Nejste přihlášen/a.
Dobrý den. Od září má začít chodit dcera do státní školky. Máte nějaké dobré tipy jak zvládnout to aby předání dcery ráno bylo co nejvíc v pohodě? Je na nás dost fixovaná i když jsme se snažili ji připravit a socializovat. To že bude brečet je jasné, jde spíš o to at se to zvládne co nejvíc v klidu. Děkuji za jakékoliv tipy a triky jak jste to udělali s vašimi dětmi nebo co jste pro to udělali. Děkuji moc
3x
Je to jednoduchý, žádný zbytečný tanečky. Prostě jí tam předejte a rychle odejděte. Jestli se tam budete zbytečně zdržovat, děcko bude dělat scény což nechcete. První dny tam choďte s dcerkou sám, ženský to odkládání hůř snáší a zbytečně tam zevlují.
Souhlas. V naší školce toto mají i jako jedno z pravidel - žádné zdržování. Rychlé rozloučení a rodiče rychle pryč. Tety si je převezmou a děti vmžiku zapomenou 
Nicméně, měli jsme tam jednu maminu, která toto nerespektovala a nasírala tak nejen tety (vychovatelky) ale i ostatní rodiče, protože automaticky se každé dítko ptalo, proč ona může zůstavat a ostatní ne...
3x
Povídat si s ní, že tam půjde a že tam chodí všechny děti, že si tam hrají a učí se nové věci, a pak si je maminky vyzvednou. Dcera do školky nastoupila, když jí byly dva roky. I vnuk chodil od dvou let, jelikož byl též samostatný. Když jsme šli kolem, tak jsem mu říkala, to je tvoje školka. Školku bral jako samozřejmost. Byl zvyklý na partu dětí v bydlišti, tak ho to nerozhodilo. Zachovejte sama klid a pohodu.
3x
1x
Každé normální dítě má smutnit. Viděno jeho očima: Máma už mě nechce, odložila mě někam, k cizím dětem, okolo je křik, pláč, neznámé tváře, neznámé zvuky, neznámé prostory, neznámé věci. Vyděsí se. Jen si vzpomeňte jak my, dospělí prožíváme dopředu, třeba stěhování v práci, lázně nebo dovolenou a ne tak dítě, pro které je pevným bodem rodina, domov.A je to fakt, "Nechce mě, protože mi dává pyžamo a mám tam i postýlku. " Divíte se, že děti pláčou? 
Jako uč.ze školky téměř 40let odslouženo, bych doporučila: Teď obhlédnout školku, zahradu. Využít příležitosti, když tam třeba jsou už uklízečky nebo někdo, nakouknout dovnitř. Jestli by to šlo, přimlouvala bych se, snad 3 dny pár chvil, při nástupu, s dítětem pobýt a všechno mu ukázat, včetně umývárny a záchůdku. Navíc, ve školce se nespí, ve školce se odpočívá, jsou tam lehátka. Nejsou tam postýlky. Postel je doma a spí se doma.
Nevím, jestli je vám jasné, jak náročné to je pro učitelky. Děti křičí, pláčou, bezhlavě se motají, neznají prostory, mnohdy neznají své přijmení (a když jsou třeba 3 Markétky), neznají své věci-olblečení-nemají podepsané, neznají a nereagují na hlas učitelky. Tak to vypadá v malém oddělení školky. Kapku se mi teď špatně začalo dáchat, když jsem si na 1. den školky vzpomněla. Ale stačí týden a je pohoda. Některé děti pláčí hned, některé až po několika dnech, když si uvědomí, že to bude každý den. A pak už je pohoda. Pak to více prožívá maminka, než dítě. Takže s nástupem do školky nedělejte dramatickou událost.
Každé normální dítě má smutnit.
Ze zkusenosti nemuzu souhlasit. Dcera zavidela brachovi skolku, ze on muze a ona ne a kdyz na ni ve trech letech konecne dosla rada, nemohla se dockat. Od prvniho dne tam chodila vysmata a vzdy nam utikala napred, aby uz tam byla. Aby uz byla prevlecena a prezuta nez tam dojdeme a honem si hrat. O zadnem smutneni nemohla byt ani rec.
Ale urcite to bylo tim, ze byla druha.
U syna to byla klasika. Prvni tyden brek, mavani z okna. Ale nasel si tam kamarady a za par dni to bylo take OK.
0x
Dovedu si představit (zejména matku), že tam chvíli zůstává a postupně ubírá dobu, než se vytratí.
0x
Nějaká obecná rada neexistuje, protože je každé dítě jiné, u každého je ta adaptace jiná...
Úplně nejlepší by bylo, pokud by tam chodilo i nějaké dítě z okolí, které dcerka již zná, aby se těšila do školky na kamaráda/kamarádku.
Samozřejmě nezapomenout s sebou oblíbeného plyšáka, bez toho to u nás u vnoučat vůbec nejde. A jednat s ní na rovinu, nelhat třeba o tom, že půjde "po o" a potom ji tam nechat spát, vše vysvětlovat v klidu, vymezit si ráno dostatek času, aby vše neprobíhalo ve stresu, cestou do školky si s ní třeba povídat o něčem, co má ráda, nebo zpívat, prostě cokoliv, zabavit ji, aby neplakala.
Bez pláče se to u nás také neobešlo, ale vše se poddá, jen je to u každého dítěte jiné. Vnučka byla šikovnější, u vnoučka se to kombinovalo s obdobím vzdoru. Výhodou by samozřejmě bylo, pokud byste měl v okolí babičku, která by mohla občas zaskočit a vypomoci.
