Je toho na mě moc, vůbec nemám na sebe čas, přijdu domů třeba až v půl sesty večer a na další den mám dost testu a úkolů, mám vždy co dělat, abych to vše stihla, ale nemám žádný čas na sebe. Už začínám být hlavně ze známek špatná. Z chemie jsem na zakladce vzdy měla samé 1 a teď mi vychází 3 nebo třeba matika, ta je nejhorší a největší problém ze všeho na zakladce byla za 2, teď mi vychází 4 i přesto že se učím, mám pocit úplně ze budu rada kdyz příležitost, vůbec nevím, co se semnou v poslední době děje. Připadám si úplně hloupá.
Dělo se to taky někomu?
Myslíte že je obchodka těžká a nebo jsem jen já blbá?
2x
Jinak tise zavidim ta skolacka leta..
2x
Zbytečně nepanikařte, myslím, že tohle se děje docela často, nakonec každý ten přechod zvládá jinak...
Důležité je dobře si rozvrhnout čas a určit priority. Pokud nějakému učivu nerozumíte, požádejte někoho, ať Vám to vysvětlí...ať se to neprohlubuje a netáhne s Vámi...
Nikdo se Vás nebude ptát na známky v prváku, podstatné je učivo pochopit, prolézt, dostudovat a odmaturovat.
Nemyslím, že je obchodka extra těžká, jen jste spíš ještě nepřišla jak na to.
2x
přechody mezi školami bývá často problematický. nejde o známky, ale o to, jak naučené umíte aplikovat. všechno co se učíte není podstatné, je třeba se naučit určovat priority. důležité je, aby vás škola bavila, abyste v ní viděla přínos. nesnažte se být nejlepší, stačí být slušný, vzdělaný, dobrý, čestný a spravedlivý a co se týče odbornosti, tak samozřejmě co nejvíce profesionální. v životě se povětšinou lépe uplatňují ti s horšími známkami, ale s jinými kvalitami, které školní známkování obvykle nepostihuje. to je alespoň má zkušenost. zkuste si udělat kamarády ze třídy, ať na to nejste sama a nezapomínejte na odpočinek od školy.
2x
Jako bych se viděl. Ze samozřejmého a bezpracného vyznamenání na devítiletce jsem byl v prvním čtvrtletí na střední ze čtyř předmětů na propadnutí, než mi rodiče velmi důrazně dali najevo, že si už nemůžu každý den hrát čtyři hodiny na kytaru nebo být s holkou, ale že si kromě úkolů musím také otevřít učebnici. Faktem je, že známky na střední nemají pro praktický život žádný význam.
2x
Učila jsem na SŠ dvacet let. Prvák je zpravidla skokové zhoršení. Něco trvá, než vás učitelé začnou "rozlišovat", než si zvykneš na styl práce, na jednotlivé kantory, než pochopíš, že dobrá je dobrá... Nepolevuj. Neprovokuj. Pak se budeš postupně lepšit. Někdo víc, někdo méně. Hlavní je projít k maturitě a odmaturovat. Na kolik, to se Tě v životě nikdo nebude ptát.
1x
a) mizerná základka, moc tě tam nenaučili a teď přišel šok z požadavků na normální znalosti..
b) obchodka náročná na úrovni lepšího gymplu (asi ne)
c) jsi blbá (asi ne, to bys psala jak jantar a ne tak jak píšeš)
d) neumíš se učit
Základ je učit se ve škole = dávat pozor, dobře si dělat zápisky. Doma jen se na to případně rychle mrknout a zopakovat, úkoly který nestihneš hned ve škole..
Matematika se musí pochopit a chemie je taky matika. Takže logické myšlení a pochopit princip, pak se většinu umíš odvodit a je to jednoduché.. Jen se šrotit vzorečky není cesta.
Pokud projdeš tak OK, takže čtyřky stačí. Je blbost šrotit se na jedničky a nevylézt od učení.
0x
Úplně jsem uviděla svou mladou a naskočila mi husí kůže. Ona vždycky špatně nesla neúspěch. Nechtěla být průměrem, vždycky se snažila být nejlepší. 9 tříd se samými výbornými. Ale ouha! Gympl! Dřela neuvěřitelným způsobem. Když jsem se večer vracela z práce a viděla lampičku nad stolem, tak jsem byla naštvaná, protože nic jiného nedělala, než se učila. Žádná radost, žádná sranda, jen výsledky ve škole. Po 1.roce se to změnilo, už takhle dřít nemusela. 
