Jak vypadala škola dříve?

No, co se týče učení, byly jiné osnovy, učily se trošku jiné věci a kapku jinak, ale hlavně - nestalo se, že by si rodiče stěžovali na kantory či naopak. Když se udělal průšvih, někdo napsal poznámku, někdo dal pohlavek, někdo měl na katedře klacek a automaticky nás přetáhl. Přesto jsme měli kantory rádi - někoho víc, někoho míň - a respektovali jsme je. Kyž si na mě učitel stěžoval rodičům, táta automaticky odvětil - neříkej mi to, dej mu pár facek, já mu doma ještě přidám a nebudeme to řešit. To už dnes není, učitel se pomalu bojí dát poznámku nebo napomenout žáka, aby mu vylízanej tatínek debilního fracka nepřišel vyhrožovat soudem.

Taky se nestávalo, pokud vím, že by nějaký žák postřílel nebo podřezal půlku třídy. Některé rádobymoderní věci jsou prostě zhoršení, ale bohužel se na ně přijde příliš pozdě.

To je úžasné, jak si všichni pamatují to hezké a dobré... Tak kromě toho všeho řečeného jsme vyplňovali dotazníky, jaké časopisy a noviny doma odebíráme, jaké se poslouchá rádio a co se doma čte. Značkové oblečení se samozřejmě řešilo - děti rodičů, kteří si mohli vyjet nakupovat do Německa nebo Tuzexu, se nosili jako pávi Na tělocvik se musela nosit bílá trička, holky modré trenýrky a kluci červené, ze kterých jim vykukovali pytlíky Bylo nám "doporučeno" si psát s nějakým ruským dítětem a nevybavuji si korespondenci, která by se nenesla v tématu "pošli mi žvejkačky a něco dobrýho". Tu a tam se někdo dozvěděl, že se učí zbytečně, protože ho na školu stejně nevezmou. Kroužky nebyly skoro žádné a ty co byly, tak v DM, který byl daleko a sami jsme přes město jezdit nemohli. Na záchodě nikdy nebyl papír a o ručníku ani neslyšeli Nesmělo se pít o hodinách a vlastně si nikdo ani pití nenosil. Nebylo tolik čoklů a hráli jsme si na trávě před barákem i před školou. Všechno učení jsme si museli nosit sebou, neexistovaly skříňky nebo něco, co se dalo nechat ve škole - to až později, oproti potvrzení od lékaře na špatná záda. V jedné škole jsme ještě měli dřevěné lavice se sklopnými sedačkami spojenými uprostřed tyčí, nedaly se dát dál od sebe. Měřila jsem ke konci základky 170cm a nevešla jsem se tam... takže jsem stále dokola dostávala poznámky, že sedím bokem. Joj, to byly časy

Liduš: Jo pražáci, těm se žilo! Očividně to dokazuje, že ani komunismus nebyl tak uniformní, jak se často traduje. Jestli to záleželo na řediteli školy či kraji, či přeci jenom našem rozdílném věku, nejsem ovšem s to posoudit ani přibližně

Jak tak na to koukám, tak (téměř) se všemi z Vás jsem spolužák. U nás to bylo podobně stejné...opět téměř... teda bez té politiky.

Mami, dnes mne četli ve školském rozhlasu.. Mám trojku z chování... A moje zlatá moudrá máma řekla: hlavně, že jsi zdravý.

Pochopila, že ta trojka je za více jak 20 poznámek za štvrtrok. Poznámek typu Nedává pozor, kope se pod lavicí se spolužákem, nemá domácí úlohu, kope se přes uličku se spolužákem, nesmazal tabuli, nemá domácí úlohu, nedává pozor, opisuje, vyrušuje a pod. ( takové a podobné poznámky poznáme všichni) Jenže když posadili do jedné lavice dva nejživější kluky ze třídy, tak se není co divit, že poznámky za nedávání pozor či hraní lodiček Zásah, potopeno! se jen sypaly.

Máma říkala, kdyby jsi měl v žákajdě poznámku Krade, rozbíjí hlavy a pod. tak to je něco jiného. Tak to řekla učitelce i na třídní schůzce před všemi rodiči, když jí sdělila, že jsem vyhodil spolužačce penál z okna. Jenže jí neřekla, že o přestávce jsme zase bojovali husité proti křižákům, a že když mi zlomili meč-pravítko, tak jsem v zápalu boje hodil po protivníkovi něčí penál. Protivník uhnul, sklo nevydrželo... poznámka, průs..švih... no bóže, okno se zasklilo, penál se našel, holka byla potahaná za vlasy za žalování... a jsme tu...

