Dobrý den, je mi 14 a bojím se chodit do školy. Každý by na toto odpověděl slovy ,,Klasický puberťák!”. Bohužel pravda je jiná... Už od prvních tříd jsem pochopila, že mě spolužáci nemají rádi. Přemýšlela jsem nad důvodem. Krásná jsem nebyla a nejspíš to bylo kvůli mým vyspělejším hormonům. Měla jsem už větší poprsí, menstruaci v 7 letech a tak dále.. Snažila jsem se zapojit do kolektivu ale nebylo snadné.. Našla jsem si kamarádku, která mě ale pouze využívala. Zažívala jsem posměšky a nadávky. Doma jsem to neměla jednoduché, rodiče se neustále hádali a především můj otec ani nestojí ani za řeč.. Nikdy jsem ho neoslovila TATI.. Po čase se můj stav zlepšil a já našla smysl svého života. Byla jsem šťastná, že mám své sny a cíle. Potom ale přišla deprese a spánková paralýza.. Ve škole se mi neustále smáli a já začala mít opravdu velkou absenci, která trvá do teď. Stala se mi věc, o které s nikým nemluvím.. Ta událost mě pronásleduje a já se z ní nemůžu vymotat. Ráda studiji, mezi mé sny patří jít na vysokou..zatím jsem ale bohužel nenašla dobrý kolektiv, který by mě přijal. Mám trauma a bojím se do školy. Vždy začne klepání a třes celého těla, kolabs a motání hlavy. V podstatě nikoho nemám. Kamarády vůbec a v rodině je to příšerné, o té bych mluvila dlouho.. Nemám se s kým bavit ani se zasmát. Jen vím, že se nechci vzdát svých snů.. PS.: jsem obézní, s čímž se snažím něco dělat, ovšem kdyby mě neměla na špejli učitelka tělocviku.
2 odpovědi na otázku
Řazeno dle hodnocení
Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.