Jak si to nejlíp zapamatovat

Především musíš zjistit, který způsob paměti máš nejefektivnější - čtení, poslouchání, koukání... já si třeba zapamatuju nejlíp to, co si přezpívám - a využívat toho. A pak už jen trénovat. Jsi v prváku, dosud ses neučil a je začátek října - to se ještě mozek nemohl stačit vzpamatovat, a že začátek gymplu je slušný náraz Ze začátku tomu holt budeš muset věnovat víc času, ale jak přivykneš, půjde to líp. Též tam musí nastat jisté smíření s faktem, že na gymplu už si prostě nelze zapamatovat vše. Též je dobré všechno, co se dá naučit na příkladech, opravdu naučit na příkladech, a obrazně řečeno si tak ušetřit učení nazpaměť na to, co jinak nejde; i ta pestrost přijímání informací paměti pomáhá.

Před léty jsem řešila stejný problém. Na základce jedničkářka bez jakéhokoliv učení, na střední škole jsem začala stejně - a ouvej. Najednou jsem zjistila, že se neumím učit. To byla věc: v patnácti se najednou učit, jak se učit. Ale šlo to, ovšem pomalu. Učím se nejlépe čtením. Tak mi pomohlo si text 2-3 x přečíst, pak mluvit vlastními slovy, případně doladit. A šlo to. Uvidíš, půjde Ti to taky. Ale nejhorší byl ten pocit, kdy se nespoutané a nikdy neučící hříbě najednou dostalo do tvrdé ohlávky učení. Trvalo to dlouho, ale šlo to. Nevzdávej to, bude Ti to k dobru. Jaga.

Nejlepší učení bylo šokem. Byla jsem v šestce, druhý den měl být dějepis. Stačilo mi si to přečíst před hodinou, kdyby náhodou něco, tak jsem se na to doma vyboodla. Ale taťka najednou, že mě vyzkouší. Dodnes vím, že jsme brali právě olympijské hry. Kdy byly první, jsem nevěděla. Taťka se zeptal: A co dostal vítěz? Já povídám - no přece zlatý věnec. Taťka vylítl, popadl vařečku a zařval: JÁ TI DÁM VĚNEC, TO UVIDÍŠ. A nastala exekuce. Taťka pak temně procedil: A teď se to naučíš znovu, ale pořádně a nepřej si mě! Naučila jsem se to. A dodnes díky tomu šoku vím, že 1. olympijské hry se konaly roku 776 před naším letopočtem a že vítěz dostal větévky z dubu, který byl zasvěcen bohu Diovi. To jsem neopsala nikde z netu, to si opravdu pamatuji. A víte, jak dlouho? Už 44 let!

Tak jsem to měla stejně jako Jaga i Sargo. Na základce bez problémů, na gymplu ouvej. A to bylo tvrdé probuzení. Fyzika, matika, chemie... to byla hrůza. Nebavily mě. Nechápala jsem vzorce a nechápala jsem, proč se to učíme, když mi to v životě na nic nebude. Kdybych si dneska vzala učebnici, tak bych to asi pochopila a uměla to spočítat, ale tenkrát... Uffff. Ostatní předměty byly v pohodě. Učení bylo více, ale mně se osvědčilo si číst zápisky z hodin. Přečetla jsem si to několikrát za sebou a třeba pak i každý den jednou, když byla nějaká velká písemka. Při zkoušení jsem to měla tak vryté do paměti, že jsem si vybavila, na které stránce to mám napsané a co tam je přesně napsané. A je jasné, že předměty, které tě budou bavit, se budou učit snadněji. Musíš zkoušet, každému bude vyhovovat něco jiného.

Taky prvním ročníkem studuju gympl a zezačátku jsem měla problémy stejné. Jak píšeš, na základce jsem se neučila vůbec, jen před hodinou zvopakovat.. :D Mně osobně pomáhá učení z hodiny na hodinu. Ono když se toho potom učí hodně najednou, jde to těžce. A také mi dost pomáhá, když si důležité věci zvýrazňuji nebo nějak barevně podtrhávám, líp se mi to vybavuje.

Podle mne je hrozne dulezite si ucenou latku predstavovat, uvazovat o ni a pak nevychazet z faktu a slov, ale prave z techhle predstav - z pribehu, ze ktereho konkretni informace vyvstanou samy. Znalosti se mozna ucenim daji koncentrovat pokud myslis ze by mely byt vyuzity k nejakemu konkretnimu terminu - zkouseni, pisemky. Po teto koncentraci do "jednoho mista" k nejake zkousce, prichazi po one zkousce stav vedomeho uvolneni a znalosti prechazi do stalejsi oblasti mysli - do nevedomi. Podle mne. Telo ma lepsi schopnost zapamatovat si deje (napr. uceni), kdyz jsou soucasti lehciho soku, myslim, takze pry neni od veci po uceni si dat studenou sprchu.