Úvaha podle tématu

Začněte třeba: Jak si může člověk v mém věku vybírat profesi na celý život? Vždyť nemá žádné zkušenosti, nic si nezkusil, neosahal, nezažil. Ano, má nějaké zájmy a koníčky, ale co když je to jen chvilkový zájem? Navíc některá povolání co se tváří zajímavě, nebo slibně mají i stinné stránky. Např. : atd.

Proto jsem šla na gympl, abych si prodloužila dobu na rozhodování. Protože až na gymplu si člověk ujasní, co který předmět obnáší. A přesto občas volí špatně. Přílkad: Středoškoláka baví historie a rád čte, tak si vybere aprobaci čeština - dějepis na pedagogické fakultě. Jenže problém nastane, když má učit. Vědomostí má plno, ale není stavěný na zvládání puberťáků, i když má i zkoušky z psychologie a pedagogiky. Považuji za chybu právě v takovém případě už samotné přijímací řízení na studium, že nebere ohledy na osobnostní předpoklady budoucího učitele, které jsou většinou důležitější než objem jeho znalostí v oboru.

Taky v mládí často člověk nepočítá s tím, že mu budou ubývat síly. Chce být profesionálním sportovcem, hokejistou, fotbalistou,... a dál neuvažuje. Často jen díky rodičům, co ho k tomu dokopou, si udělá nějakou školu. Pak ho totiž čeká další profesní etapa.

V dřívější ,tak říkajíc totalitní době,se vstup do zaměstnání řešil -hlavně ze středních škol,umístěnkou.Stát si podle svých potřeb vyučik technické kádry a podle určitého systému je přidělil do fabrik.Nezajímalo nikoho,zda se to studentovi líbí.Takže mtoto téma je podle mne dobrá k analýze,Pro stát je určitě výhodné,že pro absolventa je už připravena škatulka,kde svůj život začne.Průmyssl zase neměl problém shánět kádry.

JABRAKA