Dojíždění do školy

V 8. třídě není nikdo zvyklý na internát. V životě zažiješ změn a budeš se muset přizpůsobit. Mám na intru aktuálně dva vnuky. Jeden, co to má 100 km je na intru už šestým rokem, od 11 let /sport/, druhý asi 70 km s přestupem. Vzali to tak, že to k tomu studiu patří. Nestěžují si, mají nové kamarády, se kterými jsou i ve třídě. Většinou spolu dělají úkoly. Radí si. Chodí spolu na basket...

Já dojížděla nějaký čas 33 km. během té doby ve vlaku jsem se učila.

> já pořád nemám vybranou školu, a když jsem nějakou hledal, tak jsou všechny moc daleko

Zkus se podívat do seznamu oborů a škol. Třeba si něco v okolí vybereš.

Dojíždění má i své světlé stránky. Třeba se cestou do školy (nebo už ze školy) dají udělat úkoly. Měl jsem takové pravidlo, že úkol, který nezvládnu cestou do školy je přehnaně složitý (nepočítám samozřejmě různé domácí práce, myslím opravdu jen obyčejné úkoly). Ale lze se na to taky dívat jako na ztrátu času. Já třeba jsem se ten čas naučil využívat. Jsou věci, které jinde než ve vlaku (autobuse) nedělám. Třeba nějaké mechanické úpravy dokumentů - typicky takové blbárny u kterých se nemusí moc myslet, ale nejdou nijak zautomatizovat. Poslední dobou bývá ve vlacích a autobusech internet (nelze se na to spolehnout, ale je to celkem časté), i to se dá využít.

O jaké vzdálenosti se bavíme. Já třeba s hodinou dojíždění jsem byl bez konkurence mezi přespolními, ale paradoxně spolužák z intru dojížděl déle (škola měla intr hodně daleko) a i mezi místními se několik takových našlo. Dojíždím dodnes, někdy vlakem, někdy autobusem (je to za stejný tarif, tak používám, co se mi zrovna hodí víc). V autobuse vídám z části stále stejné tváře, které dojíždějí i dál a asi taky docela často (ne-li denně). Ve vlaku to nepoznám, tam cílovou stanici nikdo nehlásí, ale taky tam potkávám pár lidí, kteří jezdí dál.

Finanční náročnost bude asi spíš trápit rodiče, ale tam dost ušetří předplatné (většinou bývá dimenzováno tak, že se vyplatí i při dojíždění 3x týdně, takže denní dojíždění je jasné). Bývala na to i nějaká stipendia, ale nevím, jestli je pan Rath (nebo který to byl politik) stále rozdává. Ale to bude s intrem podobné, taky neni zadarmo a jen záleží, jak moc na tom chce škola rejžovat.

Ani tomu intru bych se nebránil, pokud by dojíždění bylo krkolomné.

Holt pokud člověk bydlí v díře, kde nic pořádného neni, tak je dojíždění nevyhnutelné.

A v životě ještě budete muset udělat věcí, na které nejste zvyklý. V první řadě bych si ujasnil, co chci dělat a pak bych hledal školu, kde se to vyučuje. Čím blíž, tím líp, samozřejmě. A pokud by se muselo dojíždět, tak by se dojíždělo. Taky jsem nostalgicky vzpomínal na doby, kdy jsem spádovou školu měl 25 minut od baráku, dvě ostatní o něco blíž - 10 a 15 (vystřídal jsem všechny tři, když jsem se na to ptal rodičů, že jim komunisti dovolili dát mě do nejbližší školy, zatímco do školky jsem musel dojíždět (a to ji máme před barákem, ovšem otec byl politický deviant, navíc se tehdy nějak nemohl zúčastnit akce Z, snad byl na vojenském cvičení, tedy ne že by to bojkotoval), tak prý všichni chtěli do té nové školy, tak se nikdo nebránil, když my jsme tam nechtěli (nebyl jsem jediný, jen z našeho domu jsem měl 3 spolužáky), no ale asi jak jim to začlo docházet, tak jsem přešel nejdřív do druhé (pro mě to bylo plus, měla družinu v budově a jídelnu vedle) a pak až do té, kam bych patřil, tam jsem zš dodělal).

