už přes 5 let jsem nevzezla do žádné vody, maximálně se sprchuju a vanu si dám 2x do roka (kvůli třeba bolestem abych si nahřála tu bolest), nemám plavky. začala jsem se totiž z nějakého neznámého důvodu bát vody. odmítám všechny všude: na bazéně, na dovolené, v aquaparku, doma rodinu ... jenže na gymplu ve druhaku se mi v rozvrhu objevilo plavání. poradite prosím co bych měla dělat? vůbec totiž nevím zda o tom budu moct normálně mluvit s rodiči jelikož jsou trochu víc přísní. napsoledy se mi s podobnou situaci vysmali a jen mě do toho poslali že prej se strachu aspoň zbavim... nevíte opravdu co mám dělat? opravdu moc se bojim a nevím co mám dělat
2x
to se takhle na gymplu ve druháku chodí plavat, jo? pokud to tak je, zajděte za třídním učitelem a řekněte, že plavat neumíte a že máte panickou hrůzu z vody a bude vyřízeno.
jinak teda plavat byste měla umět, ne proto, abyste si zaplavala na dovolené, ale z bezpečnostních důvodů, někdy se vám to prostě může hodit, že se neutopíte
Jsou školy, které si pronajmou na nějaké období na hodiny Tv bazén. Zažila jsem, a bylo to velmi užitečné. Vždycky se rekrutovali nějací neplavci, se kterými se muselo postupovat, jako s malými dětičkami, od dýchání do vody, přes splývání v mělčině... Než s třídním, to raději s tím tělocvikářem či lektorem probrat. Slečna má psychický blok, a zbytečně panikaří. Po pár takových dětských lekcích s individuálním přístupem zjistí, že ten strach byl zbytečný. Jen to chce instruktora s citem a u ní vůli se s tím poprat. Divím se, že rodiče to nechali dojít u ní takhle daleko, že se jí v tomto směru nevěnovali. Jsou přísní, ale nepomohli. . Jednou ji fešák vezme k vodě nebo k moři a ona tam bude sedět jako nemocná. Ani své děti to neneučí...
2x
Váš strach vznikl z nějakého důvodu, např. při onemocnění srdce mají někteří lidé odpor ponořit se do vody, také u lidí nakažených vzteklinou byl pozorován velký odpor k vodě. Lidé mají různé fobie, proč by nemohla existovat i fobie z vody, to byste musela řešit s psychologem.
Jojo, fóbie z vody, fóbie z domácích úkolů, fóbie z dvojmístných čísel, fóbie z logiky, fóbie, že někdo spatří můj nárt ... nějak se nám tu ty fóbie množí jak houby po dešti ...
@kdosi: No, před nedávnem jsem se dozvěděl, že generace Z má jako hlavní parametr bojím - nebojím. Ale fóbie jsou tu s námi od pradávna. Typický je například strach z výšek, trpí jím mnoho lidí napříč generacemi. A mnoho se s tím nedá dělat. Pak tu máme arachnofobiky. Nebo jsem měl kolegyni, která trpěla strachem z myší. Ne nějakým blbým pocitem. Prostě ztuhla hrůzou při pohledu na myš. No a moje maličkost (gen. X) se ve vodě necítí zrovna jako doma, ale od doby, kdy jsem z ní měl jako tříletý capart panickou hrůzu, jsem ušel notný kus cesty, plavu docela slušně. Čeho jsem se ale nikdy nezbavil, je strach při pohybu hlavou napřed. Skočit šipku - problém, gymnastika - neskutečný problém. Instinkt mi velí narovnat se, hezky hlavou nahoru. Co na tom, že hodím placáka nebo si totálně rozbiju ústa. Takže věřím tomu, že někdo může mít opravdu problém i s něčím tak obyčejným, jako je voda.
0x
Hele ve škole je to hezky pod dozorem, tam neni potřeba se bát. Učitel vás určitě nebude nutit do něčeho, co nechcete. A taky si nevezme na triko utonulé. Pamatuju skákání z prkna. Všichni skákali z malého (metr, dva metry už nevím), ale na desetimetrové třeba učitel nikoho nenutil.
Jen jestli ta fóbie není jako v té povídce Jak jsem se učil plavat od Šimka a Grossmanna (doporučuju přečíst nebo pustit na gramofonu, možná budou nějaké reedice na CD nebo youtubu). Nebojte z nebe neprší síra a v bazénu není kyselina.
