Ahoj,chodím na dálkové studium SŠ v Praze a zažívám pocity paniky.Poradíte nějaký lék,aniž bych musela navštívit psychiatra?Neužívala bych to opakovaně,ale pouze,když bych potřebovala fungovat-ve škole.Nemohla bych žít s pocitem,že jsem zapaná u psychiatra.Případně jaký je postup v takovém případě?Pouze potřebuji znát lék,na který není závislost a který zabere hned-do půl hodiny.Ve škole jsem od sedmi do půl třetí.Děkuji za odpovědi
4x
Především si zkuste ujasnit, co vám vlastně je, jakými příznaky a v jakých situacích se vaše případná porucha projevuje. Jde-li o pouhou trému, nejistotu (či znechucení nebo ostražitost) při kontaktu se spolužáky, pocit nedocenění či rezignaci na aktivitu, nejde o žádnou "poruchu"v diagnostickém smyslu slova. Je to prostě jen obyčejný (promiňte ten výraz) "guláš v hlavě", který máme občas všichni a který je v době adolecence téměř "povinný"(i když někteří ho mistrně maskují).
Cítíte-li však, že vás v určitých situacích přepadávají stavy panické úzkosti, které nejen nelze zvládnout vůlí, ale mají také velmi nepříjemné tělesné projevy (např. silné závratě, masivní pocení, pocit bolesti na hrudi, třes rukou, pocit "ochrnutí"pohybů ap.), je vhodné začít se jimi zabývat.
Při přečtení nadpisu vašeho příspěvku se jako první automaticky vybaví tzv. panická porucha. Jde o neurózu způsobenou poruchami v metabolismu serotoninu, která se projevuje záchvaty panické úzkosti s výraznými tělesnými projevy (viz výše). Jako pedagog se s ní u dnešních středoškoláků (a dokonce už i u dětí na základní škole) setkávám čím dál častěji. Prakticky neexistuje třída, kde by někdo s podobnými příznaky (v různé intenzitě) nebyl. Zkuste si název poruchy vygooglovat nebo si rovnou stáhněte vynikající příručku doc. Praška "Panická porucha a jak ji zvládat":
www.bibliohelp.cz/...
Zjistíte-li, že máte opravdové panické stavy (a ne jen obyčejnou trému) a že vám čím dál více komplikují život (například budete cítit závratě a nevolnost v kině, při cestování hromadnou dopravou ap.), nezbyde vám nic jiného, než navštívit lékaře (ano, psychiatra, nikoliv psychologa), který vám pomůže. Léčba je sice dlouhodobá, ale s pomocí mírných antidepresiv a anxiolytik a s podporou kognitivně-behaviorální terapie se dá v pohodě zvládnout. Je to rozhodně lepší než se donekočna trápit a experimentovat s různými "zaručenými"lidovými recepty. Znám desítky případů studentů, kteří se stejně jako vy bránili návštěvě u psychiatra ("Přece nejsem blázen!"), absolvovali nekonečnou šňůru zbytečných vyšetření u "normálních"doktorů (EKG, neurologie, gastroenterologie, ORL...), kvůli "nevysvětlitelným"nevolnostem ve škole zameškali stovky hodin, zkomplikovali si postup do dalšího ročníku, až se nakonec obrátili na skutečného odborníka a do půl roku měli situaci pod kontrolou.
Ne, vůbec si nemyslím, že musíte být tím "jedním ze třídy", kterého ta mrcha panická porucha navštívila, spíše bych si na dálku a bez bližších informací tipl ten "guláš". Ale kdyby přece jenom, naznačil jsem, jak postupovat. Nepomůže-li to vám, možná to v budoucnu pomůže někomu, kdo váš dotaz ve zdejší diskusi najde.
A úplně na závěr: Žádná zázračná pilulka, která by vás zbavila nepříjemných pocitů, úzkosti či trémy, aniž by měla nějaké nežádoucí vedlejší účinky (například vyvolání závislosti) NEEXISTUJE. Opakuji : neexistuje! Kdyby existovala, byl by její vynálezce nejbohatším člověkem na Zemi a celá planeta by byla plná šťastných a usměvavých lidí. Což by, mimochodem, bylo asi pěkné peklo.
