Nejste přihlášen/a.
Proctu nahlas, proctu v duchu...
Z toho co pises bych rekl, ze se neucis, ale ze se biflujes.
Uceni je o hledani souvislosti tak, aby jednotliva fakta zacali davat dohromady smysl. Pri pochopeni celku je pak uz snadne se vracet k jednotlivym bodum.
Cteni odrazek neni uceni.
Běž s mamkou nakoupit a po cestě jí říkej, co ses naučila. A nejlepší, kdyby se tě ptala a tys odpovídala a upřesňovala.
Prostě to mamce povídej tak, jako kdybys jí to chtěla vysvětlit.
Ano, to taky velmi pomáhá.
Na stejném principu funguje třeba i en.wikipedia.org/.... Když má člověk problém, třeba že program nefunguje správně, tak tím, že problém důkladně vysvětlí nezkušenému, ale pozornému posluchači (například té gumové kachničce), tak si ho hlavně sám ujasní, často natolik, že najde řešení sám. Nebo vysvětlovanou věc (například složitý algoritmus) si ujasní tak, že ji plně pochopí.
Nebo vysvětlovaná fakta si prostě zapamatuje. Třeba číst kachničce dějepis z otevřené učebnice a při tom čtení ji i vysvětlit, nejen kdy se daná věc stala, ale i kdo byli hlavní účastníci, jaké měli vzájemné vztahy a co to doprovázelo, aby to té kachničce taky dávalo nějaký smysl dohromady. A klidně si i v té učebnici ty souvislosti nalistovat. Pak to začne dávat smysl i tomu čtoucímu.
Můj bratránek jako malé dítě vyžadoval čtení před spaním, bylo mu celkem jedno co, ale nesmělo se to přerušit. Sestřenka mu četla anglická slovíčka (dům - house, stůl - table, židle - chair, ...) dokud neusnul a dokud se je nanaučila dost sama. Fungovalo to pro oba skvěle.
@kdosi: Ta metoda s vysvětlením látky dalšímu člověku nebo objektu pracuje na stejném principu jako Feynmanova metoda učení. Zákkladem všech je zapojit další smysl (mluvení) do procesu učení a tím dojde k vytvoření dalších spojů (souvislostí) v mozku a zároveň si člověk vysvětlováním hned ujasní, jestli tomu rozumí.
Může tu látku vysvětlovat třeba kočce, morčeti nebo plyšovému medvědovi.
neučíš se, bifluješ se. já si při učení běžně dohledávám informace i z jiných zdrojů, než je učebnice/sešit. přečtu si a snažím se to zopakovat vlastními slovy, začlenit do toho i případné dohledané informace, dát do souvislostí s tím, už umím. nejlíp se mi vždycky učilo se spolužáky - právě to, jak jsme si látku vzájemně vysvětlovali, se mi pamatovalo líp, než když jsem si něco jenom sama přečetla. mně třeba pomáhá i psát si z látky výpisky - u toho jednak musím přemýšlet nad tím, co a proč zrovna tohle považuji za důležité si vypsat, jednak se mi to tak nějak líp fixuje do hlavy.
na druhou stranu tohle asi není ideální, pokud se člověk potřebuje najednou teď hned honem rychle naučit větší množství látky na další den, je lepší ukládat si to do hlavy průběžně, člověk si tak zopakuje to, co mu napoprvé vypadlo.
Na něco jsou pomůcky. Například když se učím struny na kytaře že jsou v pořadí e, h , g, d, a, e tak se vymyslí pomůcka na zapamatování (Emil hodil granát do atomové elektrárny) a tak je to v řadě dalších situací. Když se učíš vzorec R=U/I tak si představíš, že U je vždy nahoře v tom zlomku protože U ang. znamená "Up" (přijdu nahoru) apod.
Pak řada věcí je logická třeba v matematice výpočet objemu válce je logicky obvod je tvořený dvěma PI a r a objem k tomu musíš znát výška a je to součin různých faktorů takže logicky by to mělo být o=2pi*r2 ... i když neumím odůvodnit to r proč tam musí být čtverec, takhle si to pamatuju.
Co třeba historie - tam si nikdy nezapamatuju nic pokud si nepřečtu o tom člověku něco konkrétního, něco víc, jinak to zůstane jen jméno, které pak stejně zapomenu. Musí být to jméno spojené s něčím významným důležitým.
Problém s mnemotechnickými pomůckami je, že si je člověk musí zapamatovat správně a vědět k čemu se přesně vztahují, nestačí to jen tak přibližné po smyslu, např. "Pepa mrsknul bombu na parní kotel" moc nepomůže a U=up při počítání s vodivostí, kde je napětí ve zlomku vždy dole taky ne
Objem u hranolu je o=a*b*c a je to docela intuitivní, když jednu hranu zdvojnásobím, zdrojnásobí se i objem, neb mám dva původní hranoly vedle sebe. Pokud zdvojnásobím dvě strany, objem vzroste čtyřikrát, neb mám čtyři hranoly, u tří stran pak osm hranolů.
U toho válce je jasné, že když ho protáhnu nahoru dvakrát, tak se výška zdvojnásobí a objem taky (dva válce nad sebou), Stejně tak když zdvojnásobím šířku, zdvojnásobí se i objem, ale pak tam dole nemám kružnici, ale elipsu. Pokud zdvojnásobím jak šířku, tak hloubku, tak se objem zčtyrnásobí a dole mám kružnici s dvojnásobným r, protože když si tu kružnici představím vepsanou do čtverce, tak má ten čtverec dvojnásobnou délku hrany. Ale jak u té kružníce, tak u toho čtverce ten rozměr je použit ve dvou směrech, takže se musí počítat za každý směr zvlášť.
