Problémy s lidmy - nezapadám

Ahoj, co se týče vztahů na ZŠ, mohla bych vyprávět dvě hodiny, ale nejspíš bych tím jen nudila. Zkráceně - byly tam dvě skupiny lidí, těch, co mě nesnášeli a pak ti, kteří mě milovali. Nic mezi.

U tebe vidím zásadní problém, že neděláš takřka nic jiného, než že úzkostlivě přemýšlíš nad tím, co si kdo o tobě myslí, zda nemáš háro k popukání, moc pupínků na xichtě, zda máš cool oblečení či nikoliv, zda jsou tvé příspěvky na fb vtipné a duchaplné a tak to jde donekonečna. Mohla bys mi napsat, v čem podle tebe vynikáš? Co se ti na sobě líbí?

Milá popelnice, měla by ses nad sebou fakt zamyslet. Student gymnázia by si neměl opravdu dovolit tolik a tak strašných pravopisných chyb. Takhle strašně by to napsal absolvent placaté školy. Vím, že nemám řešit pravopis, když někdo má problém, hledá řešení a pomoc, ale to co píšeš a jak to píšeš, je tvým obrázkem, tvou vizitkou. A je to horší, než strašné! Krucinál, přestaň nad sebou fňukat a litovat se! Popracuj na sobě. Na tom, co máš v hlavě i na hlavě! Nikdo ti nepomůže. Probuď se a pomož sama sobě!

Výše bylo řečeno skoro všecko.

Máš "nejlepší kamarádku", jak říkáš, tak buď ráda, užívje si holčičích starostí (co na sebe, co frčí za hudbu, který kluk vypadá fajn ..) ... jinak ale myslím, nevím, nějak snad musíš cítit, proč tě všichni údajně nechtějí (třeba do bývalé třídy) - puberťáci umí ublížit a hodně, třeba jen slovem, kolik lidí se přidá k názoru jen proto, aby byli s ostatními zajedno a ve skutečnosti je ani nenapadne, že na druhé straně vlastně sedíš Ty a čteš si, co napsali třeba "jen tak", jako stádečko. Osobně myslím, že buď důvod mají a Ty by ses ho dovtípila určitě, jistě by Tě kámoška upozornila třeba na to, že jsi moc nafoukaná, nebo drzá, nebo pomlouváš, prostě bys tušila, proč se asi tolika lidem nelíbíš, NEBO - a to spíš - si myslím, že to moc prožíváš a hledáš důvody ( k tomu názoru mě vede to, že Tě nic moc za koníčky nebaví, plus mohla ses cítit neúspěšně, že se na základku vracíš a oni zrovna nejásali, proč taky, tak sis to vzala k srdci víc, než jsi měla).

Stavěj na tom, že kámošku máš (teda nesněz ji samou láskou ) - myslím nezatěžuj příliš ) , jen normálka) a na tom, že ti někdo řekl, že hezká jsi. Prostě jsi a užívej si to.

Já bych ti mohla povídat. Na ZŠ v prvním stupni se mi všichni smáli kvůli brýlím/účesu/oblečení/místo jogurtu chleba na svačinu... Prostě děti. Na druhém stupni to bylo už horší. Tam už mě třeba i bili (ne úplně, ale jeden kluk neměl jaksi všech pět pohromadě a občas kopl i holku). Taky se objevily nové narážky a nadávky (že je máma rozvedená, že mám velký zadek atd.). No, zprvu mě to mrzelo, ale pak jsem si uvědomila, že když někdo něco takového říká, tak prostě nestojí za to. Jednu holku, co mne urážela jsem jednou přímo v hodině před učitelkou výtvarky poslala do patřičných míst (opravdu mě vytočila, poznámky o mojí rodině nemám ráda) a rázem jsem byla pro půl třídy hrdina (ale jen na chvíli). Nakonec mi pomohlo to, čím si pomáhám doteď - humor. Když jsem náhodou přišla do třídy a někdo tam rozebíral "ježiš, viděli jste, co má dneska na sobě?", tak místo toho, abych se naštvala nebo se rozplakala, tak jsem se začala smát a přidala se ke konverzaci "a to jste měli vidět, co jsem si vzala včera do kina!" Tohle mi hodně pomohlo. V deváté třídě už nikdo nikoho nešikanoval, neurážel ani nezesměšňoval (resp. všichni proti všem, žádné skupinky populárních a outsiderů). Na gymplu už to bylo v pohodě, vlastně famózní. Dělat si legraci ze sebe samé mi pomohlo úplně nejvíce. I když občas měl učitel/ka nějaké poznámky na mou osobu, tak jsem řekla, co mě první napadlo a většinou to vyvolalo smích celé třídy včetně daného kantora (smích tomu, co jsem řekla, ne smích na mou osobu). Pak jsem nevěděla, co dělat dál, tak jsem se vrhla na to jediné, co mě jakž takž bavilo už od dětsví - dinosauři. A tak to teď studuji na VŠ a jsem spokojená. Dokonce tam mám víc přátel než kdy předtím. Prostě ty urážky atd. neberte tak osobně. Účastněte se různých akcí společně se spolužáky atd. Prvně si vás všímat nebudou, ale časem se to zlepší. Taky pomůže, když jim budete pomáhat (např. měli jste nějaký úkol a polovička třídy to zapomněla, tak se nabídněte, ať si to od vás opíší - ale ať se z vás potom nestane "úkolová prostitutka".). Chce to víc snahy a ne jen si říct "stojím za starou belu, tak se ani nebudu snažit". Trochu života do toho umírání, jak říká moje milovaná maminka

Ahoj, nevím co očekáváš, jestli chceš aby ti tady lidi veřejně radili a poučovali co máš dělat, nebo si jen chceš postěžovat na svůj život. Myslím, že ti chybí někomu se svěřit, aby ti někdo naslouchal, tak mi zkus napsat. Sice je mi přes třicet, ale psát si občas můžem. xklan@centrum.cz

Ahoj Petr

Dobrý den. Máte malé sebevědomí a lidé to z vás cítí a podle toho se k vám chovají. Svým způsobem již zažíváte mírný stupeň šikany. Ta začíná jako takové to nevinné pomlouvání, posměšky, ignorace. Vy se hrozně moc podceňujete a poměřujete svou hodnotu podle toho, jak se k vám chová vaše okolí. Ta nejistota z vás asi čiší každým vaším jednáním. Přestaňte se v první řadě podceňovat. I kdybyste byla nejohyzdnější osobou na světě, nikdo nemá právo se vám vysmívat. Každý člověk má svou lidskou hodnotu, když odmyslím takové zrůdy, jakými byli např. nacističní pohlaváři v koncentračních táborech za druhé světové války. Pochopte princip šikany - smějí se vám, protože vědí, že si to necháte líbit. A posměváčkům právě toto dělá velikou radost a sami sobe se utvrzují v přesvědčení, jakými oni jsou borci. Oni si na vás hojí vlastní nedostatečnost. Až toto pochopíte, pak vám třebas už bude úplně putna, že vám na FB nikdo nepíše. A je to tak podstatné? Musíte splynout s davem? Musíte mít FB? Musíte dělat to, co dělá většina? Buďte originál, na posměšky nedejte, ony nevypovídají nic o tom, jaká vy jste.