Ahoj spíš to patří do rubriky společnost, ale mám takový zvlášní blok nebo strach nebo stydění: Když mě někdo zrodiny se ptá, jak se řekně anglicky nějaké slovo (většinou chce znát právě výslovnost), tak to nechci říkat jak se má správně po britsku třeba, ale řeknu to ani ne "czenglish" ale vyloženě skoro jako kdyby to bylo české slovo.. - Je to jen před příbuznými. Pokud jsem bez nich v společnosti, kde se mluví anglicky, tak nemám problém zapadnout na komunikovat co nejagnličtěji - Angličitina mě baví, měl jsem jedničky., Řekl bych že ji mám na vysoké úrovni.
- Z využití angličtiny: převážně vstřebávám (přijímám)informace : 1. čtením, 2. posleche. naopak moc nemluvím
Tak to trénuj. Nikdy nebudeš mít přízvuk jak rodilej, ale můžeš se tak zdokonalit, že znejistíš rodilý mluvčí. Se strachem se cizí jazyk nenaučíš. Musíš ten strach odbourat.
Je to normální, protože Čech pozná jiného Čecha, když mluví anglicky tak, jak třeba mluvil když žil v UK a hodně vyslovuje a hodnotí to negativně, jako "na co si hraje", nebo "ten si tu hubu ukroutí" a tak.
Nemaluj lucifera na omitku, žádné anglicky nehovořici, nemluvi eňo ňúňo, hlavně v USA dokonalá english neegzistuje. Každé tam mluvi trošičku jináč, podle teho odkáď pocházi, číňan, který mluví anglicky nebo ind, i když je třeba v usa pár generací, tak pořád se nandou malé odchylky. Bavit se o pojmu "nejagnličtěji" vlastně je pitomost.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.