Jednou nas..štvaný učitel chytil spolužáka pod krkem a zvednul ho z lavice tak rychle, že tu posuvnou desku s ním vylomil, kalamář rozlil, kopnul ho do zadele a už nepamatuji, ale vím, že dlouho potom jsme si dávali pozor... zvláště po tom, když přišel ten postižený z domu s dobrým výpraskem od rodičů...

a vím, že jsme byli dobrá čísla, někdy v šesté jsme při vyučování zabalili do papíru ten celuloidový trojuhelník, zapálili a přidusili, tak to pěkně kouřilo, u zadní stěny... učitelka si klidně otevřela okno, a my frajeři jsme se dusili... žádná poznámka, zůstali jsme po vyučování a školník donesl barvy a okouřené stěny jsme museli natřít...

kdo z nás by se nechtěl vrátit do těch let?

Jsem ročník 61, kalamář jsem nezažila. V první třídě se psalo tuškou a pozděj plnícím nebo bombičkovým perem, leváci mohli psát číňanem. Vždy 1 září ležely na lavici sešity, tušky, guma, jedno pravítko -zdarma. Učebnice se dostávaly zdarma, použité a některé měly i 10 lidí před vámi a podle toho vypadaly (já nové nikdy nechtěla, byla to starost a na konci roku se muselo platit za roztržení cca 5kč). V naší škole byly klasické lavice a židle, stahovací tabule, umyvadlo, nástěnka. Byla jsem z města a od 6 třídy k nám jezdily děcka-přespolňáci, z okolních vesnic. Na škole byla zdarma spousta kroužků. Učitelé se k nám chovali tak jako my k nim, slušně, můj třídní byl muž a byl to super učitel. Dvojka z chování se nedávala za každou prkotinu, já jednou s kamarádem vyhlásila na pracovní sobotu branné cvičení-žáci se ráno řadily s batůžky-telaty na školním dvoře, dnes by mně za to snad i se základky vyhodili tehdy to byla dobrá legrace a učitelé se chodili dlouho ptát jak se nám to podařilo zorganizovat. Byla spousta akcí-divadlo, kino-pravda většinou ruské válečné filmy, jezdilo se na výlety kde se nesmělo pít a kouřit ale myslím, že se nenašel jeden co to nedělal. Nacvičovala se Spartakiáda a u nás ve škole to byl boj jelikož všichni chtěli nacvičovat a jet do Brna a do Prahy-úbory se zdarma fasovaly. Počítače to za nás nebylo ale nezapomenu na chemické pokusy, lovení nítěnek a planktonu. Jelikož jsem byla pošťácké děcko a mamka dělala u peněžní přepážky, tak mě každý měsíc posílala z hodiny Ruštiny učitelka zaplatit inkaso s dovětkem cestou zpět mi kup u Jánských 2 indiánky. Sbíralo se kde co, papír, textil, kaštany, léčivé byliny a soutěžilo se která třída vyhraje-u nás se nosily jen lísky se sběren a to jsem byla dost dobrá jelikož rodiče když se vezly z pošt v okrese staré telefonní seznamy a papíry mě lístek dali. Kaštany se nösily do školy a pak do zookoutku a pan ředitel Sokolíček nás za kaštany a drobnou pomoc nechal třeba projet na koni (v té době tam byl Čaromír co na něm jezdil pan Líbíček). Mám na školu jen ty nejlepší vzpomínky a je to vidět i na každém školním srazu, máme ho co 5 let a nechodí jen 3 co umřeli.

Ještě perlička-učitel se nás ptal "chceš po hubě nebo poznámku?" věřte mi, že poznámku nechtěl dobrovolně nikdo a doma jsme to rodičům neříkali.

Na velkou svačinu prodávali v chodbě školy housku se salámem-turistický nebo Hodonín (šumkový), a sklenici mléka-cena byla 1.80 kčs.

Dík za toto téma, už jsem prohlídla i školní fotky.