Čtverec je obdélník, kde a=b, jeho obsah je tedy a*a, stejně jako obsah obdélníka je a*b. Délka hrany se měří v metrech, obsah v metrech čtverečných, takže to musí sedět rozměrové. u obdélníka je to a*b= metry * metry = metry 2 = metry čtvereční. u čtverce je to analogicky a*a= metry * metry = metry 2 = metry čtvereční a u kruhu je to analogicky r * r * kostanta = metry * metry = metry 2 = metry čtvereční
Ucim se timto stylem: Proctu si v duchu z toho co pisem dalsi den a pak si dvakrat nahlas prectu jednu odražku a napotreti si to prectu zpameti a umim to, ale pak ve skole pri pisemce toho moc neumim.
Zkuste si látku psát - ne číst. Myslím psát tužkou / perem na papír.
Nemusíte všechno, stačí důležité výpisky.
A vždycky vám to může pomoci jako tahák.
Mně pomáhalo pečlivé vytváření taháků. Malinké, barevně zdůrazňované nadpisy nebo něco. Pěkně po otázkách. Nmusí být použit, jen pro jistotu. Na taháky jsou speciální propisky: rentima.cz/... Ale moje byly na čtverečcích s číslem otázky.
Chce to také učící stálé místo, klidné, hájené. Např.: Roh válendy s bodovým světlem atd. Ten nákup s maminkou je pro urovnání paměti, třeba to ví...
Aby ses mohla něco naučit, je třeba si vytvořit k učení ty správné podmínky:
uklidit si pokoj, vyvětrat, vypnout jakoukoliv elektroniku (PC, NB mobil ap.), mít dostatek tekutin (nejlépe vody).
Každý to má jinak, mě naopak často pomohlo si to nějak zpracovat na PC, dohledat si informace a neztrácet čas a pozornost uklízením věcí v pokoji
Ale (slabého) čaje jsem vypil spoustu a vydýchaný vzduch (nedostatek kyslíku) člověka velice rychle unavuje.
A světelná nepohoda taky. Příliš moc světla i příliš málo světla je problém, ale každá činnost má to správné množství a rozložení jinde.
Záleží, aký predmet sa učíte, či je to dejepis, alebo matika, fyzika...
Dejepis, najma dátumy určite sa dá iba nabifliť, horšie je to tam,
kde treba hladať súvislosti, použiť vzorce, proste logiku.
Opakovanie je "matka múdrosti", ja som kedysi dávno,
mezi učením robil aj "inú činnosť", a potom sa k učeniu vracal,
lepšie som to fixoval v pamati, ale nemusí to každému vyhovovať.
Tím, že si učivo jen takhle dokola čteš, tak si ho sice na chvíli zapamatuješ, ale nepochopíš. A něco si zapamatuješ déle, něco ne, ale cokoli zapomeneš, tak je pryč a už to neodvodíš.
Přečteš jednou, přečteš podruhé a půl minuty na to si to pamatuješ, ale půl hodiny na to už je to horší, půl dne nato, u písemky ještě horší a po půl roce, nebo půl století už z toho není vůbec nic.
Abys to uměla při písemce, musela by sis to přečíst těsně před ní (což nejde už z hlediska objemu učiva).
Jiná možnost je to opakovat tolikrát, že se to do té paměti nakonec nějak vryje, ale to by znamenalo to dělat každý den s celým učivem pořád dokola a dokola, ne jen jednou před písemnkou. (a den má jen 24 hodin, to bys brzo nedělala nic jiného a ani tak by na to ten den nestačil.)
Pokud chci, abych se něco naučil, tak to musím mít zařazené do souvislostí, že to je provázané i s ostatními věcmi tak, že když jedna chybí, tak se z ostatních dovodí. Pro prvních pár je to složité, čím víc toho má člověk provázaného, tím snáz se provazují i ostatní věci, protože se ty vzorce pořád opakují v různých obměnách. A tohle opakovaní pak posiluje nejen tu konkrétní jednu vazbu, ale všechny podobné vazby.
Kdysi jsme se učili vzoreček pro výpočet rychlosti z času a vzdálenosti. A vzoreček pro výpočet vzdálenosti z času a rychlosti. A vzoreček pro výpočet času z rychlosti a vzdálenosti.
A vzoreček pro výpočet napětí z proudu a odporu. A vzoreček pro výpočet proudu z napětí a odporu. A vzoreček pro výpočet odporu z napětí a proudu.
Já si pamatuju vztah mezi elektrickými jednotkami, vztah mezi vzdáleností, časem a rychlostí a vím, že jsou si podobné (a taky podobné spoustě dalších vztahů, pořád se něco něčím násobí nebo dělí). Když s tím něco potřebuju dělat, příslušný vzoreček si odvodím mrknutím oka, protože je to pořád jedno a to samé, v různém hávu.
( Vztahy jsou důležitější než vzorečky, jestli se napětí proudem násobí, nebo dělí záleží jen na tom, jestli potřebuju výkon nebo odpor.)
(To je taky takový ten vtip, jak si školačka stěžuje, že si na ní zasedl učitel. Že se perfektně naučila, že a2+b2=c2, ale on jí zákeřně dal trojúhelník se stranama d, e, f a to že se ještě neučili.
Což vím, že problémy podobného ražení měla řada mých spolužaček, zatímco já věděl, že čtverec nad odvěsnou se rovná součtu čtverců na oběma odvěsnama a tak jsem z toho, co jsem měl dopočetl zbytek bez ohledu na písmeka a vzorečky. Pro mě je ten vtip spíš ze skupiny vtipů absurdních, než vtipů ze života.)
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.