Strach s praxe

No určitě by bylo pro začátek vhodné napsat, v JAKÉM OBORU ta praxe je.

Dobrý den, jestli se Vám toto stává a míváte opakované obavy, co si třeba o tom popovídat s psychologem,psycholožkou? Možná by Vám dokázal,dokáázala pomoci. Je to jen můj takový v dobrém smyslu míněný tip.

Jak se říká, žádný učený z nebe nespadl. Máš už jeden učňák za sebou, tak víš nejlíp sama, jak to bylo na začátku s praxí a co všechno jste se časem dokázali naučit. Učitelé musí počítat s tím, že zpočátku žáci nemají o tom příliš páru a třeba ani nejsou šikovní. Proč by na ně rozumný učitel křičel? Co by tím dokázal? Spíš bude koukat je něco naučit.

Pokud vzpomínám, tak všichni známí, co se učili, se nejvíc těšili právě na praxi, protože se neučilo v lavicích, byla to taková vítaná změna. Každý má dost práce sám se sebou, nemysli si, že někdo bude na Tebe brejlit a smát se Ti. To je jen Tvoje představa.

I když vzdělání není nikdy dost, přemýšlím, proč jsi se dala na druhý obor, když máš takové problémy. Už jsi to jednou přece zvládla, řemeslo už máš, stačilo si sehnat práci a nemusela jsi se trápit na dalších praxích. Jaga.

Já si myslím, že takových jako ty, s velikým strachem z praxe je strašná spousta. Myslím si to podle toho, jak všichni chtějí přestupovat ze školy na školu a pak ještě na jinou a na další a vlastně neví, na jakou. To všchno z obavy z praxe, z normálního života, kdy musí dospět a kde je vidět výsledek práce, za kterou zodpovídají. :D Lily, jednou to stejně musí přijít. Přestaň se děsit a řekni si, že tě ve škole něco naučili a když se trošku zasnažíš, bude to dobré a ty dospěješ. Víš kolik lidí se práce leká a bojí? A nemá ji rádo? Život se neptá! Musíš se uživit! Využij ten čas, který máš na praxi vymezený a soustřeď se a nauč se co nejvíce. Budeš to potřebovat! Hodně štěstí a úspěch v práci, kterou sis vybrala.

Lilly, každý člověk má někdy z něčeho strach. Je to prostě ve Vás zakořeněno a pokud se Vám to nedaří potlačit, neperte se s tím sama. Mluvte o tom např. s rodiči, s kamarády, třeba Vám to pomůže, povzbudí Vás to a zvedne trošku sebevědomí. Psycholog je též jedna z možností. Hlavně s tím něco dělejte, ať to nepřeroste v ošklivé deprese, kterých se těžko potom člověk zbavuje. Na praxi určitě nikdo neočekává, že budete perfektně vše ovládat hned. Proto tam chodíte, abyste se vše naučila. Když o sobě pochybujete již předem, tak si situaci jen zhoršujete. Říkejte si, žádný učený z nebe nespadl a já to zvládnu a dokáži být v tom, co jsem si vybrala dobrá! Strach je špatný rádce, ale tréma opadne, jen si zkuste víc věřit a brát věci trochu s nadhledem. Vždyť kdo z nás někdy něco nepokazil? A žijeme dál! Nebojte se, zvládnete to. Stačí jen chtít a nenervovat se předem z případného neúspěchu...

Co obnasi ta praxe? Proc by mel nekdo kricet nebo se ti smat? Praxe je odtoho at se naucis zaklady a ohmatas si to , nebudes ani prvni ani posledni co se to uci a zacina od nuly.

Na tom prvním oboru, jsem byla na cukrářce v penamu, závěrky jsem udělala..a na tom druhým oboru jsem na cukrovinkářce v Zoře..šla jsem na druhý obor protože, mám hrozně ráda školu, jenom ta praxe mi dělá problémy..

Ahoj,

Proč se bojíš jít na praxi? Z toho,že se ti hloupí puberťáci budou smát? Oni jsou tam taky nový a neznají se. Proč by se ti měli smát? Jednou se třeba na škole nezadaří... když máš např: Blbou učitelku,spolužáky... Ale myslí pozitivně. Pokud máš vážný strach,že je ti z toho špatně..Zkus navštívit psycholožku.Poradí Ti nejaké dýchací cviky,aby ti bylo duševně dobře. Neboj se vše zvládněš! Ať se Ti daří.Ahoj!

Pochopila jsem dobře,že jsi v prváku na střední? Nebo kde jsi? V druháku..?

Ano jsem v prváku, ale už na druhym oboru..Já vlastně ani nevím čeho se na té praxi bojím, Mám sociální fobii, takže se bojím s lidmi komunikovat, a mám ještě anxiózní poruchu, což je vyhýbavá porucha (strach pracovat před lidmi) snažim se vyhíbat tomu čeho se boji, takže jsem párkrát byla za školou..chodim k psychologovy,ale i k psychiatrovy, beru antidepresiva..

Kolik vás je ve třídě? Jak jsi spokojena s kolektivem? Já taky praxi tak nějak nemusím, ale proto, že kvůli ní musím vstávat v 5:45 (obor mechanik elektronik)..

To se ti nedivím, učitelé/mistři dovedou být dost nepříjemní. Co ti na nich vadí?

Možný se i trochu radikálnější způsob - promluvit si přímo s těmi učiteli, kterých se bojíš. Zní to divně, ale mohlo by to fungovat.
Že nemáš ráda komunikaci s lidmi, to podle mne není žádná zvláštnost, já jsem taky radši sám a nemám rád, když mě někdo sleduje, bojím se, že v něčem udělám chybu (a že v případě jisté chyby můžu mít velký problém - popáleniny 2, nebo i 3. stupně), a to žádnou poruchu (údajně) nemám.

Nedávno jsem o podobném problému četl někde na webu, myslím že tady (bohužel to už nějak nemůžu najít - zkus jim tam napsat, poradí ti větší odborníci, než jsme my), a rada zněla: Nevyhýbej se problémům, naopak, postav se k nim čelem a nenech se jimi omezovat. Když se jim budeš vyhýbat, nebudeš moct dělat skoro nic. Postav se k problémům tak, že chceš omezovat ty je, ne ony tebe.

lilly,cemu se tedy divis?Mozna by jsis mela nechat poradne vysvetlit co znamena tvoje onemocneni u odbornika.je hezke si precist co diagnoza znamena,ale je to malo,aby clovek vedel co s nim je.Mas proste poruchu.ktera jde jen zmirnit,ze budes neustale a cely zivot trenovat situace,ktere ti delaji potize a take dochazet na psychoterapie+leky.Pohovor si s lekarem,jestli by jeste nezvazil jinou medikaci.S touto poruchou se clovek vetsinou narodi a muze se zdedit.Nejde o bezne komplexy,nebo tremu.Jake leky uzivate?jinak s touto diagnozou je dost lidi,jen je neznas.Mozna ze by bylo dobre takove oslovit na netu a pohovorit si.Verte ze i s touto poruchou se clovek nauci fungovat,musi se vsak porad,, prat.''

U Fobie,nezname duvod proc mame strach,z lidi,pavouku,atd..

nás je ve třídě 8, ale ve škole jsme spojeny s cukrářema..s kolektivem jsem moc spokojena, ale na praxi jsem nervózní s těch dospělích..

To,co prozivate se jmenuje socialni fobie,zajdete za psychologem.