Třídní důtka

Vychovat syna tak, aby paní učitelku poslouchal bez nutnosti opakovaného napomínání. Bližši pod pojmom "helikoptéroví rodiče".

Takto dopadlo naše školství, na jedné straně neprofesionální nezvládající učitelka, na straně druhé moderně volně vychované/nevychovabé nezvladatelné děti. A do toho rodič, který chce dokazovat, kdo co řekl a neřekl, udělal a neudělal, místo aby dítě rovnou seřezal.. .

Je mi líto. Sice byl váš syn možná neprávem obviněn, ale možná také ne. Zvážila jste možnost, že když je takto nevychovaný a má takovou povahu, že si troufne o hodině to, co jste nám zde popsala, že vám třeba lže? Dost možná jí to řekl právě on a pouze to na spolužáka svádí. Moderní výchova absolutně nefunguje, zatím jsem nezaznamenal jediný případ ve svém okolí, kdy by dítě bylo touto "volnou výchovou" vychováno dobře. Z mých zkušeností 90% takových dětí jsou nevychovaní sp*atci. Už na to přichází více lidí a z mého okolí známých od této výchovy začínají ustupovat ale je to již těžké, když je dítě zvyklé už na nějaké zacházení. Správná výchova je podle mě někde uprostřed. Dítěti by se mělo umožnit projevovat vlastní názor, ale za jistých pravidel, při jejichž překročení následuje napomenutí - vysvětlení proč jeho chování není správné, když neuposlechne, tak hned na podruhé už trest (nějaký zákaz, když nepomáhá, tak fyzický). Dát na zadek ještě nikdy nikomu žádnou trvalou újmu na zdraví nepřineslo. Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém. Vše má své hranice. Pokud by byla chyba v učitelce, tak by postih dostala celá třída. Jenže nestalo se že? Ostatní děti seděly a dělaly co měly.

Důtka TU se nikam nepíše. Mám na mysli vysvědčení. Tady bude udělena důtka za opouštění místa v hodin a rušení.. Myslím, že bude stačit popsat průběh oné vyučovací hodiny před zástupci školy. Paní učitelce z toho dobře nebude vzhledem k jejímu způsobu výuky a jejím výrokům. Napište si své připomínky v bodech na papír, protože v tom jednání můžete na leccos zapomenout. Budete zřejmě pozvaná zároveň s matkou toho druhého kluka. Přes děcka se spojte, aby výpověď odpovídala realitě, abyste se nerozcházely.

Syn + 1 běhali

Máš verzi od syna, potřebuješ i verzi od učitelky a nejlíp i verzi od někoho dalšího ze třídy (pokud neni záznam tak je to tvrzení proti tvrzení a další děcka tě nasměrujou komu víc věřit)

Pokud syn nekecá, tak mě by sralo 1. že učitelka ve třídě mluví sprostě (přestože dnes to je běžné i v médiích, což považuju za úpadek společnosti), 2. že náplň hodiny angličtiny vybarvovat abecedu a učitelka si čumí do počítače je naprosto tragická a dětem nic nedá (bylo by zajímavý podívat se na její činnost na počítači, tipuju drbání s kamarádkama nebo čumění na videa. Jde to dohledat).

Syna bych srovnal že po třídě se neběhá a už vůbec ne po napomenutí, učitelku bych informoval jak jsem ho za to potrestal.

Učitelku bych sjel že sprostě se nemluví, a že když místo výuky čumí do počítače tak se nemůže divit že děcka se nudí a dělaj bordel, a tohle by se hodilo probrat i u ředitele. To byla hodina angličtiny, ne výtvarný výchovy.

Syn se holt už ve druhé třídě naučí, že třídní (ani ředitelská) důtka neni konec světa a až ji dostane za závažnější prohřešky, nebude to tak řešit. Zvlášť na druhém stupni to byla naprosto běžná věc, několika lidem se podařilo dosáhnout i na dvojku z chování. Za takové pitomosti jako zapomínání pomůcek. To většinou obnášelo, že se udělal nějaká šťára a kdo neměl nůžky nebo hajzlpapír dostal poznámku (už si nepamatuju co všechno bylo na tom seznamu věcí, které jsme museli denně tahat, protože se to občas kontrolovalo). K tomu sem tam zapomenutá učebnice (bez ohledu na její potřebnost, musely být vyrovnané na lavici i když se málokdy otvíraly) nebo úkol. Já teda měl štěstí, že jsem se dostal nejvýš na ředitelskou důtku za podobné pitomosti.

Taky si zvykne na to, že se trestaji ti, co nic neudělali, protože jsou víc vidět (třeba se mohl jen uchechtnout na tu spolužákovu poznámku a přetekl pohár trpělivosti).

Mě teda tohle přijde dost nedůstojné, možná dělali něco už předtím a tohle byla poslední kapka. Každopádně taková slova by neměl nikdo ve škole vypustit, ani žák, natož učitel. Za nás učitelé, no vlastně učitelky (měli jsem jen učitelky) mluvily až hyperkorektně. Na sprosťárny jsme byli my. Nepamatuju si, že by se to někdy řešilo. Za to se řešilo zapomenuté mýdlo a podobné zbytečnosti. Za to se sbíraly poznámky a důtky.