Disciplina pri jidle

Jen české matky chtějí aby se děti chovaly podle jakési normy, jen české matky stále okřikují své děti, tam nelez, to nedělej. Nechme svoje děti žít. Moje dcera od mala byla klidné děcko, u jídla seděla u stolu, když přišla někam na návštěvu seděla spořádaně v křesle. Dvouletá vnučka neposedí pět minut, pro jídlo si dochází, vezme lžíci do pusy a už zase letí, prošmejdí celý byt. Je prostě jiná. Dříve se říkalo, že se tříleté dítě musí samo obléct, obout a najíst-ani to nebylo pravidlem. V MŠ to dost děcek ve třech letech neumělo. Jo a nejlépe se vychovávají cizí děti, tam vidíte co vše je špatně ale až máte svoje, tak jste ráda, že obědvá a vy za ní běháte se lžící po bytě.

farnesina, myslím si, že máte zbytečné starosti a zbytečně si děláte zlou krev. Vám by do toho, jak neteř vašeho přítele jí a jak ji rodiče vychovávají nemělo být vůbec nic! Odnaučte se kritickému pohledu na to, do čeho vám nic není. Rodiče jsou zodpovědni za to, jak své dítě vychovají a ne vy, ikdyž budete 120x ukazovat prstíkem, jak to dělají špatně a jak vy tomu rozumíte. Mám odučeno 38 let ve školce, vychované 2 děti a občas 2 vnuky 3 a 6 let a vnučku 26 let. V životě bych si nedovolila svým dcerám krafat do toho, jak vedou své děti, protože nevím, jaký mají záměr, co bylo předtím a co bude potom, co na co bude navazovat. Nezodpovídám za ně a neznám jejich postup a jejich záměr. Jen si znepřátelíte rodinu, ve které vlastně ani ještě nejste. Ještě dříve, než se naštvete za moji troufalost a otevřenost, zamyslete se, kolik je na tom, co píšu, pravdy.

Farnesino - to je tak jednoduché! Prostě jídlo nedostane, dokud se neusadí, to se dá s láskou a pěkně bez rozčilování vysvětlit i takhle malému dítěti. No a že odmítá jídlo? Pokud nemá zdravotní problém , tak :"Ty nemáš v bříšku místo na mrkvičku a masíčko? Tak to tam není místo ani na zmrzlinku(dortík, čokoládku, apod.)" "Nebudeš papat tohle jídlo na obídek? Tak na tebe počká na večeři" Každé dítě to zkusí, ale pokud jste důslední, vyplatí se to. Moje děti díky tomu nejsou vybíravé a já neplatím školní obědy na to, aby celé skončily v kýblu na odpadky, jak je u některých jejich spolužáků běžné.

Jedině důslednost a trpělivost. Prostě když se jí, tak se sedí a učí se zacházet s příborem. Zjuste jí to zpříjemnit formou hry. Kdo spapá první, dostane třeba nějakou mlsku po obědě. Ale musí si jí zasloužit pěkným sezením u stolu. Dovolte jí vzít si na klín oblíbenou hračku (panenku, či plyšáka). To jí také přinutí sedět. Může se pokusit krmit sebe i jakoby i hračku. Třeba jí to bude motivovat, aby nepobíhala a neodbíhala od jídla. Nekrmit, ať se učí papat sama. Prostě jí udělat ze stolování rituál, který jí bude bavit a který si zažije.

Pardon-zkuste.