Pan učitel, byl pan učitel a pro nás byl, ten nejchytřejší. Zdravili jsme učitelé, nejen ve škole, ale kdekoliv jsme je viděli. Nemá cenu opakovat, co už je nahoře napsáno. My jsme chodili, na přírodopis do lesa. Každý musel znát stromy, nejen podle listů, ale podle kůry stromů. V lese podle stromů, poznat světové strany. Podle pařezů, počítat léta stromů. Mraveniště v lese, jak je postavené a na jakém místě. Do ZOO, jsme se chodili učit znát zvířata, rozdíl v chovu, zbarvení, zvyky zvířat. Co jsou sudokopytníci, lichokopytníci. Kde které zvíře žije apod.

Zdravím na některé z nás učitelé působili jako pomahači STB, muselo se jím říkat soudruhu soudružko, s velkým S. Když rodič doma řekl něco nahlas v naší přítomnosti, tak v zápětí dodal: neříkejte to ve škole! Když k nám přijela v roce 1968 z Francie návštěva Citróenem s proměnlivou světlou výškou, foťákem co hned dělal fotk a s chechtacím pytlíkem to našim bylo dost ouzko

měli jsme na bílo a neprůhledně zamalovanou dolní polovinu oken, abychom se ve vyučovacích hodinách nerozptylovali hleděním ven. Prý to opatření zvyšovalo efektivitu výuky. Haha. Dobrý vtip, co?

Jak už tady psala fenelie osnovy byly trochu jiné.Psalo se perem s násadkou a byl kalamář na inkoust. Dřevěné penály.Učebnice, sešity, jiné pomůcky byly zadarmo. Jinak každý den, měl někdo službu, aby přikládal do kamen, umyl tabule, zaléval kytky, větral. Byla povinnost chodit na Lampionový, Májový průvod. Ale to se nám líbilo a těšili se. Nebyl mobil a přece se nám nikdy nic nestalo. Stěžovat na učitele? To jsem dostala pořádný lepanec naopak doma. Učitel byl autorita. Ani si nepamatuji, že by byla nějaká šikana, jako dnes. Nějaké hádky byly, ale vyřešilo se to pokaždé jinak, než šikanou. Nikdy jsem neslyšela ani nepocítila šikanu, že nemám značkové oblečení. Někdo na to měl někdo né. Ale takové značky ani nebyly. Myslím si, že děti jsme držely víc při sobě. Také každý podzim se chodilo na bramborové brigády. Ráno nás naložili na nákladák a jelo se. To byla nádhera. Nakonec se opékaly brambory. Bylo to samozřejmě zadarmo. Sbíral se sběr, papír, byliny. Nevím jestli dnes to děti mají, ale také jsme měli hodinu vaření, dívky. Kluci museli pomáhat u školníka, třeba natírat plot, skládat uhlí. Nikdo si nedovolil říci, nejdu.Myslím si, že dříve se chodilo do školy i poctivěji, než dnes. Rodiče jen tak nějakou omluvenku nenapsali.

Dvakrát do roka jsme chodili do kina na Družinu černého péra, od tý doby nemám rád Renče, dostávali sme čtvrt litrový pytlíky mlíka a housku ke svačině, někda bylo ochucený - malinový - a kubánský pomeranče. Dobrý byli pochodˇáky v plynových maskách a igeliťákama na nohou a rukou - prdča veliká. úcta k učitelům - stejná jak k jiným starším, ne každý byl taky milován. Byl jsem sígr, dostal jsem hezkých pár facek ale nedovolil bych si je vrátit, odnesli to jejich děti.

Pro mladé

V první třídě jsme čeli rychlosti 23.8 slov za minutu. Tedy tohle mám v zápisu třídní učitelky. No nebyla to úžasná doba. Ani dnes to nikdo tekto neměří.

Také tam mám, že jsem si vzal svačinku navíc ( dalamánek a mléko ) a že jsem dlužen 0.75 haléřů.

Jinak co bylo jiné. Nic. Učitelé říkali, že jsme ta nejhorší třída, stejně jako to říkají všem dodnes. Že takovou generaci už nikdo asi neuvidí, jak se chováme neslušně. Například, že někdo v hodině četl něco jiného než měl, nebo, že jsme se otáčeli.

Jestli se chovali učitelé lépe? No měli povolení od rodičů nás "proliskat". Osobně jsem viděl, jak v 8. třídě učitelka vrazila žákovi pořádnou facku, a taky jak ji do dvou vteřin dostala zpět

Sešity byly zdarma, chodilo se do školy v sobotu a jednou jsem byl v neděli. Byly uhelné prazdniny, družiny byly zdrama a chodili do ní i 14 leté děti.

to je na dlouho na to nemám čas ... PA

I když věkem už neodpovídám (a považuji to za diskriminaci!), přidám vzpomínku na třídního. Když jsme zlobili, napřáhl prst na narušitele klidu a zlověstným hlasem prohlásil: Tyyy, vysypu tě z okna, vyleju tě na mráz! Všichni jsme se zasmáli a byl opravdu klid.

