Vysvědčení

Přechod ze základky bývá většinou vždy ve znamení zhoršených zámek. Neviděla bych v tom problém. Samozřejmě je potřeba makat, protože učivo bude čím dál náročnější a mohlo by se to zhoršovat.

Těžko říct. Je dobré brát to i ve srovnání s ostatními, i když jak nás učili, to že všichni skáčou z okna neznamená, že z něj musím taky skákat. Trojky jsou "dobré" známky, takže to asi nebude tak špatné. My na střední měli převážně čtyřky (já teda jsem na tom tak špatně nebyl, ale čtyřka byla prakticky standardní známkou, navíc jsme měli sestavu učitelů, kteří snad ani jiné známky neznali), což samozřejmě budilo u některých rodičů patřičné reakce. Jeden spolužák třeba říkal, že se jeho rodiče uklidnili až po rodičáku, kde viděli, že je na tom v porovnání ze zbytkem třídy pořád dobře.

Určitě je potřeba se snažit, ale pokud vychází čtyřky přes veškerou snahu, tak lidi jako já to prostě zapíchnou (na základce jsem takto třeba kašlal na češtinu, protože když jsem viděl, že přes veškerou snahu prostě nic lepšího než pětku z diktátu nedostanu (a je tedy jedno, jestli tam mám 10 nebo 35 chyb, nebo tam napíšu úplné nesmysly), tak mi veškerá snaha přišla naprosto zbytečná). Ale na střední to je něco jiného, střední (a pak i vysokou) člověk dělá protože si ji zvolil a chce ji dokončit. Na střední jsem naštěstí takové problémy neměl, na vysoké bylo několik předmětů, kde jsem byl vděčný za trojky (na vysoké tehdy byla trojka poslední, čtyřka už byla nedostatečně). o to víc pak člověka u zkoušky potěší věta: "Neříkejte, že chcete něco lepšího než dvojku." Tak jsem radši honem strčil index, než se pan docent začne na něco ptát a zjistí, že nic neumim.

Vytrvej a nedej se! Mám tu zkušenost, že prvák mnohé zaskočí a pak se začnou lepšit, když pochopí, co a jak se po nich chce. Když ukážou snahu a zájem, učitel si je následně jinak zařadí.

Nechtějí tě zastrašit, jen tě varují. Buď jsi blbý a nemáš na to, tak tam neztrácej čas, nebo jsi normální a zapracuj a zvládneš to. On úspěch nikdy nepadá z nebe a stojí nějaké úsilí. Tak se neflákej a makej, děláš to pro sebe. Půjde to! Přeji ti výdrž a úspěch! A krásné sluníčkové dny!

dvě z mých třech dětí měly na střední příšerné známky. jedno ji dokončilo bez problémů, druhé ještě studuje, ale jako matka nevidím důvod, proč by ji nemělo dokončit, navzdory známkám. ale celkově bych řekla, že záleží na situaci. starší holka na učení dlabala, celý rok školu navštěvovala spíš sporadicky, jak jí vyšel čas a se známkami si hlavu nelámala. před koncem školního roku pak zabrala a známky vytáhla tak, aby prošla. tedy když chtěla, uměla se naučit, ale většinou na to kašlala a známky tomuto (ne)úsilí spravedlivě odpovídaly.

mladší syn je zase v situaci, že někteří učitelé na jeho škole mi přijdou tak trochu jako magoři. na každých třídních schůzkách většina rodičů dostane upozornění o neprospívání (ve stále stejných) předmětech. když jsem se v prváku pokoušela s jednou vyučující řešit trojky - čtyřky, v čem je problém a co má syn dělat pro zlepšení, tak ona na mne koukala jak na slabomyslnou a říkala "ale váš syn je dobrý, problému rozumí, v podstatě to umí... ať zkusí víc procvičovat". tím jsem zjistila, že jedničku-dvojku mají z předmětu asi jedno-dvě děti ze třídy, a ostatní jednou spíš čtyřky-pětky, takže trojka opravdu je dobrá známka tady zas čerpám jistotu v dokončení školy z toho, že když "plave" celá třída, jsou to známky, které jsou na škole běžné a navzdory tomu studenti školu úspěšně končí... jenom holt ne s jedničkami. paradoxně syn má špatné známky z předmětů, které se dotýkají oblastí, ve kterých je syn dle psychologického posudku silně nad průměrem.

takže za mne jako rodiče - trojka je dobrá známka, drama z ní nedělám a nemá smysl studentovi předem shazovat sebevědomí. i s trojkami se dá úspěšně odmaturovat.