3x
Záleží na tom, z čeho přesně zažíváte pocity paniky. Něco si můžete logicky vysvětlit a uklidnit se tak, s něčím se můžete svěřit někomu blízkému a může vám to pomoci. Já třeba proti stresu používám antistresové čaje (Flegmatik, různé namíchané bylinky) a kapky. Ty jsou bez předpisu a můžete je koupit v lékárně nebo v obchoidě s bylinkami. Jsou jen na uklidnění. Na uklidnění můžete koupit bez předpisu i spoustu prášků v lékárně, ale tomu nevěřím a nešla bych do toho. Rozhodně ale ní hamba si zajít za nějakým psychologem anebo poradcem. Třeba máte i nějakého ve škole. Třeba vám bude stačit si o tom pohovořit a něco poradit. Není to žádná hamba. Osobně si myslím, že byschom tam měli chodit všichni, jako k zubaři.
Dobrý den,děkuji za odpověď.Zažívám trému z lidí,mam to prožitý z dětství a je to pořád stejný model.Jsem v prváku a je to tak,že jsem introvertní člověk,ačkoliv jsem celý život dělala extrovertní zaměstnání.Je to tak,že se už od počátku postupně vytvářely skupinky a všichni jsou provázaný,neustále mají potřebu žvanit,já tu potřebu nemám,chci se něco naučit a nechci plýtvat energií.Takže když se třeba učitel na něco ptá,tak většinou mě někdo předběhne a já už pak nemam chuť se snažit,proč,když oni si poraděj,to bych totiž pořád musela bejt ve střehu a pořád odpovídat a to mi přijde stupidní,takže si dělám svoje,ale cítím,že se mi začíná rozjíždět tréma,protože podvědomě se skupinek bojim a vim,jak dokážou ublížit.Jsem na tom líp než všichni-materiálně,i mam víc možností,navíc si sama poradim a nepotřebuju se už nikoho ptát.U nás většinově nejsou chytrý lidi,takže vim,že bych se stejně nic nedozvěděla,vydala bych spoustu energie a nic z toho.Ale začíná se mi rozjíždět tréma,kterou jsem měla v dětství a je to podvědomě uložený a daný.A já navíc ještě si myslim,že to zvládnu sama a prostě to nechám plynout a čekám,co se z toho vyvine,sama sebe překvapuji a nechávám tomu volný průběh,ale bojim se,že to nezvládnu,proto bych potřebala mít u sebe nějakou vodičku nebo léky,aby to zmizelo,když už to bude k nevydržení.Jinak studuju sociální školu a tim,co prožívám vlastně potom líp chápu druhý-hodně mě zajímá psychologie a chtěla bych pak ještě jít dál na psychoterapii.
Zunano, na VS, kde se denne potkavaji stovky studentu, jsou mluvici skupinky bezna vec - nedovedu si predstavit, ze by na fakulte zavladlo ticho a kazdy by soustredene premyslel jen nad tim svym. Je to obrovsky kolektiv, komunikace s prateli a vubec s lidmi neni zbytecne plytvani energii. Ano, na VS jsou uz dospeli, plne odpovedni a rozhodni lide, kteri radi debatuji, sdeluji se nazory jak ostatnim studentum, tak profesorum - obzvlaste predmety s ukoncenim "kolokvium" jsou v podstate debata. Ujasnete si, co Vam na tom vadi. Ze neodpovite prvni? Vsak se do debaty muzete zapojit i po jejim rozbehnuti.
Nemuzu si pomoct, ale z Vaseho prispevku citim jakousi skrytou nadrazenost - "musela bych byt ve strehu, porad odpovidat mi prijde stupidni, jsem na tom lip nez vsichni, stejne bych se nic nedozvedela" - to mate pocit, ze vsichni okolo jsou blbci a jakakoli komunikace s nimi je pro Vas zbytecna? To je trochu v primem rozporu s tim, ze z nich mate tremu. Mate tremu z ceho? Vy s nimi komunikovat nechcete, protoze jimi opovrhujete ... takze proc se jich bojite?
doplněno 03.03.11 15:58:Omlouvam se, prehledla jsem SS, princip je vsak stejny, je to jeden obrovsky ul plny lidi
1x
Je velky rozdil mezi psychologem a psychiatrem. A panika a stavy fobie spadaji prave k psychologovi. Bez lekarske konzultace je nesmysl Vam radit nejake leky, protoze nevite, co to s Vami udela a jake budou mit vedlejsi ucinky, kterych tyto leky maji dost. Zit s pocitem, ze jste zapsana u doktora? Podivejte se do bulvaru, kolik herecek, modelek a star tam chodi a verejne se to vi, neni to nic, za co by se mel clovek stydet
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.