Takový detail, ony se přijímačky dělají už v osmé třídě, měl jsem za to, že se to dneska dělá v deváté třídě. Tím neříkám, že není dobré o tom tak brzo přemýšlet, jen mi přijdem, že na tvrdé rozhodnutí je ještě dost času. A pokud se chystáte skončit osmičkou (protože jste někdy rupnul), tak radím radši si podat žádost o devátou třídu, přecejenom nemuselo by působit dobře skončit základku osmou třídou i když to fakticky možné je (těch 10 let se prostě musí odsedět a když někdo rupne 3x klidně může skončit šestou třídou).

Ahoj,

myslím, že v osmičce máš ještě nějaký čas na rozhodování a asi to možná vidíš i dost černě. Jestli to máš daleko, tak daleko to asi budou mít i ostatní Tvoji spolužáci, ne? Podobně je možné, že na danou školu, kam chceš jít, půjde i někdo od vás ze třídy, tak tam úplně sám nebudeš. Jinak je samozřejmě třeba probrat možnosti i s rodiči, případně výchovným poradcem ve škole a pokud by to byl opravdu takový problém, tak hledat něco v bližším okolí.

Internát má samozřejmě své pro i proti. Je to spíš o samostatnosti, taky je otázka finanční náročnosti, ale zase máš výhodu, že nebudeš třeba muset tak brzo vstávat.

To samé u dojíždění. Je tam samozřejmě problém s finanční i časovou náročností, na druhou stranu pořád to jízdné máte levnější, než bylo za nás, kdy se platilo normálně 3/4 z plného. Je to o brzkém vstávání, trochu orientanci v jiném městě, taky o spěchání a stání v mrazech či jiném nepříznivém počasí na nádražích, takže nic moc příjemného, ale je důležité si na tom najít i pozitivní stránky.

Můžeš to brát tak, že to holt nějak přetrpíš, ale pak budeš mít po úspěšném studiu lepší plat i uplatnění a seženeš něco i přímo u vás ve městě či obci, případně budeš moci pracovat na home office. Čas strávený dojížděním není úplně ztracený, můžeš jej využít třeba k učení se do školy. To jsem využíval já, zase bych v tom viděl výhodu v tom, že když takto není co dělat, tak se člověk alespoň učí, protože i já se přiznám, že jsem měl jinak doma "plno jiných věcí na práci" a k tomu učení se prostě člověk jinak moc nedokope. Takže určitě v tomto ohledu dobrá motivace. Dneska jsou v autobusech i wifi či máš v mobilu jistě data, tak když už se nechceš učit, tak se můžeš normálně věnovat nějaké činnosti i na mobilu. Můžeš se případně i prospat v autobuse, ale musíš dávat pozor, abys včas vystoupil. Určitě je tam výhoda i v tom, že poznáš větší město, což se může hodit, protože je možné, že holt do něj pak i za prací budeš dojíždět, ale nebudeš pak už tak "vyjukaný", ono při škole je přeci jen více času si něco prohlédnout, než když tam pak hledáš práci. Určitě jako pro mladého člověka může být fajn i jistá nezávislost, že prostě nebudeš mít rodiče tak za zadkem, jako bys měl třeba v případě, že bys měl školu přímo u vás v obci, ono je taky fakt, že pak od určitého věku o tu pozornost už člověk tak nestojí, zvlášť když jde třeba o holky nebo tak, tak máš větší volnost. Taky nevím jak u koho, ale u mně to působilo i jako velmi dobrá motivace tu školu prostě dokončit. Určitě to tak neměli všichni, ale myslím na druhou stranu, že takových lidí bylo ve škole víc. Taky je pravda, že určitě budeš mít ve třídě lidi, co dojížději ještě dál, tak zjistíš, že v tom nejsi vlastně tak "špatně". Mně to prostě motivovalo se tomu víc věnovat, tak jsem pak odmaturoval hned na první pokus a s vyznamenáním. Podobně bys to měl asi i na tom intru, navíc když je tam ta pobídka v tom smyslu, že ti tu dopravu dotují rodiče. Prostě ve smyslu, že člověk dělá vše pro to, aby se toho intru nebo dojíždění zbavil a to učení v tom autobuse taky není od věci. Ono taky pro srovnání, měl jsem spolužačku, co měla tu školu pár metrů od domu, nikam dojíždět nemusela. Ale zjevně taky právě neměla tu motivaci, mám dojem, že maturitu udělala s odřenýma ušima až na třetí pokus. Přitom by se to dalo brát tak, že měla na učení mnohem víc času než já jako dojíždějící a neměla to tak rozlítané. Zkrátka si zkus najít na tom co nejvíc pozitivních věcí...