Rozklad síly na nakloněné rovině? Jen postup

Postup? gravitační sílu F rozložíme do směru kolmého k nakloněné rovině (|F| cos 30°) a do směru rovnoběžnéhos nakloněnou rovinou (to |F| cos 30° je velikost, nezapomeňte na orientaci). Z kolmé síly pomocí součinitele tření spočteme odpor daný třením a porovnáme se složkou rovnoběžnou s rovinoum, která se "snaží těleso rozpohybovat". Je-li tření menší, yěleso se pohybujje, jinak stojí. (při rovnosti záleží na počátečním stavu tělesa.)

Je tu ovšem jeden háček: klidové tření bývá někdy větší než při pohybu (k!odtržení" je potřeba více síly, než na udržení v pohybu).

Jej, to je překlepů. Já to napíši ještě jednou:

...je tu ovšem jeden háček...

A to jeste navic Kartaginec zanedbava vysku teziste. Telese by mohlo byt vypoctove teoreticky v klidu (nevim, nepocital sem), ale pri dostatecne vysokem tezisti by se stejne0 tak mohlo dat do pohybu. Pouze ale ne posunu, ale koceni.

Kartagincovi došlo, že jde o příklad do školy a je-li zadán takto, předpokládá se těžiště uprostřed. Jinak by tam byly hodnoty ohledně těžiště.

Ladaadal má pravdu v tom, že příklad, soudě dle zadání, jest chápati zjednodušeně. Nicméně to se týká i rozdílu mezi klidovým a smykovým třením, (a to nemluvím o tření valivém, které taky asi nepřipadá v úvahu, ale úplně explicitně vyloučeno není), takže pravdu má i Axus.

Při čtení jeho doplňku jsem si vzpomněl na jednu Horníčkovu odpovědnu; sice souvislost je jen vzdálená, ale je to hezké. Jednou dostal Horníček dotaz: Kotí se nám kočka. Co máme dělat, aby se nepřekotila? Horníček odpověděl: Dávejte pozor, aby se nekotila překotně.