My teda na průmyslovce plavání neměli, na učňáku to bylo takové všelijaké, to se střídalo plavání s bruslením (obojí docela zábava, chodili jsme na zimák a plavečák ale dohromady tak dvakrát to a dvakrát druhé; navíc tehdy byla po mnoha letech pořádná zima, takže jsme doma mohli bruslit na zamrzlém rybníku). Na základce jsme plavání neměli, protože to se plavečák teprve stavěl (a bazén, co měla škola přímo v budově byl už mimo provoz).
Za to na vysoké jsem si toho užil. Plavání jsem si zapsal jako asi nejpřijatelnější formu tělocviku. Chodili jsme na Strahov nebo do Podolí. Památná byla věta pani učitelky ke dvěma černochům, jaktože se za celý semestr nenaučili plavat, všichni už za tu dobu pochopili, že voda nadnáší, jen vy dva ne. Někdo jim za ně odpověděl, že oni v poušti prostě vodu nemaji, že by dokázali možná plavat v písku.
Co dělat? Je léto, co zkusit si zajít na nějaký ten bazén a zkusit oddíl pro neplavce - nějaké to brouzdaliště. Uvidiš, že to neni tak špatné.
Je otázkou, kde se ten strach z vody vzal. Jestli z nějakého nepříjemného zážitku s vodou. Případně by tyhle věci mohl řešit psycholog, ale stejně musíš začít u sebe, přesvědčit sama sebe, že voda nekouše.
0x
To znám. V kurzu pro děti nás házali do vody a pak učili plavat s prknem. Výsledek: strach v 8 letech nepřekonatelný. Můj osvícený rodič nalezl řešení - ale je k tomu třeba slané vody. Na dovolené na ostrově Korčule v létě se usadil s knížkou do polostínu pod nějaké pinie a za každé tempo slíbil korunu. Moře nese, a mně to vyneslo 100Kč - na volné moře a zpět. Tedy za pomoci rad mladistvého kámaráda Slovince, mám dojem, že se mlčky domluvili. Stačil den. A plavu jako dvě ryby. S dýcháním do vody v bazénech přes 2 tempa. Plavky si opatřete pěkné, slušivé i dražší, to kvůli sebevědomí na začátek. Přiberte klidně malou podporu nafukovací - a vůbec se za ni nestyďte, učíte se.
0x
Ale u vás to evidentně projev něčeho jiného. Možná zjistíte, že váš strach, ačkoliv bývá běžný u nových neznámých věcí, je neopodstatnělý.
V době mého středoškolského studia jsem musel absolvovat nejen všechny typy cvičení, které náš učitel požadoval, ale navíc v časech a ve způsobu provedení, odpovídajícímu našemu věku a fyzické kondici. Na to měl tabulky. Za nesplnění nebo nedostatečné provedení byla snížena známka z předmětu a navíc i nevyřčené snížení vážnosti u ostatních. Běh, šplh, hod, venkovní i vnitřní sporty, posilovna, dokonce nás třeba učil i takové věci jako pohybovat se na opravdové skalní stěně s lanem. Samozřejmě tyto činnosti byly spíš navíc, ale o to víc nás bavily. Jedinou úlevu měl spolužák s fyzickým handicapem, ale i ten chtěl co nejvíce zapadnout do kolektivu a omezeně cvičil i cvičení, které by třeba nemusel. Byla tam totiž taky sranda, a to udělá hodně. A nemyslete si, trojka byla i tak normální známka z tělocviku.
Být vámi, koupím si plavky. V životě budete muset překonat větší výzvy než plavecký bazén pod dohledem odborné osoby. Až budete starší, možná budete za bazén i ráda. On totiž celkově pobyt ve vodě se dá trávit nejen plaváním, ale i cvičením na zlepšení nějakého problému s pohybovou soustavou.
Pokud by to opravdu nešlo, zřejmě budete muset navštívit psychologa. Ovšem pokud si myslíte, že je váš problém takového rázu, měla byste už nejspíš nějaké konkrétní další indicie, které ovšem ve vašem popisu prostě nevidím.
0x
Nejlepší by bylo zjistit příčinu strachu. Zkus se zeptat rodičů, jestli se něco v souvislosti s vodou nestalo, kvůli čemu máš strach z vody. Nemusíš zrovna zmínit strach. Řekni třeba, že nemáš moc ráda víc vody, napuštěnou vanu. Pak se dá postupovat dál.
Já svoji příčinu zjistil až dospělosti, takže jsem se nikdy plavat nenaučil.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.