Také vzpomínám ha hrůzné chvíle, kdy jsme se lžící čekali ve frontě na porci rybího tuku.

Podívej se na fil Obecná škola

*film

Vzpomínám si, že v 1. třídě jsme měli docela dril (starší učitelka). Když jsme víc zlobili, tak předpažit ruce a pravítko na hřbety rukou, když spadlo, tak následoval úder přes klouby prstů. Docela to i bolelo a popravdě jsem se moc nenaučil, protože jsem se snažil nebýt vidět, než poslouchat výuku. Pak už jsem něco takového nezažil. Taky jak už tu padlo, tak učitel byl autorita a doma jsem nikdy neslyšel "učitel je blbec" a podobná hesla používaná v současnosti. Co řekl, to platilo a poznámka znamenala doma docela problém. Proto jsme se taky asi naučili znatelně víc než dnes. Mám 21 letého syna a dělal i stejnou střední školu a tak mohu trochu porovnávat. Dnes učitel odrecituje svoji učební látku a šmitlík. Dříve do toho dali víc ze sebe, ale zas to asi bylo na nás trochu i víc poznat. Taky nebyla tak rozšířená a tak agresivní šikana mezi dětmi. Sice jsme se párkrát porvali jak koně, ale vždy na férovku 1:1

Asi jsem už moc starý,na školu si toho moc nepamatuji.Jen vím,že jsme měli neuvěřitelně hodného třídního učitele,staršího,vysokého,nikdy nekřičel a my ho měli strašně rádi.Ve škole jsem měl jen jedničky(do 5. třídy),nebylo proč si něco pamatovat.Do sokola jsme chodili cvičit odpoledne,do školní tělocvičny.Pamatuji si,jak jsme vyklízeli klubovnu Junáka.Vše se nakládalo na náklaďák a někam vezlo.Vánoce u nás znamenaly jednu košili a knížku.Kapr ve vaně,husa ve sklepě a králík v kůlně.Jinak starosti,co budu na sobě nosit a oblékat,co jíst,jaké zábavy,to bylo až později.Nikdy jsem se nezajímal,kdo mi dává do školy pomůcky.Ve třetí třídě vím,že jsem psal plnicím perem,které mi přinesl strejda.

JABRAKA

Odpoledne jsme chodili do družiny až do večera - tam jsme si psali úkoly a p.družinářka nám je kontrolovala, kreslili jsme, vyráběli různá přáníčka a drobnosti z moduritu (korále, ježka na párátka) pro maminky k MDŽ, taky jsme chodili na hřiště... dál si vzpomínám na hodiny vaření a péče o dítě pro holky, dílny pro kluky a práce na zahradě (vedl to školník na školních pozemcích) - co se vypěstovalo, šlo snad do školní jídelny... školník byl docela vážená postava, ráno nás kontroloval, jestli se přezouváme a po zazvonění zamknul školu, opozdilci museli zvonit a měli průšvih... povinně jsme nosili do školy papír do sběru a třídy soutěžily mezi sebou, kdo nasbíral víc... o vánocích byly besídky, na které jsme si připravovali představení pro rodiče... ke svačině jsme dostávali zadarmo mléko, na začátku školního roku jsme dostávali zadarmo sešity a učebnice nám půjčovali, vzadu jsme si napsali jméno do takové tabulky a vedle stav učebnice - A, B, C atd. a na konci roku nesměl být horší než o to jedno písmenko, jinak se platilo za "poškození"... taky jsme pravidelně chodili celá třída k zubaři, to bylo na celý den, a měli jsme v budově školy doktorku, která o nás pečovala... nacvičovali jsme evakuaci školy a nasazování masek... byla možnost chodit zadarmo do různých kroužků... byly samozřejmě i negativa: skoro samé učitelky-ženy, některé velké "soudružky", účast v jiskrách a pionýru byla povinná... taky se chodilo na sovětské filmy, budovatelské výstavy apod. - ale my byli rádi, že jsme se ulili z vyučování a nijak nás to nepoznamenalo...

