Nechce chodit do skolky

Období vzdoru aneb první puberta - pevné nervy přeju Brouček zjistil, že s vámi může "vorat", tak to radostně činí.

Nezbývá, než vytrvat - a plnit to, co slíbíte. Jestli je se školkou domluva, pak např."Nebudeš se oblékat? Jdeš do školky v pyžamu." (V autě cestu přežije a ve MŠ může mít nějaké náhradní oblečení.) "Nejdeš do školky? Zůstaneš doma, ale žádné hraní, televize zábava" - a zase tvrdě dodržet, i když chápu, že je to spíš trest pro toho, kdo s ním bude. Další vás určitě napadne. Jen nesmíte ustoupit, protože jak to jednou uděláte, jste zpátky.

Když si necháte diktovat od mrňouse, tak to vás chci vidět až mu bude 15, to mu budete dělat rovnou otroky, jen od vás vybere výplatu a pošle vás dělat domácí práce

Velí rodiče a do školky se jde. Bez diskuze. Když bude prskat tak ho vezmu za flígr a odnesu, nebo dostane studenou sporchu na uklidnění. Jsou věci které si může vybírat, např. jestli chce k snídani chleba nebo rohlík, ale o školce se nediskutuje.

Jen to zkouší a když zjistil že si to vydupe tak holt dupe. Nějaký lákání na dobroty na tohle nefunguje.

A když ho do té školky dostanete, co se děje pak? Pokusím se nevidět situaci černobíle, některé děti opravdu pobyt ve školce nesnesou ještě v nějakém pokročilejším věku. Ale to se projevuje tak, že brečí i dál po převzetí, nehrají si, nejedí, straní se všech okolo i v té školce během pobytu, prostě celý ten pobyt protrpí. Pokud se do půlhodiny po převzetí učitelkou uklidní a normálně v pohodě ve školce pobývá, tak není co řešit - vzít, předat, odejít, nazdar.

Celý svůj život jsem k hlavní činnosti dělala chůvu a ubrečených dětí, někdy i v amoku, jsem si přebírala hafo. Do 5 minut ale bylo po pláči a všechno další proběhlo v pohodě. Pokud to takto je, vůbec se se synem nepárejte, nemá to smysl, bude s Vámi vorat, jak píší ostatní rádci.

Na sprostá slova i bití z jeho strany reagujte jasně a zřetelně. On to nedělá naschvál, neumí ovládat svůj temperament, ale aby se ho ovládat naučil, musí u Vás poznat, že to nebudete tolerovat. Vy sami jste teď jeho sebeovládání.

Představte si tuto hypotetickou situaci, dítě je vážně nemocné a musí se mu odebrat krev. Odběru se ale brání, podobně jako školce. Co uděláte? Necháte ho vydobýt si "svobodu"? Ne, prostě ho přidržíte a krev se odebere, basta fidli. Krátkodobé zlo je lepší než následky neléčené nemoci v budoucnu. S tou školkou k tomu můžete přistupovat podobně - když se neodvážíte mu vzdorovat Vy teď, tak budete jen řešit následky v budoucnu.

Jo a můj osobní názor je, že přemlouvání a lákání na pozitiva jsou u vzdorovitých dětí to nejhorší, co můžete udělat. Poznají to a je jim to neskutečně protivné; čím víc lákáte, tím větší odpor dítě má. (Mám to sama stejně... dodnes, i v dospělosti, jakmile někdo začne na něco pět chválu, vycítím, že mě chce do něčeho vmanipulovat a začne se mi nechtít, i kdybych předtím chtěla )

Držím palce, aby se Vám podařilo najít sílu být silnější než on a provést ho zdárně tímhle obdobím, moc tak pro něj do budoucna uděláte.

Když se synkovi povedlo jednou vás přesvědčit a nejít do školky, bude to zkoušet pořád dál. Je na vás, abyste nepodlehla. Pokud začne zuřit, být vzteklý, tak pod studenou sprchu a pak se rád obleče do teplého sám a bude mazat do školky.

Zdravím. Chápu to tak, že vaše dítko nemá opožděný vývoj a je zdravé po všech stránkách. Po pravdě, neznám mnoho dětí, které by chtěly bez protestů chodit do školky od 1. dne. Většina zkouší, jak nechodit. Ale je to první seznámení dítěte s tím, že se něco "prostě musí". Nyní chodit do školky, od 6let chodit do školy, od 15let získávat odbornost do budoucna a pak chodit do práce. Když synkovi teď nevysvětlíte, že existují "musy", kterým se musí podřídit i dospělí, že to nemůžete změnit ani vy, rodiče, nebude mít pak problémy s nástupem do školy; kam taky bude muset chodit, ale bude se tam (na rozdíl od školky) muset i učit a při vyučování se náležitě chovat. Přeci není cestou ho na něco lákat, uplácet, nebo ho litovat => chudinko moje, mám tě tak ráda... a nechat se dokonce od něj bít. Prostě => jsi už velký kluk a velcí kluci chodí do školky, všichni. Takže oblíkat a jdeme. Nebo si umíte představit, jak ho násilím oblékáte, uplácíte dobrou svačinou a slibujete, že budou na průmyslovce milé sexy profesorky, a že si pro něj hned po škole přijdete a zachráníte ho? A že si vás pak doma může zmlátit a vy mu odevzdáte výplatu? Divné, co? Tak se zamyslete. Spíš se cestou ze školky vyptávejte, co se mu tam podařilo, co nového se dozvěděl, a chvalte, jak si ve školce pěkně vede a jak vám tím dělá radost, jaký je to kluk šikovný. (I když všichni uvnitř víme, že tím prvním dnem ve školce končí svoboda a krásný bezstarostný život. Ida

Zdravím. Jedině trpělivost a hlavně důslednost. A nebát se i plácnout na zadek. To je holt součást výchovy, aby děcko poslouchalo vás a ne vy jeho. A pokud si opravdu jako rodiče s děckem neporadíte a bude vám přerůstat přes hlavu, tak se obrátit na odborníka přes děckou psychiku. Některé děti jsou hyper aktivní, mají ADHD ( netvrdím, že je to i váš případ) a k těm je potřeba pak změnit i svůj přístup a naučit se s tím jinak pracovat. Ale obdobím vzdoru jsme u dětí prošli snad všichni.

Dejte ho do školky až za rok, až na to bude mít psychicky. Ve 3,5 letech může dítě cítit silnou nejistotu, když je bez přítomnosti svého rodiče, nebo svého nejbližšího, nechávat ho tam de facto násilím, tak mu zaděláváte na úzkosti do buducna. Vše má mít svůj čas, dané věkem, některým dětem být bez rodiče ve 3,5 letech nevadí, jiným ano. Je to individuální. Dobré jsou na toto přednášky pana PhDr. Petrželky, který vyloženě říká, že rodič má dítěti kolem 3 -4 co nejpečlivěji naslouchat, už se dotváří základ osobnosti a když má dítě hrůzu ze školky, nemá tam kolem 3-4 let co dělat. Nedejta na takové ty silácké řeči, že se nesmí takto malému dítěti ustupovat, tohle je nesmysl neznalých lidí. Jiné to pak bude kolem 5 let dítěte.

Žasnu nad těmi radami...seřezat 3,5 leté dítě, dát pod studenou sprchu...jestli takhle vychovávete malé dítě, tak to je týrání a na psychické nemoci má zaděláno. Dvě rozumné rady tu už zasněly, dítě je na školku ještě nezralé, myslím si totéž, chce to počkat nějaký čas.