Dítě v psychiatrické léčebně

Dovolte přidat zkušenost z psychiatrického oddělení

Když jsem tam byla na praxi, za ty dva týdny se tam protočili tři puberťáci po demonstrativní sebevraždě. Ve všech třech případech jsem si naprosto jistá, že pouhý několikadenní pobyt tam způsobil, že ani jeden to znovu neudělá. On jen trochu soudný člověk si totiž mezi těmi skutečně nemocnými lidmi připadá jako naprostý pitomec, že si něco takového byl schopen udělat sám. Zkušenost z prostředí a hlavně bezprostřední a zcela nesdělitelná zkušenost skutečných problémů jiných působí silně. Z někoho, kdo byl dosud jedinečný, se stane jeden z pacientů, neobletovaný a neprivilegovaný, nejméně závažný. Je tam pekelná nuda a pokecat si lze leda tak s partičkou feťáků, pokud jim zrovna není blbě. I to je velmi výchovné. Tři dny vám holka povídá s láskou o svém miminku, vyrábí pro něj na dílně hračky, popisuje, co všechno dělali - a pak, když už jste s ní sžití a znáte ji od á do zet, se dozvíte, že nikdy žádná neměla, že jsou to jenom bludy vysmahlého mozku? Velmi poučné.

Věřím, že jsou tam strašné poměry. Nikdo ji nelituje, musí dodržovat režim, pohled na ostatní pacienty musí být občas děsivý. Něco ale udělala a teď nese následky - a tak to má být. Mělo by ji to naučit řešit problémy přiměřeným způsobem. Vy už toho teď moc neuděláte, je jí 17, výchova skončila dávno, lze už jenom držet pomocnou ruku a doufat, že přes všechy exkapády má v sobě dost silný základ, aby se srovnala.

Hodně lásky, hodně povídání, vysvětlení si pojmů, citů atd. Zvládnete to? Neurážet se při každé jeho provokaci, vzteku. Pokud se na to cítíte, vemte ho/jí/ z léčebny, udělejte si týden společného volna někde jinde než doma a zkuste to. Musí cítit váš zájem, váš strach o něho...ale nebude to lehké!

Jestli -že Vám tuto věc doporučil psychiatr určitě ví proč. To, že se dívenka snaží situaci dramatizovat je jasné z jejího pohledu se dostala někam, kde se jí logicky nelíbí. Musí dodržovat nějaká pravidla, V tuto chvíly je to její boj ale i Váš - ona si musí uvědomit životní priority a to v tomto ústavu určitě pochopí personál je v těchto zařízeních vysoce profesionální budou se jí tam věnovat a to je důležité! Nakonec i přes Vaše těžce přijímané změny zjistíte, že to bylo právě to jediné, co jste v tu chvíly pro svou dcerku mohla udělat.

Na to co uvádí " ringo" je dost času ale hlavně po konzultaci s lékařem! Nesnažil bych se pokazit tuto věc v této chvíly. Na to co a jak se ptejte zásadně ošetřujícího lékaře jen on je schopen k tomu říci to nejdůležitější - NÉ MY! Přeji mnoho sil, budete je potřebovat.

17 let, je nejkrásnější věk, kdy se človíček zamilovává. Sebevražda dvakrát za sebou i když jen demonstrativně má nějaké své důvody. Nevíme, proč se to stalo, co jí k tomu vedlo? Pokusili jste se podívat na život vaší dcery jejíma očima, kamarádi, kamarádky? Co na to říkají? Co škola, není tam nešťastná? Doma, prostředí? Bez vyřešení těchto otázek, dceru z léčení domů neberte. Uvedete jí do toho samého prostředí a potřetí už by to nemuselo být jen demonstrativně. Běžte za kamarády a poslouchejte, co vaše dcera dělá ve volnu? Má kamarády? Prostředí, kam se má vrátit z léčení musí být jiné, jinak problém nastane znovu. Jen můj názor.

Milá maminko, i když je v současné době pro Vás situace nelehká, snažte to brát tak, že dokud je Váš potomek v péči a pod dohledem lékaře, nemůže si ublížit. Také potřebujete chvíli na zotavenou, takže vytrvejte a nechte dítě tam, kde je, dokud lékaři nerozhodnou, že se jeho psychický stav natolik zlepšil, že je schopný zařadit se zpět do života a smířen s tím, že se sebevražda nepovedla. V tomto rozpoložení si bude stěžovat na všechno a na celý svět, jak je hrozný. A Vy se budete doma neustále bát, nechat jej chvíli bez dozoru. Potřebuje se léčit, změnit pohled na svět a k tomu je potřeba čas. Udělala jste pro dítě to nejlepší, co jste mohla, věřte tomu. Mnohem víc byste si vyčítala, kdyby se dítě pokusilo o totéž znovu a tentokrát se to povedlo. Určitě to bude i pro něj ponaučením, že když si s životem zahrává, pak se musí léčit a Vy neustoupíte nátlaku, který na Vás vyvíjí a snad si života i Vás začne jinak vážit. Je to smutné a já Vám přeji hodně sil. Poprat se s tím je nelehký úkol pro obě dvě strany.