Vsechno ostatni uz bylo receno; ja si pamatuji ze jsme nemohli o prestavce zustat ve tride ale muselo se jit na chodbu a pochodovat do kolecka. Jak zazvonilo nahnali nas zpatky do tridy.

Jůůů celuloidový trojúhelníky - my si je nahřívali, ohýbali a měli z nich hokejky. Na kolenou jsme pak vzadu ve třídě váleli hokej, místo puku koule papíru omotaná isolepou. Až do té doby, než někomu v návalu boje vylítlo pravítko a proletělo do skleněné vitríny, to byl průšvih, hokeje jsme pak zanechali a začali hrát čáru o Céčka. Sem tam někdo sehnal i Esíčka a Áčka. Páni, to jsou vzpomínky.

Jo a my dostávali poznámky za kdejakou kravinu (zapomenutý úkol, zapomenutá učebnice, vyrušování...), za 14 poznámek byla třídní důtka (u mě občas), za 20 nebo 24 už se nepamatuju byla ředitelská (u mě skoro každé čtvrtletí), ale dvojka z chování byla za opravdový průšvih.

Taky se pamatuju v sedmičce, když mě chytil učitel, jak při míjení osahávám nejprsatější spolužačku (jako asi každý), čímž jsme jí dávali najevo, že je nejhezčí ze třídy, pozval mě ke katedře, ohnout přes stůl a klackem jsem vší silou dostal přes záda. (původně na prdel, ale netrefil se) . Když o někoho ten klacek zlomil, musel mu dotyčný v rámci svého volna sehnat nový. Musel být lískový, 1cm silný a 1metr dlouhý. A věřte, že si každý rozmyslel, jestli si ještě šáhne nebo ne. Jooooo to byly časy.

Ringo

Základní škola, brejle, máma se ho zastává a jistě vzorný žák. S tebe musela mít celá třída prdel, tys musel bejt ubožáček

Čoveče ty seš ňákej nedůtklivej. O blbosti bychom tady mohli diskutovat, ovšem, když nesneseš kritiku, tak nelez na veřejná fóra.

A k tomu tykání: kdybys kapku četl, tak zjistíš, že na internetu je tykání běžnou věcí. Jednak to vychází z toho, že alespoň takto se k sobě lidi víc přiblíží, jednak to je trend anglicismu v celé Evropě.

Takže ty malý hlupáčku, chce to kapku klídku - třeba by pomohly prášky na uklidnění

Jeminkote, to mě nenapadlo, že jednou odpovědí rozpoutám takový kolotoč. Tak to asi vezmu postupně:

gita65:

1. No, pokud vidím, tak první urazil on mě, když mě nařknul z obhajoby sadistů - mě se to taky nelíbilo, tak jsem na to reagoval s čerstvým adrenalinem a dle mého názoru stejnou urážkou (suběktivní názor) a myslím, že tím jsme komunikaci s ringem uzavřeli (teda vlastně - myslel jsem si). No, ale aspoň jsem si to vyříkal já sám, že?

2. Ne, opravdu se nevyžívám v urážení, či sprostých, hulvátských slovech, ale když se mi něco nelíbí, tak to dám najevo svými slovy - nepotřebuju se přetvařovat, psát spisovně a podobně, toho mám až až v prác, stejně jako "análních horolezců".

3. Ano, jsem stejného názoru, že jako národ bychom neměli podléhat anglicismu (či jak to nazvat), je to stejné, jako když nás kdysi chtěli zgermanizovat, ale bohužel takový je trend a i když se bráníme zuby nehty, tak je to málo platné.

4. Ano, souhlasím, že "ty vole" se vyslovuje mnohem líp než "vy vole", ale stejně tak pro mě se líp oslovuje ahoj, než dobrý den. Jde o zvyk, který už přebírá valná většina lidí (u mladých už je to v podstatě automatické), ale hlavně, každý používá to své a nikdo se mu do toho neplete . Je to dáno tím, že jde vždy o jakousi komunitu nebo jak to nazvat, ať už na poradnách, fórech, chatech a podobně. Ještě se mi nestalo, že by mi kdokoli vyčetl tykání a tudíž jsem o tom nikdy nepřemýšlel a prostě tykal nahned - tohle je opravdu poprvé a mě osobně to přijde stejně absurdní, jako bych po někom požadoval, aby mi onikal nebo mi neříkal "pane", protože nejsem feudál ani otrokář a tudíž nemám poddané ani otroky, aby mě oslovovali takto hanlivě. Opět suběktivní a záleží na každém člověku.

