno slovní hodnocení, aby paní učitelka napsala "Honzíček sice zvládá učivo na trojku, ale moc se snaží a já ho za to i přesto chválím."

Nebo naopak zas "Pepíček zvládl učivo na dvojku, ale kdyby se víc soustředil a trochu se snažil, tak může mít jedničku."

Samozřejmě jsem to zjednodušil Ono je to hodnocení obsáhlejší třeba na A4.

Oprava: ... ať se snaží seč může...

Dobrý den.

Můj syn měl na první pololetí první třídy. slovní hodnocení, dále už známky.Vyhovovalo mi to. Jsem asi konzervativní, ale známky mi přijdou přehlednější, možná i spravedlivější. Slovní hodnocení může být ovlivněno oblíbeností žáka u učitele. Výsledná známka se dá spočítat z aritmetického průměru. I když připouštím, že u slabších žáků je slovní ohodnocení méně stresující, může sloužit k povzbuzení žáka pochvalou, která je velmi důležitá. Slovní hodnocení řekne žákovi i rodičům, v čem se zlepšit. Opravdu těžko říct, co je lepší. V podstatě nezavrhuji ani jedno. Myslím, že stejně nakonec nejvíce záleží na přístupu učitele k dítěti a samozřejmě rodiče k dítěti.

Myslím si, že úplně ideální by byla kombinace. Normální známky 1-5 a k tomu třeba na půl stránky slovní ohodnocení. Ještě dneska si pamatuju tu jedničku přes všechny řádky (první pololetí první třídy)...

Zajímavá otázka myslím že hodnocení známkama je lepší, než to slovní. Je přece jedno jestli se jeden ve škole snaží a jde mu to špatně, nebo na to druhý kašle a jde mu to dobře. Třeba v matice, jeden je aktivní, ale z testu dostane za 3, druhý se fláká a z testu dostane za 1. A co že se fláká v hodinách? je to jeho věc, důležitý je že dal dobře test. Ve slovním hodnocení se taky hodnotí přístup, ale ten není důležitý, nejdůležitější je přece výsledek )

Radsinikdo, z vás budou mít jednou radost Vaši nadřízení. S podřízenými to bude horší

Zajímavá odpověď. Asi tím chcete naznačit, že nejlepší je se flákat, naučit se něco na zkoušky, ulovit dobrou známku a hurá do života...

Děkuji vám všem za odpovědi, ale když to vezmu do detailů: dítě vyjde základní školu, hlásí se na střední. Vždycky se přihlíželo k tomu, jaký měl žák průměr známek. Dokonce existovaly i SŠ, kam do určitého průměru brali studenty bez přijímaček.

Jak to tedy je nyní, když se dítě ze ZŠ hlásí na SŠ? Když se nemůže prokázat žádným číselným průměrem, který by svědčil o tom, že si dítě na ZŠ dobře vedlo? Jaga.

Podle mě už na druhém stupni musí dostávat normální známky... Právě proto, aby se dalo srovnávat...

Ano, opravdu se slovní hodnocení praktikuje jen do čtvrté třídy. Spíš je to pro to, že děti mají radši povídání než čísla. Nehedě na to, že kdysi u nás ve třídě bylo třiatřicet lidí a někdo se ke zkoušení dostal jednou za dva měsíce, třeba se mu nevedlo a hned to bylo horší. Podle slovního hodnocení se dá spíš ohodnotit kompletní práci žáka ve škole.

Otázka je, zda učitel může detailně poznat pětatřicet dětí detailně poznat, aby jim mohla napsat slovní ohodnocení Nás bylo do 5. třídy 15 - to si myslím, že docela jde. Ale u více dětí? Tam podle mě slovní hodnocení ztrácí smysl.

Já si myslím, že ano, alespoň na prvním stupni základní školy jsme měli jedinou učitelku na všechny předměty a až na druhém stupni se střídali učitelé podle aprobace. Takže ta naše učitelka s námi vlastně byla denně po celou dobu vyučování a myslím, že nás poznala do detailu, i když nás bylo dost.

Dokonce si pamatovala i na srazu po čtyřiceti letech, kdo seděl v které lavici a o každém jednotlivci toho věděla víc, než my.

Je-li žák hodnocen slovně, převede třídní učitel po projednání s vyučujícími ostatních předmětů slovní hodnocení do klasifikace pro účely přijímacího řízení ke střednímu vzdělávání.