0x
Pokud je na vas dite hodne fixovane, domluvte se, ze tam prvni dny budete treba ctvrt hodiny zustavat. Pak diteti reknete, ze si musite neco zaridit, ale ze se pro nej vratite, ale ze je tam hodna pani ucitelka, ktera se o nej bude starat.
Pres prazdniny bych dite nechavala u nejakeho jeho kamarada, treba na 2-3 hodiny.
Idealni by bylo, kdyby dite slo do skupiny, kde nekoho zna.
Ale zda se, ze mate vetsi strach, nez to dite. A dite to pozna!
0x
0x
Představte, že vaše manželka, se kterou máte vaši dceru, každý den před prací a v práci brečí. Ptal byste se, jak manželku adaptovat, aby před prací a v té práci nebrečela, nebo byste spíš řešil, aby tam chodit nemusela, když se jí tam nelíbí nebo byste jí pomohl najít práci, před kterou a ve které by nebrečela?
Navrhujete tedy aby obráželi školky a když teda brečí v jedné, dáme jí do druhé, třetí, čtvrté a ono dítko brečí furt. Nu což, tak tedy nebudeme chodit do práce a děcko s náma bude cvičit.. A živit nás může třeba anzionka?
Koukám, že se ke svým dětem chováte hůř než k obtížnému hmyzu. Jen doufám, že nemáte styk s manželkou, když zrovna brečí nebo nechce, a neříkáte, že s vámi přeci nebude cvičit, protože dělá jen zbytečný cavyky.
... opačnej extrém jsou rodiče, kteří dítě nutí do kroužků, na které nemá vlohy a ani náladu.
Musí mít kroužek, aby jsme se dítěte zbavili do večera, než příjdeme z práce. Nemáme na dítě čas, tak raději zapaltíme kroužek malování, fotbalu, bojových umění a houslí. Ono se časem ukáže, co ho baví a nemusíme to jako rodiče zjišťovat sami, protože stejně nemáme čas.
Výsledkem je pak akorát ztracený čas a flustrace.
Oba zde nastíněné extrémy jsou blbě.
Tak to špatně vysvětlujete, spu, když jsem to nepochopila. Klasická výmluva líných lidí, vy jste to nepochopila, nemá cenu vysvětlovat. Co konkrétně jsem nepochopila? Že dáváte dítě někam, kde brečí a nelíbí se mu tam, protože když byste ho tam nedával, tak s vámi bude cvičit? Nebo, že jste si udělal dítě, a pak až po jeho udělání argumentujete tak, že udělal jsem si dítě, a abych to dítě mohl živit, musím ho odkládat někam, kde brečí a nelíbí se mu tam. Jak bych sebe a to dítě uživil, když bych ho nedával někam, kde brečí a nelíbí se mu tam?
Vámi navrhovaná liberální výchova, kde je rodič kamarád a ne autorita je cesta do pekel. Nechce chodit do školky tak nemusí. A co škola, nebo práce, do té taky chodit nebude muset, když si to vyřve?
Mnou navrhovaný postup nedávat dítě někam, kde brečí a nelíbí se mu, je prostě jen úcta k živému tvoru (lidské mládě). Neznamená to, že dítě nemá žádné hranice nebo že nemusí dodržovat žádná pravidla. Má hranice a dodržuje pravidla. Školka není povinná. Základní vzdělávání oproti tomu v česku povinné je. A to jde splnit domácí výchovou, komunitní školou nebo klasickou základkou, kterou si dítě vybere a kde je mu dobře. Vy byste naopak potřeboval nařídit, že budete chodit do práce, kde vám nebude dobře, a kde budete nešťastný, trpět a každý den brečet. Jestli se opravdu chováte ke svým dětem tak, jak to tady popisujete.
Tohle není žádný argument. Vy jste svoji vagínou kolik vytlačil dětí, pokud jste muž? Jestli ani jedno, tak nemáte šanci se jakkoliv vyjadřovat k tématu dětí. A muži gynekologové? Sodoma gomora, kdo to kdy viděl, zavřít až zčernají. Ti aby říkali moudra o ženských vagínách. Neexistuje. Ke smrtí se vyjadřují zásadně jen důchodci, ti to mají za pár. Anebo pohřebáci.
0x
A v čem je jiná státní školka oproti soukromé? Prostě je předáte a pak už je to záležitost učitelek. Ve školce má hračky a kamarády (což nejsou děti z jiného světa, ale děti, které jistě zná z hříště; pokud teda nebude chodit na druhou stranu města jako jsem chodil já, a i to byla pro rodiče výhra, předtím jsem dojížděl do nějaké vesnice, holt museli tu neúčast na akci Z při stavbě školky za barákem mému otci nějak zohlednit). A taky jsou tam kvalifikované učitelky.
Co pamatuju, tak neteře se do školky vždy těšily. Teda tu nejmladší to popadlo až poměrně nedávno po dvou letech ve školce (nejdřív nechce tam a pak zase ven), ale podle učitelek je to prý normální. Tak uvidíme následující rok.
Stejně prvních půl roku si bude pěstovat imunitu vůči školkovým bacilům a víc nebude chodit než bude.
A vy si v práci budujete imunitu vůči pracovním bacilům? Nebo je to jen takový eufemismus pro to, že do školky nechodí, protože do školky dávají rodiče nemocné děti, a moje dítě je pak také nemocné.
Když jsem šel do práce, tak už jsem měl z různých škol a školek vybudovanou imunitu na většinu běžně se vyskytujících bacilů, tak se na mě už nic nechytlo. Kdybych tu imunitu neměl, tak pochytám od kolegů kde co.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.