Vydrž, oplatí se to!
Jo to bylo jako spolužák na průmce. Přišel k nám ve druháku. On nebyl nijak extra geniální, ale dokázal se dobře nadrtit. Měli jsme češtináře, který neznal jinou známku než 4 mínus (kdybych si nemyslel, že musel být v té době mladší, tak říkám, že podle něj Svěrák udělal Hrbolka v Marečkovi, to byl přesně on; navíc tenhle učitel mladého Svěráka učil, takže ho Svěrák musel znát, buď osobně nebo z vyprávění syna), tento spolužák z něj byl na infarkt, možná poprvé v životě dostal čtyřku. No ale u tohodle učitele to bylo v pohodě, tam to nějak na jedničku dotáhnul jinou aktivitou (my ostatní jsme ty čtyřky nějak přežili, tam vůbec bylo zajímavé, jak se z pětek dá stvořit čtyřka, ale kdo by si stěžoval). Horší to bylo ve strojích, kde pani učitelka si asi musela dokázat, že to, že má samé jedničky neznamená, že musí mít jedničku i od ní.
Na vysoké potom taky jel na červený diplom a stipendia. My byli rádi, že máme trojky, prostě že procházíme (udělat FEL na samé jedničky se prostě normálně nedá), on si trojku z matematiky opravoval děkanským termínem (kvůli červenému diplomu).
No ale možná už to tak nežere. Po letech jsem ho potkal a ptal jsem se, jestli už je doktor (respektive jsem to spíš předpokládal). Věděl jsem, že na doktroské studium se hlásil hned po magisterském, které končil o semestr dřív než my (a rozčiloval se, že to nejde o dva) a tak jsem čekal, že to vezme nejrychlejší cestou, že udělá minimum v nejkratším čase a hned napřesrok dizestraci (to by při prezenčním studiu měly být dva roky na minimum a rok na dizertaci). A je to už dost dávno (i mě už se blížil termín a to jsem začínal o dost pozdějc). A on zatím využíval to sedmileté maximum, takže v té době měl disertaci v oponentním řízení.
Taky jsem měl pocit, že nic jiného než školu nezná, ale nebyl to takový ten typický šprt, co se nestýká s ostatním světem (i když na nás tak ze začátku působil), byl to dobrej kamarád.
0x
Tohle nejde vůbec srovnávat.Je to jiná škola, jiní učitelé, jiné hodnocení, jiné nároky.
Já to teda mám naopak, že po tom přechodu se to zlepší a pak asi jak na to začnu víc kašlat (a taky jak se to hromadí a možná jak se ostatní z toho přechodu oklepou) se to zhoršuje. Bylo to i na základce, vystřídal jsem všechny 3 školy, co máme ve městě (z nějakého důvodu je spádová škola ta, co je nejdál od bydliště a rodičům tehdy prošlo, že mě dali do té nejbližší (chodily se mnou sousedky z baráku a ještě několik dětí ze sídliště), ale pak jim na to přišli, tak jsem se dvakrát stěhoval; jo ty doby, kdy se posuzovala aktivita na akcích Z už při zařazování do školky jsou naštěstí dávno pryč (školku máme za barákem, ale do té jsem nesměl (to až brácha po revoluci tam nějakou dobu chodil), otec byl zrovna na vojenském cvičení, když se stavěla v akci Z, takže neměl odpracované brigádnické hodiny a já chodil nejdřív do nějakých vesnic a pak už jen na druhý konec města, proto mi právě přišlo divné, že do školy jsem chodil do té nejbližší)).
Takže já si nemůžu stěžovat, po nástupu na průmyslovku jsem dokonce v prvním pololetí visel na stěně slávy, kde bylo TOP10, pak už to bylo horší, ale pořád jsem na tom byl celkem dobře. Na základce jsem rozhodně nepatřil k nejlepším žákům, ani v porovnání s ostatními (ale zdaleka ne k nejhorším, prostě jsem nevyčuhoval, což je ideální pozice), o absolutních číslech nemluvím, laťka byla dost vysoko, nebylo úplně běžné dosáhnout na vyznamenání (to měl tak jeden člověk ze třídy, pokud vůbec někdo) o samých jedničkách ani nemluvim.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.