5. - to jen na okraj, nikoli k tématu. Od školky, přes školu, učňák, střední, až po zaměstnání jsme vždy brali jeden nepsaný zákon - chlap, kterýho se zastane ženská je ponížen mnohonásobně víc, než kdyby ho druhý chlap nazval těmi nejhoršími a nejurážlivějšími nadávkami - takže vlastně ještě jedna věc: Děkuji.

.hop:

1. Ano, to už jsem zjistil, že jsou na to lidé hákliví, škoda, že nejsou stejně hákliví na mnohem důležitější věci, že ano?

2. Zásady slušného chování má každá poradna, fórum...atd, ale je pravda, že za 8 dní tady a několik let na jiných portálech jsem nepřišel na to, že by tykání porušovalo jekékoli zásady slušného chování. Ze zkušenosti vím co jsou zač lidé, kteří mermomocí trvají na vykání a opravdu to není sorta lidí, kteří by mi nadále stáli za slovo, písmenko či pohled.

3. Samozřejmě, že lezu i na jiná fóra, ale vzhledem k tomu, že si nemyslím, že bych svojí přítomností jakkoli snižoval úroveň této poradny, pokud tak usoudí administrátor, může mi bloknout vstup, dělá se to tak běžně, ačkoli za několikaleté surfování jsem to na vlastní kůži ještě nezažil.

b:

1. Nevidím, že bych se oháněl nějakým světáctvím, někde něco podotknu, když vím, snažím se poradit a rád si přečtu rady od jiných k věcem, které neznám, jo, že si sem tam do někoho rejpnu, ti kdo mě znají, vědí, že jsem takovej a ostatní mi jsou absolutně fuk jesli pak vypadám jako buran, tak to je mi už úplně jedno. Když si projdete celou poradnu (a nejen tuto), tak obraz burana je docela solidní, je tady plno lidí, které kdybych nazval správnými jmény, porušil bych právě ty zmiňované zásady dobrého chování:D. A to se kolikrát tváří jako by byli prezidenti zeměkoule.

2. Děkuji za poučení (to není myšleno arogantně). Angličtinu jsem se začal učit ve svých 39 letech kvůli práci a jak je již psáno na začátku odpovědi, byl jsem toho názoru, že jde o tykání (proto to taky tak beru pořád). Ani učitelka mi nic podobného nikdy nevysvětlila a naopak, při ročním služebním pobytu v Berlíně, kde se mluvilo výhradně anglicky mě i Němečtí kolegové utrvdili v mém přesvědčení, protože jim to taky tak nějak víc vyhovovalo, ovšem studovat to takto do podrobna nebyl čas, bylo důležitější se co nejrychleji domluvit, takže ještě jednou díky, myslím, že i pro mnohé lepší angličtináře než jsem já to bude novinka. Nebo spíš něco, co se bere automaticky a dál se o tom už nemluví, alespoň mezi běžnými uživateli tohoto jazyka.

No, tak doufám, že jsem zase někoho neurazil a dostatečně popsal můj úhel pohledu na věc, pro jistotu jsem ani neoslovoval, aby zase ti HOGOFOGO, co maj doma stříbrné talíře neměli pindy.

Škola dříve a dnes se težko porovnává. Dříve byla na základce praxe - šití, vaření, péče o rodinu, dílny. Dnes 8. a 9. třída nic takového nezná. Asi to nebudou potřebovat nebo proč to Dobeš zrušil. Je to škoda a je to špatně. Jen samá teorie. Ti co nemají vynikající výsledky se musí cítit hrozně, přestože jsou třeba manuálně zruční a šikovní, ale to bohužel nikoho nezajímá. Nepamatuji se, že by se s námi rodiče učili. Dnes se dětem schání doučování ne vše možné a rodiče s dětmi dřou i do vyšších ročníků. Dříve se to nějak neřešilo. Kdo nešel na školu, šel na učňák a žádná ostuta to nebyla. Dnes je to jinak. Bylo více času na hraní. Dnes děti pořád dělají nějaké projekty a referáty, těm menším to pochopitelně dělají rodiče a prarodiče. To za nás nebylo. Žádné velké stresy jsme ze školy neměli. Dnes moje dítě je vynervované, jak dopadne písemka, jestli vše umí, jestli něco nezapomněla. Přijde mi to zvláštní, že už děti jsou takhle stresované od mala. Toho si ještě v životě užijí dost.