Učnák problém

Nedávno jsem zahlédl obrázek, který se mi po přečtení tvého příspěvku vybavil. Bylo na něm napsáno:

Ak nepojdeš za tým, čo chceš, nikdy to nebudeš mať.

Ak nevykročiš vpred, budeš stále na rovnakom mieste.

Život je tvrdý. Někdo začíná od nuly, někdo má to štěstí, a dostává vše bez jakékoliv zásluhy. Naříkání ale nic nezmění! Často lidé upadají do stavů, kdy je nic nebaví, nevidí v ničem smysl, ztrácí naději, litují se, chřadnou... a ve výsledku si uvědomí co ztratili - ČAS. Buď jiný, nedělej stejnou chybu.

Chceš být policistem? Tak pro to začni něco dělat! Prohra by tě měla posílit. Jakou máš fyzičku? Mizernou? Tak začni sportovat? To, že jsi neuspěl, neznamená, že to nemůžeš zkusit ještě jednou. V případě, že se budeš snažit, získáš, co chceš.

Tvůj výkon ve škole je ovlivněm tvým odhodláním. Proč máš 4? Pochybuji, že ses na testy učil průběžně, ve volném čase študoval a študoval, a snažil se pro to něco udělat víc, než teď naříkat.

Vzpamatuj se. Život není dlouhý, abys mohl pernamentně chybovat.

Hele, Davide, možná znáš tu písničku, kde se zpívá "jednou jsi dole, jednou nahoře"...

Nikdy není pořád horko a pořád zima, jednou Ti jde učení lépe a baví Tě víc, někdy to prostě všechno jde hůř, je to prostě život. Jde o to, abys vydržel a šel za svým cílem, ať už budeš cukrářem nebo policajtem. A co se mne týká, mám radši cukráře než policajty, ale uznávám, že i těch policajtů je potřeba...

Se známkami z prvního ročníku si hlavu dělat nemusíte, ty Vám další studium nezkazí. Zkuste se v druhém ročníku více zaměřit na to, kam byste se rád dostal, a na učení. Nemáte-li rád spolužáky, ignorujte je, nikdo Vás nenutí se s nimi bavit. Pro volný čas si můžete nosit knihu nebo křížovky, bavit se nemusíte s nikým, s kým se bavit nechcete.

Já vím, mně se to řekne, když tam s nimi nemusím každý den být. Ale zkuste se nad tím zamyslet - podle mne to jinak nejde. Ale třeba Vám někdo poradí něco lepšího.

___ V jakém oboru se učíte, a kam byste chtěl pokračovat?

Nějak jsem přehlédla tu policii. Tam budete potřebovat doboru fyzičku, odolnost vůči stresu a psychickou odolnost. Věnujete se nějakému sportu, posilujete? Nepomohlo by Vám zkusit brát vztahy se spolužáky jako nácvik zvládání stresových či nepříjemných situací? Jako policista se jim určitě nevyhnete.

@karjala má pravdu, komunikační dovednosti policista potřebuje také.

Cukrařina je pěkný obor, pokud byste u něj zůstal, budete dělat radost spoustám lidí...

Známky z prváku nejsou rozhodující, navíc jsou hodně ovlivněny změnou životní etapy, přeci jen základka byla o něčem jiném. Ale souhlasím, že úspěchu musí jít člověk naproti. Teď nemáte rád spolužáky, ale když se tím necháte zlomit a na všechno se vykašlete, co tím dosáhnete? Zkusíte jinou školu? A co když to bude stejný? A ani pracovní kolektivy nejsou všude optimální, vždy je někdo víc oblíbený, někdo míň, někdo terčem posměchu... Jestli sníte o kariéře policisty, doporučuji začít sportovat. Pročistíte si hlavu, uděláte něco pro svoje tělo, připravíte se na fyzické testy a hlavně si zvýšíte sebevědomí. Nemusíte dělat kolektivní sporty, když vám nesedí lidi. Na druhou stranu uvidíte, že při sportu najdete spoustu společných témat a najednou vám nebude vadit, že na vás někdo mluví a nebudete si připadat divnej a tichej. A když víte, že je vaší slabou stránkou komunikace s lidma, dejte si jako úkol, že každý den sám od sebe oslovíte dva, pět, deset ... lidí. A uvidíte, že časem pro vás bude komunikace hračka. Jděte do sebe. Přeji hodně sil, zdaru a odhodlání.

Když to tady tak čtu, tak mi nesedí pár věcí. Všichni ti tady radí, aby jsi začal něco dělat, zamakal na sobě, popřípadě se vzpamatoval. Dokonce i učitel ti říká, že jsi líný. Ale myslím si, že u tebe to nebude tak jednoduché. Ty víš, co chceš. Ty za tím dokonce i jdeš. Sice pomalu, ale jistě. Tak například jsi sem vložil tuto otázku. Nejsi spokojený se svou situací a snažíš se ji změnit. Co na tom, že se ti to zatím nedaří? Máš základ, protože chceš. Základ každého úspěchu je chtít. Já říkám: "Jsme přesně tak dobří, jak moc CHCEME být dobrými". Ty musíš CHTÍT. Když budeš chtít půjdeš k cílí. Nemusí to být cesta rovná, spíš půjdeš cestou klikatou a do kopečka, ale nahoře dojdeš svého cíle. Když ti radí, aby jsi dělal něco víc, mají pravdu. Ale nenech se ničit představou, že děláš málo, že jsi neschopný. Dělej něco pro to, co chceš, ale dělej to jak chceš a protože chceš. Dělej to v pohodě. Píšu to proto, protože kdybych si přečetl všechny ty rady a vztáhl je na sebe, připadal bych si jako úplná nula.

A co se týče tvých spolužáků, soucitím s tebou. Já to měl blbý na základce. Tehdy jsem ještě trpěl jakousi utkvělou představou, že oni jsou jakýmsi vzorem, že mají, co chtějí a snažil jsem se jim podřídit. Jenže to šlo se mnou s kopce a uvědomil jsem si, že takový život nechci. Překopal jsem svůj život vzhůru nohama a držel jsem se svých cílů. Sice mě spolužáci neměli moc v lásce, ale snažil jsem se je ignorovat (měl jsem to štěstí, že mě nemlátili nebo tak něco). A dopadl jsem mnohem lépe než oni. Pokud se svými spolužáky nevycházíš, tak je co nejvíc ignoruj. A následující radu si prosím tě vem k srdci, protože funguje: Snaž se nebýt na ně naštvaný. Protože když je budeš nenávidět budeš staršně moc užírat sebe a tvé cíle půjdou stranou.

Proč jsi neudělal přijímačky na policajta? A jen ze zvědavosti: Cukráři se učí chemii?

Díky, pokud odpovíš.