Studium herectví

Dejte ji na běžnou střední skolu a herectví může studovat po absolvování SŠ na DAMU a nebo ji dejte na Státní konzervatoř a herectví bude studovat už na střední a to 6 let. Pak ovšem nepůjde už na VŠ. Absolventi konzervatoře na Damu již nechodí, mají absolutorium konzervatoře a jsou tedy vystudovaní herci, úplně stejně, jako absolventi Damu.
To jsou, pokud vím, dvě cesty ke stejnému cíli. Obě jsou možné a v podstatě rovnoprávné.
Na vašem místě bych ji ale dala na SŠ a teprve po maturitě uvažovala o DAMU. Bude vyzrálejší, samostatnější i zodpovědnější. A bude mít i jinou odbornost.
Každoročně opouští ty to školy množství absolventů... a... kde jsou?
Absolvování této školy totiž rozhodně neznamená, že se musí stát populární a dobře se někde uchytit. Mnohem více je těch, o kterých už nikdy nikdo neuslyší.
Proto bych volila i jiné, neherecké, vzdělání

V podstatě souhlasím s berou, s tím rozdílem, že studium na konzervatoři není rovnoprávné s damu. Po absolvování VŠ má magisterský titul - docela podstatná věc, i když třeba později dcerka hodí herectví na hřebík.

Dostat se na Damu je dost těžké a samotné absolvování nic nezaručuje - rozhoduje talent, schopnost navázat kontakty, zaujmout. Avšak řešit to na zš je předčasné. Herectví není hra na klavír, s níž je nelépe začít co nejdříve. V herectví jde skutečně více o osobnost člověka. Opravdu velcí herci často prošli spíše univerzitou života... Proto asi je opravdu nejmoudřejší mít nějakou praktičtější odbornost SŠ (pro všechny případy) a po herectví jít až po maturitě. Moje spolužačka se nedostala asi 4X na damu, nakonec vystudovala na FFUK nějaký obor s teorií umění. Jestli je spokojená nevím, ale jedno je jisté - promiňte mi to: směřovat dítě na činoherní herectví hned po zš je blbost. Raději ať se věnuje zpěvu, hře na nástroj, jazykům, chodí do divadla - když se později nedostane na damu či jamu, pořád jí něco zůstane, z čeho bude mít radost celý život a třeba i to herectví vyjde. Avšak třeba varovat, že hrát střední role v oblastním divadle není žádná velká slast. Ne vždy je herectví jen naplněné divadlo, premiéra, kytka, děkovačky a mejdany.

P.S.

Studium SPedagŠ je výborný nápad, zvláště pokud si dá k tomu něco hudebního. Ono herectví má s pedagogikou dost blízko. Na Damu samořejmě může jít s maturitou z jakékoli školy - klidně i z průmyslovky. Rozhoduje, jak zaujme komisi na talentovkách.

Děkuji za Vaši odpověď. Mluvíte mi z duše. Nejsem totiž z dceřino rozhodnutí příliš nadšená, mockrát jsem jí říkala, jaká je to řehole, ale bohužel její sen je rok od roku silnější. Její učitelka hudby jí směřuje na hudební konzervatoř, ale dcera toto odmítá, přestože je hudebně velmi talentovaná. Příští rok už se musí rozhodnout. Myslím ale, že spíše přijme střední pedagogickou školu a pak se uvidí. Ještě jednou moc děkuji za odpověď.

Uplynuly dva roky a výsledek je tady. Přestože jsme dceru rozhodně hned po ZŠ nesměrovali na činoherní herectví, měla svou hlavu. Její cíl byl jasný, i když se to nám rodičům příliš nezamlouvalo - o to víc, když prošla od první až do deváté třídy naprosto suverénně se samými jedničkami.
Jako hlavní školu si napsala Pražskou konzervatoř - hudebně dramatické umění a pokud by jí to nevyšlo, byla druhá varianta - jazykové gymnázium. Více jsme věřili v to gymnázium, kam by nemusela dělat ani přijímací zkoušky vzhledem
k jejímu prospěchu na ZŠ. Navíc na konzervatoř brali z toho velkého množství uchazečů pouze šest dívek a šest chlapců. Talentové zkoušky byly tříkolové, takže také docela nápor. Když jsme se dívali, co všechno musí ty děti na talentovkách zvládat, připadalo nám, že nechtějí studenty, ale rovnou hotové umělce. Děti. které jsme během talentovek viděli, působily velmi nadaně a suverénně. Možné přijetí dcery nám připadalo spíše jako zázrak. K tomu jsme si neuměli vůbec představit, že by dítě z malé šumavské obce šlo studovat do velkoměsta a upřímně si to nedovedeme představit ani teď. Bohužel se tak stalo a naše obavy s blížícím se zářím narůstají. Dcera se ale velmi těší a dokonce měla i se svými budoucími spolužáky malé poznávací setkání. Co dál? Nezbývá než jí věřit a držet palce.

Tak to je je super, pokud ceru přijali, tak je mezi málo vyvolenými, co mají skutečně talent. A nestrachujte se, ona se neztratí. Já měla za spolužačky ve městě u rakouských hranic holky od Prahy, HK, Mikulova, Štětí a z dalších koutů republiky.

Děkujeme za povzbuzení, moc nám to pomáhá. Hlavně, aby byla zdravá a šťastná.