Spravování kabinetu školy

Před lety jsem na dílně přebíral nářadí zaměstnavatele. Rozhodně jsem neřešil věci, které mám na víc. Hlídal jsem si jen to, co jsem podepsal a co jsem nepodepsal, tak to jsem používal a rozhodně jsem to nehlásil, že mám navíc.

Co by mě k tomu vedlo?

...

Současnému řediteli vadí, že vedete seznam věcí, které nemusíte vést?

Zkuste si položit otázku, zda jste učitel či ředitel2 nebo dokonce inspektor.

Nechte to na něm

P.S.: O jaké předměty se jedná? Jakou mají hodnotu?

Za prvé:
Jakékoliv starosti se svěřenými sbírkami můžete mít jedině tehdy, pokud jste podepsal výslovnou dohodu o hmotné odpovědnosti. Což se u učitelů pověřených správou sbírek zpravidla nedělá. Neboli můžete být klidný, i kdyby se ze sbírek ztratil vycpaný dronte i s alkou velkou dohromady.

Za druhé:
Všechny školní zoologické sbírky obsahují více exponátů, než je v oficiální evidenci. Většinou jde o všelijaké dary či vlastní úlovky (objemný "odpad" v podobě množsví všelijakých bezcenných lastur, ulit a schránek ježovek nepočítám.). Často jsou to exponáty odepsané z důvodu rozsáhlého poškození, které bylo vašemu předchůdci líto vyhodit. (Kdo by měl srdce vyhodit vycpaného ptakopyska, i když mu chybí zobák, že?)
Ekonomky to nesou nelibě, ty věci jim překážejí při inventarizaci. Ředitel pak papouškuje jejich remcání, proto ta "nelibost". Nový šéf je zřejmě agilní a má pocit, že musí zavést pořádek. Nechte ho být. Nemůže vám nic, proboha, kdo by koho popotahoval, že má v inventáři něco navíc? Vyhodit nebo schovat se to dá vždycky.

Jediné, co může škole způsobit problém, je nějaká až příliš iniciativní kontrola od zřizovatele. Bývají to ty důležité tetky, které někdy napadne namátkou zkontrolovat, zda škola vlastní položky, které má v evidenci. Většinou jdou po počítačích, dataprojektorech, tiskárnách, zkrátka po dražších položkách, mezi které zahrnují i foťáky a audiopřehrávače (v době jejich mládí to stálo majlant). Zoologickým sbírkám se vyhýbají, protože o tom vědí kulové. A i kdyby, snadno je přesvědčíte, že ta opelichaná lasička je ve skutečnosti vycpaný binturong, akorát někdo přehodil cedulku. ("Pepo, já se spletla!")
Nikdy je nezajímalo, co je ve sbírkách navíc. A kdyby se přece jenom někdo zeptal, snadno ho přesvědčíte, že je to "spotřební materiál na praktika".

O sbírkách je vhodné se radit nanejvýš s kolegy, nikdy s vedením nebo se správními zaměstnanci. Jejich cílem nejsou co nejzajímavější pomůcky pro výuku, ale přehledný inventární seznam s položkami oblepenými inventárními štítky (ideálně nahoře, co nejvíc na očích, aby se nikdo nemusel zdržovat otáčením, takže místo "jestřáb lesní" na vycpanině nejdříve upoutá obří nápis "Bi-III/1265".

Neboli buďte naprosto v klidu, radí vám kolega, který podobné sbírky také spravuje od minulého století.

Jo, a pozor na zedníky, malíře a další podobné řemeslníky. Stačí pár dní o prázdninách a najednou vám zmizí něco zajímavého, co se hodí jako dekorace na chatu. Takhle jsem přišel o obrovské losí i sobí parohy a bohužel i o vycpaného luskouna, kterého želím nejvíce. Skleněné válce je nezajímají, ty se na zeď pověsit nedají...

Hodně štěstí!

Tohle mi není úplně srozumitelné. "Současný ředitel tuto skutečnost zjistil a k věci se chová nelibě. Prosím o informaci, zdali nebudu mít problémy s přebytečnými věcmi."

Pokud to co je navíc řediteli, nebo tomu, kdo bude spravovat kabinet po vás, vadí, tak ať to klidně nahážou do odpadu. Není to vaše věc. A když vám řeknout, že to máte zlikvidovat, tak to do toho odpadu nahážete vy, nebo si to vezmete a bude to vaše. no problem.