Do jaké hloubky sahá nejhlubší vrt

Zeměkůra se dlouho nechávala na pokojiJe to už drahně let,co si člověk dovolil píchat matku Zemi.

Nejhlubším vrtem na pevnině je pravděpodobně stále ještě vrt SG3 na poloostrově Kola, vrtaný ve tvrdých horninách, s plánovanou hloubkou 13,5 až 15 km. Vrtání začalo v roce 1970 a již v roce 1984 vrt dosáhl hloubky 12 068 m. Kvůli přílišnému zakřivení pak musel být zastaven a od hloubky 7 800 m se začal vrtat nový stvol, který v roce 1989 dosáhl 11 600 m. Vrt měl projít tzv. Conradovou diskontinuitou a pod ní vstoupit do hornin svrchního pláště, ale v průběhu vrtání k žádné výrazné petrografické změně ve složení hornin nedošlo. Změnu seismických rychlostí interpretovanou jako Conradova diskontinuita zde nejspíše způsobily tenké polohy amfibolitů, rozšířené na velké ploše v širokém území okolo vrtu. Překvapením byly také četné termální prameny vyvěrající z rozpukaných krystalinických hornin o kterých se předpokládalo, že budou suché. Pro hloubení vrtu musely být průběžně vyvíjeny a odzkušovány nové unikátní technologie. Aby se vrtné soutyčí vlastní vahou nepřetrhlo, vrtalo se duraloaluminiovými tyčemi vážícími 170 tun za použití řídkého výplachu, který do nich hnalo čerpadlo v množství 28 litrů za sekundu. Výplach dole otáčel vrtným nástrojem a vynášel nahoru vrtnou drť. Vytažení soutyčí z této hloubky bylo plně automatizováno a přesto trvalo 12 hodin. Horninové vzorky (tzv. vrtné jádro) se při vytahování změnou tlaku trhaly, odletovaly z nich odštěpky a někdy doslova explodovaly. Teplota vody na dně vrtu byla 220 stupňů Celsia a tlak na dno vrtu činil 1400 atmosfér. V těchto podmínkách se diamantové vrtné nástroje neosvědčily a muselo se vrtat speciálně vyvinutými keramickými břity. Protože se vrtalo v polárních podmínkách, musela být vrtná věž uzavřená. Vrtalo se v nepřetržitém provozu. Přímo u vrtu se v jednotlivých směnách střídalo 40 lidí, další hned na místě vyhodnocovali vzorky, připravovali výplach a kontrolovali vrtné tyče ultrazvukem aby našli případné vady materiálu a zabránili havárii. Byla to továrna, ve které bylo zaměstnáno 400 lidí.>Nejhlubším vrtem na pevnině je pravděpodobně stále ještě vrt SG3 na poloostrově Kola, vrtaný ve tvrdých horninách, s plánovanou hloubkou 13,5 až 15 km. Vrtání začalo v roce 1970 a již v roce 1984 vrt dosáhl hloubky 12 068 m. Kvůli přílišnému zakřivení pak musel být zastaven a od hloubky 7 800 m se začal vrtat nový stvol, který v roce 1989 dosáhl 11 600 m. Vrt měl projít tzv. Conradovou diskontinuitou a pod ní vstoupit do hornin svrchního pláště, ale v průběhu vrtání k žádné výrazné petrografické změně ve složení hornin nedošlo. Změnu seismických rychlostí interpretovanou jako Conradova diskontinuita zde nejspíše způsobily tenké polohy amfibolitů, rozšířené na velké ploše v širokém území okolo vrtu. Překvapením byly také četné termální prameny vyvěrající z rozpukaných krystalinických hornin o kterých se předpokládalo, že budou suché. Pro hloubení vrtu musely být průběžně vyvíjeny a odzkušovány nové unikátní technologie. Aby se vrtné soutyčí vlastní vahou nepřetrhlo, vrtalo se duraloaluminiovými tyčemi vážícími 170 tun za použití řídkého výplachu, který do nich hnalo čerpadlo v množství 28 litrů za sekundu. Výplach dole otáčel vrtným nástrojem a vynášel nahoru vrtnou drť. Vytažení soutyčí z této hloubky bylo plně automatizováno a přesto trvalo 12 hodin. Horninové vzorky (tzv. vrtné jádro) se při vytahování změnou tlaku trhaly, odletovaly z nich odštěpky a někdy doslova explodovaly. Teplota vody na dně vrtu byla 220 stupňů Celsia a tlak na dno vrtu činil 1400 atmosfér. V těchto podmínkách se diamantové vrtné nástroje neosvědčily a muselo se vrtat speciálně vyvinutými keramickými břity. Protože se vrtalo v polárních podmínkách, musela být vrtná věž uzavřená. Vrtalo se v nepřetržitém provozu. Přímo u vrtu se v jednotlivých směnách střídalo 40 lidí, další hned na místě vyhodnocovali vzorky, připravovali výplach a kontrolovali vrtné tyče ultrazvukem aby našli případné vady materiálu a zabránili havárii. Byla to továrna, ve které bylo zaměstnáno 400 lidí.

JABRAKA

já jsem zkoušel hledat,

tak vrt: geography.upol.cz/...

důl: geolog.cz/...

určitě ti ještě někdo poradí,

a do budoucnosti si dej do oblíbených i tohle: kompas.estranky.cz/... může se ti to hodit!

do13km ale misto nevim

jaký důl? povrchový ten je 762 metrů a hlubinný přes 3500, první je na měděnou rudu, druhý na zlato obojí v JAR.

Nemusíš všechno vědět, stačí že si to umíš najít, tak nám to říkali ve škole, ale to ještě žádné poraďte neexistovalo. To se chodilo do knihoven a hledal oa hledalo a tím uvízlo plno věcí v nějakém závitu.