Co je caesaropapismus?

Dobrý den, ano, jedna osoba (nikoliv papež) je v čele světské moci i moci církevní (spojení dvou nejvyšších vedoucích funkcí - státní a církevní). Zdravím!

Caesaropapismus je pojem, jímž historiografie označuje spojení nejvyšší mocí světské (imperium, regnum) a nejvyšší mocí duchovní (sacerdotium) v rukou panovníka, respektive byzantského císaře. Takové uspořádání bylo typické především pro ranou byzantskou říši a bylo počátkem 6. století kodifikováno v zákoníku císaře Justiniána I. Corpus iuris civilis: světská a církevní sféra od sebe neměly být přísně odděleny a císař a patriarcha spolu měli harmonicky spolupracovat v zájmu říše (symfonia). Císař mohl svolávat koncily a předsedat jim, vydávat světské zákony i nařízení pro církev a teologická rozhodnutí, dosazoval a odvolával patriarchy. Mezi panovníkem a patriarchy však nepanovala vždy jen idylická shoda, především v situaci, kdy se státní zájmy neshodovaly s úsilím ortodoxní církve o zachování čistoty víry (například v době sporů o uctívání obrazů). Výraz caesaropapismus, v němž byla spojena slova caesar - císař a papa - papež však neodpovídají reaálné situaci. Císař totiž zůstával za všech okolností laikem, nikdy nebyl knězem, natož nejvyšším knězem. Měl sice některé liturgické výsady, příslušející pouze kléru - směl například vstupovat k oltáři za tzv. zlatá vrata a udělovat stejně jako biskupové požehnání v chrámu, nebylo mu však dovoleno sloužit mši.

Na latinském Západě se caesaropapismus prosadil dočasně v praxi, například v raněstředověkých germánských říších. Později zavedl Luther některé principy do evangelické církve, když postavil do jejího čela světskou vrchnost.