Oxidační čísla _soli

Protože chemie. Každý prvek může zaujímat jen určitá oxidační čísla. Některé jen jedno, některé víc. Některé sice tvoří oxidy a soli ve více oxidačních číslech, ale některé jsou stabilní a jiné ne. Obecně to spočítat není lehké, takže je potřeba si to trochu pamatovat. U oxidů se to odvodí, u solí ne, tam jsou dvě neznámé. Sedmé oxidační číslo mají jenom halogeny (chlor atd), osmé se vyskytuje velmi vzácně. Takže když by ti mělo vyjít u síry 7, tak je to asi blbě. Prvky v prvním sloupci mají vždycky +1, mají jen jeden elektron ve valenční vrstvě. Ty ve druhém sloupci mají +2. Ty ostatní už trochu zlobí, protože se občas spokojí s tím, že se všechny elektrony nezapojí a pak už neplatí, že sloupec odpovídá oxidačnímu číslu. Teoreticky zdůvodnit to lze, ale to už je daaaaleko za možnosti středoškolské fyziky.

Dá se najít periodická tabulka, kde se dají ty oxidační čísla, která jsou přípustná, najít.

Záleží na náboji aniontu, který je základem pro tuto sloučeninu.

Síranový aniont SO4 má náboj 2-, takže kationt musí mít stejný opačný náboj, tedy 2+.(Fe 2+) + (SO4 2-) = FeSO4, sodný kationt může mít náboj vždy jen 1+, pro vznik síranu sodného tedy musí zreagovat dva: 2(Na 1+) + (SO4 2-) = Na2SO4
Dusičnanový aniont NO3 má náboj 1-, stačí tedy jeden sodný kationt: (Na 1+) + (NO3 1-) = NaNO3
Jaké oxidační číslo má kationt se pozná ze vzorce soli, pokud víme, jaký náboj nese aniont:
Fe2(SO4)3 .. síran železitý
FeSO3 .. síran železnatý
Fe(NO3)2 .. dusičnan železnatý
Fe(NO3)3 .. dusičnan železitý

U Fe může být ox.č. +2,ale také +3. +1 ne.Aniont k tomu musí mít o.č. stejn=,nebo mít tolik volných vazebních míst spojením víse iontů.

JB