Vaše problémy nebo bizarní zážitky ve škole

Stříkl jsem hasičákem na chodbě

Dobrý den, jako ten den pověřená třídní služba jsem zlomil klíční kost - naštěstí jen umělé kostře o přestávce/během dopravy z kabinetu do třídy, kde měla probíhat výuka přírodopisu. Při rychlé jízdě kolečko jejího podstavce škobrtlo o mírně vystouplou dlaždici na chodbě a protože jsem nepřizpůsobil rychlost povaze a stavu povrchu došlo k následnému osudovému pádu lidského torza s následkem zlomeniny. Celý incident byl třídní posouzen pouze jako neopatrnost bez náhrady škody, protože rychlou jízdu jsem "hrdinsky" zamlčel (a o té nebezpečně vystouplé dlažce se vědělo). Zdravím!

Zdravím,

neřekl bych bizarní, ale dnes spíše úsměvné, ikdyž bizarní je v dnešní době vlastně vše co stalo dříve...

Mám chvilku čas, takže napíšu... A ty hodně špatné neuvedu, dělo se toho hodně kdysi... (závidím dnešním školákům, hih..)

Ale dříve např. takto:

- nesměli jsme na druhém stupni základky o velké svačině se najíst v lavici ve třídě, museli jsme se svačinou chodit po chodbě v dvojstupu kolem dokola dlouhé chodby. (to víte, dříve jen namazaný chléb, nebo rozkrojený rohlík) Takže jsme pak šlapali na občas plátek vařeného vajíčka, nebo ředkvičky, nebo kus paštiky, které vypadly z našich svačin

Ano, takhle to u nás bylo...!

- pokud se nějací spolužáci střetli a strkali, myslím jako že boj, zůstali po škole a šli do tělocvičny s učitelem. Tam dostali boxerky a ať si to vyřídí. Učitel jim pískal zásahy a vyhodnotil vítěze. Bylo to veřejné, akorát většinou jsme tam zůstali my domácí a "přespolní" diváci kterým jel autobus domu se většinou nezúčastnily..

- pokud jsme měli odpoledne dvě hoďky těláku např. v létě, šli jsme na hřiště, cca 600m od školy. Nebylo možnost se napít. V té době nebyly nějaké plastové lahve na vodu. Žádný batoh s sebou, nic takového nebylo. Takže po uběhnutí několikrát fotbalového hřiště kolem dokola, jsme se těšili jak se vrátíme do školy a u kohoutku na záchodě byla doslova fronta jak každý chlemtal vodu....

- ve školní jídelně, jsme si nesměli jít dříve pro pití nežli se na nás dostala řada pro jídlo. To bylo zakázané. Pití bylo ve várnici s kohoutkem, buď čaj nebo nějaké cosi. Voda tam nebyla. Takže až po přinesení jídla ke stolu, byla možnost si jít pro pití..

Ale jako mladí a nenasytný.. co si vzpomínám.. pokud jsme šli na oběd jako poslední, dostali jsme co hrdlo ráčilo a přidali jsme si co chtěli. Mno.. asi kuchařky byly z obce a znali nás, nevím. Ale dělali jsme to tak s kamarádama většinou v pátek

- negativa byly, když nás hlídala "ta špatná úča" která hlídala jestli vše dojíme.. A když byly nějaké játra, smažené a obalované a nešlo to ani rozkousat, museli jsem jíst dokud jsme to nesnědli. Ano takové metody byly, a přísné. Naštěstí jako mladí jsme si poradili, když se úča nekoukala, "řízek" šel do kapesníku a do kapsy a venku vyhodit. Jinak by nás nepustli ven z jídelny. (no neptejte se mě na to proč se mi matka ptala na to proč mám promaštěnou kapsu a kde jsem ztratil kapesník...)

- a také dobré bylo když jsme z nějakého důvodu zůstali po škole a měli opsat 100x žákovku.. A dostali jsme k tomu jeden papír A5. Prostě šlo o to aby jsme něco opsali a stejně za hoďku přišel učitel a poslal nás domu ...

- a vzpomínám, o letní prázdniny, rodiče se znali se školníkem... Přivezli uhlí na další topnou sezonu a byla možnost si vydělat pár kaček. Za 195 metráků jsem tehdy dostal 195 kčs. Uklízel jsem to tři dny a měl jsem puchýře na rukou.

Ale to byl mazec, v těch letech si vydělat tolik peněz... když nanuk stál 1kčs a točená zmrzka byla za kačku pade...

Jo jen úsměvná historka..

A ty vysloveně špatné psát nebudu

Dnes jsem sám šokován z toho, že jsme celé vyučování /pokud se nečetlo či nepsalo/ musely /my děti/ sedět s rukama za zády. Myslím minimálně 1. a 2. třída. Pak už nevím.