dobrý den. mám takový problém. Minulý školní rok jsme dostali strašně moc úkolů a měli sme psát dost testů. Obvykle mě to nikdy nějak nerozhodilo, ale pak sem začal brečet a a říkat že nic nezvládnu. po večerech sem pak v posteli brečel. Nebo když pak odešla mamka do práce, bral sem to tak že jde pryč a že mě nesnáší, i když sem věděl že to tak není. No prostě samé takovéhle pocity. Po nějaké době to přestalo, a já si myslel že je po všem. Ale asi minulý týden to začalo zase a já už nevím co mám dělat. Nedokážu se na nic soustředit, pořád brečím a nemůžu k vůli tomu ani chodit do kroužků atd... Prosím nevíte čím to je a jak se těch pocitů zbavit? Je mi 14
1x
Na druhou stranu, bagatelizováním podobných potíží se už dost lidí prodepresilo do potíží, se kterými už nebylo snadné si poradit, jako když se to podchytilo od začátku. Když už je to nervování tak intenzivní, že prakticky dospělý kluk běžně brečí a narušuje mu to běžné fungování, něco by to udělat chtělo.
Otázka je spíš, za kým může - můžeš jít. Kolik je dospělých, kteří se nebudou ani smát, ani nad tím nemávnou rukou? Jestli někoho takového máš, běž za ním. Nebo za učitelem, za doktorkou, za někým, kdo má rozum. Nebo zajdi do knihkupectví, postav se k regálu s příručkami a najdi si nějakou, která ti zarezonuje a dokážeš se podle ní zařídit. Určitě bude mít nějaký fajn název jako třeba "Pohodovější život" nebo "Sedm kroků ke klidnému spaní" 
Mamka si toho že brečím jednou všimla ale řekla mi že je to jenom špatná nálada a že to přejde. Nepřešlo. Sice si říkám že to bude dobré(a vím že bude- vždycky bylo) ale i tak ten pocit je strášný. Nekdy mám chuť skočit z okna, nebo rozmlátit nábytek. Někdy se zase cítím dobře a myslím si že vše zvládnu. Ale ten dobrý pocit trvá jen tak hodinu dokud si zase nevzpomenu na nějaký test nebo něco takového a hned zase brečím k nezastavení. Vím že to nějak přečkám, ale ten pocit teď mě skrátka ničí. S doktorkou nebo někým takových mluvit nechci ( nebo si spíš nejsem jistý jestli bych to zvládl).
Hele, jak pise Sargo.. Dulezity je se nekomu sverit. Ja byt tebou, tak seberu odvahu a doktorce to klidne reknu. Vis, kamarad chodi k psychologovi, uz je tedy starsi, ale docela mu pomaha. Je to pry takova prijemna pani, a ze se ji da rict vse. Akorad ted nevim, kdyz ti je zatim 14, zda bys tam nemusel s mamkou...
Ty, a co to treba rict babicce (pokud mas), kdyz mamka nic? Babicka by s mamkou urcite promluvila. Prece zadny rodic nechce mit nestastne dite. Byt tebou, tak o tom s nekym mluvim
Zkoušel sem to říct i sestře ale v podstatě řekla to samé co mamka: To bude dobré, to přejde, to zvládneš, atd... Myslím že jak znám našíi rodinu, každý by řekl v podstatě to samé. Co se doktorky týče, vždycky sem byl a asi vždycky budu ten typ člověka kdo se kromě své rodiny zrovna moc nesvěřuje. Navíc moje doktorka je taková že "z komára dělá velblouda". Když sem měl jednou čtyřicítky a motala se mi hlava, řekla že to motání hlavy je to divné( i když mi na tom nic divného při takové teplotě nepřišlo), a ještě sem musel měsíc chodit po doktorech( a to se stalo víckrát ). Tím chci jen říct že po takových zkušenostech by stoho mohla udělat že sem nějaký psychopat a že musím do cvokárny (obrazně řečeno). Někdy se i stane že začnu brečet ve škole někdy si tam toho někdo všimne, ale já jak tak do školy chodím tak sem si jistý že by to bylo jako s mojí sestrou. Neznáte nějaké řešení, nějakou pomůcku kde není třeba svěřovat se doktorce a podobně.
Mám dojem, že za psychologem může kdokoli i bez doporučení nebo bez doprovodu. Nebo to tak alespoň bývávalo, když jsem tam doprovázela kdysi spolužačku, aby jí tam někdo nekousl 
) Určitě tě nikdo nikam zavírat nebude, na to jsi nasadil příliš slabý kalibr
Ale nechce se ti, budiž. Jenže ono moc možností už nezbývá. Buď si sednout s mámou a říct jí, že jako fakt špatný, ale otázka je, co se tím vyřeší, když k doktorovi nechceš. Nebo si najít něco, v čem se cítíš silný a do toho se pustit na plný plyn - ať už je to ježdění na kole, šachy nebo vyšívání Můžeš dlabat třezalku, to je volně prodejná bylinka dobrá na nervy. Nepíšeš, jak spíš, takže to asi vyloženě špatné nebude, ale jestli hůř, i tam by nemuselo být špatné nasadit nějaké bylinkové čaje, třeba meduňku. To můžeš taky sám.
A zkus to knihkupectví
A hlavně bojuj. Ono totiž opravdu nakonec bude líp, i když je to útěcha, u které mi nikdy nebylo moc jasné, jak může fungovat 
0x
Zdar, me je 21, pres skolni rok, co chodim do skoly, si jej take komplikuji zbytecnymi starostmi. Vzdycky si rikam, ze me vyrazi, ze neco nedam, dobre nenapisu atd. Takhle si to rikam nesustale. Ale jsem na vysoke, a porad to nejak jde, starosti si delam uplne zbytecne. Vzdycky to nejak dopadne - a vzdycky to nakonec dopadne dobre..
Takze hlavu vzhuru, nejsi v tom sam ;-p nesmis si tu skolu tak brat. Vsichni to vzdycky nejak udelali Takze zadnej strach
No a co me od tech starosti vzdycky odprostilo, byl sport. Jezdim na kole, a vzdycky me chytne lepsi nalada
a přešlo to prostě časem! A nijak to nebolelo! 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.