Nejste přihlášen/a.
Pro stejnosměrné napětí se cívka jeví jako dlouhý kus drátu, tedy v podstatě zkrat. ( I → ∞ )
Pro střídavé napětí: I = U / XL = U / (w.L) = U / (2.π.f.L) , proud je tedy nepřímo úměrný frekvenci střídavého napětí.
Po dosazení do uvedeného vzorečku je indukční odpor XL asi 94,25 ohmu. Opravdu se uvádí v ohmech. Při dosazení napětí 230 V vyjde proud tekoucí toto cívkou asi 2,44 A.
Ale v testu jste asi nemuseli nic počítat, stačilo napsat, že čím je vyšší kmitočet (při stejné indukčnosti), tím cívka klade vyšší (indukční) odpor.
U stejnosměrného napětí se uvažuje ne indukční odpor cívky daný její indukčností, ale ohmický odpor daný odporem vodiče, kterým je cívka navinutá.
Je to přesně naopak. Připojovat ideální cívku ke stejnosměrnému napětí je blbost, to prochází nekonečně velký proud (při té indukčnosti 0.3 H ale nějakou dobu trvá než se vyvine, a z indukčnosti se dá určit strmost nárůstu, ale to už zabíháme do přílišných podrobností). Pokud zanedbáme tu přechodnou složku, tak je proud ideální cívkou na stejnosměrném zdroji nekonečný (ani nevím, jestli se na takovou otázku dá rozumně odpovědět se středoškolskými znalostmi, na vysoké škole je to jednoduché, napíše se i(t)=L∫udt a je jasno, a taky je jasné, že to nekonečno to v konečném čase nebude nikdy, i když ten integrál konverguje k nekonečnu, ale prakticky na druhou stranu s rozumnými parametry to bude dost vysoký proud v krátkém čase).
Při 50 Hz se indukčnost projeví reaktancí (zdánlivým odporem) omega*L (omega je 2*pi*f). Ta hodnota 0,3 (0,32 bybylo blíž) je volená tak, aby po součinu s omegou (100π≈314) dala okrouhlé číslo zhruba 100 ohmů. Protékající proud potom bude jako při 100 ohmovém odporu (2,3A), akorát zpožděný o 90° a výkon nulový. Teda aspoň v té indukčnosti, dráty to samozřejmě pocítí a ztráty v nich budou stejné jako kdyby tam byl sto ohmový odpor, což je jeden z důvodů, proč nám ten fázový posuv vadí.
Pokud zvýšíme kmitočet řekněme desetkrát, zvedne se i ta reaktance 10x (≈1kohm) takže proud bude už jen 230 mA. Prostě se zvyšováním kmitočtu se bude proud zmenšovat, až při nějakých vysokých kmitočtech bude zcela zanedbatelný (ono 0,3 H je dost velká indukčnost). Také v tom vztahu je vidět, že ta indukční reaktance je přímo úměrná kmitočtu. A větší reaktance zanemá menší proud.
To se zvyšujícím se proudem platí pro kapacitu, její zdánlivý odpor (reaktance) se s kmitočtem snižuje. Pro stejnosměrný proud je to rozpojený obvod.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.