Provokace od spolužáků - ponižování

jo, zmlať ho, a nebo si to s nim vyříkej

Jojo, to je problém nejen tvůj, ale také spousty jiných žáků ve škole. Ať už na základní či střední škole. Cesta z toho je velmi těžká. Musel bys dát těm spolužákům velmi důrazně najevo, že tě urážky nechávají zcela chladným. To, že jsi gay, je úplně běžná narážka a ukazuje na nízkou fantazii a inteligenci tvých spolužáků. Nedej se jimi otrávit, neboť o to jim jde. Chtějí tě ponížit, mají z toho úžasnou radost. Opravdová rada neexistuje, jedině snad chytnout provokatéra pod krkem a pořádně s ním mignout po školní tabuli. Prostě ho přeprat. Máš na to? Asi ne, viď. Protože jinak by se ti neposmívali, kdyby věděli, že je přepereš. Víš, my s tím doma s mým synem taky hodně válčíme - šikana, výsměchy a tak. A proto vím, že cesta z toho ven je těžká.

Nestyď se, zajdi za rodičema, učitelkou, ředitelem a normálně jim to na férovku řekni...ať se staraj, ať to řešej. Ty sám si nepomůžeš a musí tu být někdo, kdo pomůže tobě - jinak to na tobě může nechat nemalý psychycký vliv do budoucnosti. Je třeba těmto věcem udělat přítrž! Neboj se a žeň to klidně vejš - pokavaď se nic nezmění, pak řekmni řediteli nebo učitelce, že svůj příběh o šikaně na téhle škole povíš nějakýmu pisálkovi do místních novin apod. - pak uvidíš ten cvrkot. Když na tebe někdo šáhne, někdo něco řekne, neboj se a jdi to hned oznámit. Buď ustavičný stěžovatel dokavaď nedosáhneš svého - a jednoho dne vyhraješ, těm klukům splaskne ksicht (resp. po něm dostanou) od svýho fotra až budou mít 3jky z chování...

Víš, říká se, že co tě nezabije, to tě obrání - odolní. Taky jsem byla šikanována. Ale ne až tak hrozně, aby si o mně někdo říkal, že jsem trpěla. Zbavit se zaujetí druhého, je strašně moc těžké. Já jsem byla šikanována, protože jsem měla nejdelší vlasy. Holky mi záviděly, tak to řekly svým svalovcům. Začali se mi posmívat. Mohli mě zlomit, ještě kousek a ty pitomé, v té době mnou nenáviděné vlasy, jsem si mohla ostříhat. Ale to by vyhráli. Prostě by mě dokázali zlomit a už bych to nebyla já. Jenže já se nenechala. Ignorovala jsem to. Vím, že je to těžké, ale zkus to. Vždy jsem si říkala:Copak tě můžou zabít? Jsou to ještě děti, mají stejné city jako máš ty, sakra holka! Mají jen rozdílné nenávisti a pohrdání. Zvládneš to. Vím to a jednou budeš příkladem třeba pro mou dceru, kterou by zabíjeli slovy, stejně jako zabíjeli tebe, mě a miliony dalších.

Nechoď nikam žalovat, stěžovat si, to je nedůstojné budoucího MUŽE. Chlapi nežalují. Vyřiď si to s nimi ručně. A pořádně. Však oni Ti nakonec dají pokoj. Většinou se slítavají na slabší oběti, které se nedokáží bránit.

Byla jsem i v dětství taková rázná, statná, měla jsem na starosti o 6,5 roku mladší sestru a měla jsem ji chránit. A také jsem ji ochránila, se vším všudy. Vrhala jsem koulí, měla jsem sílu a tak nějaká ta "přeshubu" dotěrnému agresorovi mi nedělala problémy. Když to kluci viděli, že se mnou neuspějí, dali pokoj. A asi se i trochu báli.

Nechci tě tady navádět, aby ses pral, ale na hrubý pytel hrubá záplata. Pokud si někdo začne otravovat a nepřestane po dobrém, nic jiného nezbyde. Je to na ty hulváty to nejlepší řešení.Jaga.

Tady je každá dobrá rada drahá. Nevím jak je na tom v "kolektivu" ten pomlouvající, ale hrozí že tlupa všehoschopných tupců tě zkope někde na ulici a ještě si to natočí na mobil a pověsí na internet. Výše radící vyrůstali v jiné době a tehdy se šlo na férovku 1:1 Já bych se pokusil pro začátek to ignorovat a hlavně nedávej na jevo, že tě to nějak vadí a ubližuje. To je jeho cíl. Stejně jako to řešit s učitelem, nebo ředitelem nepomůže a spíše ti to uškodí. Na druhé straně využij všech možností jak toho experta jeho zbraněmi podrazit. Vím, je to jeho parketa, ale třeba se ti taky povede dostatečně zabodovat.