Jak už tu zaznělo, tři roky jsou čas velmi divoký. Stádo ve školce ji už usadí

Považte taky, že když jste u toho, nechodí to stejně jako v klidu doma. "Před návštěvou" člověk děti ani tak nedrží, ani tak neudrží. Děti rychle zneužijí změněného režimu - a už i relativně rozumní jedinci vypadají jako z divokých vajec. Vcelku souhlasím s tím, že běhat za dítětem s jídlem je nesmysl, osobně jsem zastánce cesty "nechceš jíst, nejez, bez jednoho oběda ještě nikdo hlady neumřel" - ale oni znají své dítě nejlíp a oni jsou také těmi, kdo to má za úkol. Ne vy, jakkoli to myslíte dobře

Stolování malého dítěte. Moje úvaha. Když jíme v restauraci a vedle přijdou rodiče s malým chlapečkem, 2,5 roku, tak jen tiše zírám a pak chlapečka pochválím. Chlapeček sedí v židličce, co přinese číšník, před sebou má malý talířek, od maminky. Na talířku má brambory a řízek, nakrájené na malé kousky. Chlapeček má v ruce vidličku a strká si sám do pusinky kousek masa, nebo brambory. Nic nehází kolem, žádné šermování rukama.

Krásně jí. Vzpomenu si, jak naše děti, než je vzali do školky ve třech letech, co vše museli umět. Jíst příborem, pít z hrníčku, zavázat si boty, jít na toaletu a vytřít si zadeček, dítě se muselo samo ustrojit. Důležité je, aby rodiče chtěli u jídla, sedět společně. Když není zájem rodičů, dítě se to samo nenaučí. Proto byly dříve židličky - vysoké, kde se dítě posadilo ke stolu a bude se jíst. Jak bylo dítě větší, tak dostalo kšíry, aby ze sedačky nespadlo. Pak se židlička rozložila, dítě dostalo před sebe talíř a příbor a jedlo se.

Hodně rodičům nevadí, že dítě při jídle běhá, nemají s ním starostí, a nemusí dítě nic učit. Jen poznatek kolem sebe, ze života.

Maminka musela chodit do práce, dítě potřebovala dát do školky, tak od mala, vše dítě učila.

Jak naučit? Asi velmi těžko. Některé děti to takhle dělávají. Pokud jinak s příjmem jídla nemají problémy, tak je možnost jim prostě po odchodu od stolu jídlo sebrat a další dát až za nějaký čas na svačinu, žádné honění se za nimi, žádné mlsky mezi jídly, nic. Jenže jsou děti, kterým je jídlo celkem fuk a které když se nějak nenakrmí, tak budou v klidu hladovět a začnou špatně fyzicky prospívat Taky je možnost nabídnout jim k jídlu hračku, ale pak se jenom jeden zlozvyk nahradí zlozvykem jiným... nebo to prostě nechat být, protože to nikomu neubližuje a dítě se postupně srovná samo Jsem vzděláním dětská sestra a jako bezdětná jsem byla chytrá jak rádio... no, vlastní děti mě naučily, že učebnice jsou jedna věc, život druhá a že se člověk musí naučit rozlišovat, kdy je třeba na děti zatlačit a kdy je lepší ustoupit a dát věcem volný průběh... ony děti nejsou až tak pitomé a učí se nejenom tím, že je dospělé okolí cepuje, ale i tím, že od něj okoukávají vzorce chování. Takže pokud v rodině není zvykem jíst za pochodu nebo dělat u jídla spoustu dalších věcí (čtení knih, hraní na počítači, sledování televize...), tak je pravděpodobné, že se dítě časem srovná i samo. Pokud ovšem v rodině není ve zvyku jíst v klidu, tak zas naopak je vcelku zbytečné dítě cepovat, že takhle teda ne, když mu sami rodiče ukazují, že jeho chování je vlastně úplně normální.

Necelé tři roky?To se nezlobte ale v tomhle věku je to normální.Ještě moře času jí takové věci vštípit.A znám hodně dospělých,kteří se to nenaučili vůbec...

martinaa,proč by to nešlo?Copak jsme všichni stejní?Mě nikdy nevadilo,když mé děti u jídla poletovaly.Časem se to upravilo samo...

Jen dodám,že je úsměvné pozorovat,jak moje dcery,které mezitím dospěly a mají své děti,se teď snaží ta moje zlatá vnoučátka naučit tomu,co v jejich věku také neuměly...Moc se bavím...

Ve třech letech je dítě neposeda, to je bohužel fakt, a z jídla má spíše legraci. Ovšem pokud za neteří běhají rodiče s jídlem po bytě, ona to zatím možná bere jako hru, ale děti jsou velmi chytré a brzy zjistí, že se takto dá krásně s rodiči manipulovat. Notabene, pokud by měla jít za chvíli do školky.

Ať ji rodiče udrží na místě, třeba násilím (přiměřeným), a nedovolí odběhnout od stolu. Cestu zahradit tělem, židlemi a pořád dokola opakovat, že se u jídla sedí. Když nám tříleté děti nechtěli ve školce u jídla sedět, jediná varianta bya vzít si je na klín a prostě je od stolu nepustit.

Taky hodně pomáhalo to, že okolo všechny děti jedly - nápodoba "podívej, jak všichni pěkně sedí a papají, my to uděláme taky". A skoro při každém soustu jsme to opakovali... vysilující:D, ale nám to pomohlo. Nejde, aby všechny děti pěkně seděly a jedly a jedno lítalo kolem...

A vy máte dítě? Ono totiž co se bezdětnému zdá jako hračka. Prostě udělám to a to a dítě se bude chovat tak a tak. Ale ono to s těma dětma je úplně jiné. A podle mě to bezdětný člověk nepochopí.

Ano dítě by mělo sedět u stolu a jíst. Ale já třeba k tomu syna vedu od malička a nyní také necelé tři roky. Když se dá do židličky řve, tak ho nechávám běhat. Přiběhne sezobne odběhne atd. Děti se hodně rychle mění. Ted je takovýhle za měsíc už může být úplně jiný.

Mě vždycky když o výchově poučují ženy co dítě viděly tak na obrázku otevírá se mi kudla v kapse.

Můžeme se na to dívat jakkoli nespokojeně, ale fungování celé společnosti je založeno na nějakých určitých pravidlech a tedy i disciplíně (samozřejmě že se nemá jednat o tvrdý kasárenský dril bez citu). A na její citlivé zavádění není ve třech letech nikterak brzy. Ve školním věku už pak dítě nepochopí a možná ani nepřijme, proč po něm někdo nějakou disciplínu vyžaduje. No a pak to v naší společnosti podle toho také vypadá - všichni mají plná ústa svých práv, ale už ne tak povinností a každý si dělá co chce bez ohledu na ostatní.

Mám dvě děti. Jedno u stolu není schopné sedět ani kdyby ho tam přilepili (a ve školce sedí vedle učitelky, která ho přidržuje na místě) a po jídle je nutné ho ostříkat hadicí, druhé od nepotřebuje ani bryndák od chvíle, kdy dostalo první lžičku do pusy a sedí v klidu. Jedno si nevuěřitelně vybírá, druhé by schroupalo asi i piliny, kdybych mu je dala na talíř. Jedno je typ zběsilého pobíhače, se kterým schytáváme odsuzující pohledy okolí, druhým to samé okolí chodím omamovat a nabírat body za vzornou matku. Protože mi nepřipadá pravděpodobné, že bych aplikovala tak rozdílné výchovné přístupy, obávám se, že děti prostě jsou jaké jsou. Nutno z nich dostat maximum, čeho jsou schopny, ale ony prostě občas schopny nejsou - a už vůbec ne ve třech letech. To je hromada dětí ještě v takové té zvířátkovské hyperaktivní fázi. Lze je jistě zlomit, ale kdo by chtěl zlomené dítě? Lepší je trpělivě usměrňovat a pak si slíznout sladké plody vychovaného a slušného, ale za sebe uvažujícího dítěte. Přecepované děti jsou snadnou obětí kohokoli, kdo umí dost rázně poručit - nevyplatí se to.