Tichý hlas

Pokud ve městě existuje nějaký studentské divadlo, dej se k nim. Do roka budeš zaručeně mluvit dostatečně hlasitě a získáš také kus sebevědomí, které ti nejspíš chybí. Navíc zažiješ spousty legrace. Směle do toho!

Že mají pravdu pochopíš, až se budeš sám ve třídě snažit vysvětlit něco těm hlučným puberťákům, z nichž většina o výuku příliš nestojí. Zajdi si do své původní školy za některým Tvým oblíbeným kantorem, jestli můžeš k němu do hodiny. Ono stačí jen projít školní chodbou kolem tříd v době výuky, a pochopíš, k čemu ten hlas. Ty ukázkové hodiny ve vzorové třídě nejsou realita.

Zkus trénovat, až budeš sám doma - stáhni si třeba aplikaci zvukoměr. Pak měň situace - buď před zrcadlem, mluv nahlas s rodiči/sourozenci, mluv nahlas s kamarádem, s cizím člověkem, zkus být slyšet v hlučném prostředí, určitě se zlepšíš ve cvičení, co Ti bude připravovat paní učitelka, zkus mluvit nahlas, až budeš vyvolaný a nakonec se dostaň do situace, že budeš učitel - přihlas se, že budeš doučovat nějakou skupinu žáků. I když jsi přirozeně tichý, můžeš natrénovat přepnutí na "teď mluvím nahlas".

Doporučuji aby jsi šel na brigádu do týmu někam do sila nebo jiného hlučného provozu.

Z tvého popisu mi plyne, že se ti učitelka snaží pomoct. Když bys jí byl u prde*e, tak by se ti nevěnovala.

Jste prostě takový typ člověka, klidný, tichý. Někdo je zase nepříjemně uřvaný. A když budete vědomě měnit svůj hlas, tak budete vypadat jaksi nepřirozeně. Mně se teda nelíbí, co vám ta učitelka říká ohledně hlasu. Bavilo by vás být učitelem, určitě se dobře učíte, takže nevím proč kvůli hlasu by jste měl na toto povolání zapomenout a jít třeba házet lopatou. U toho mluvit nemusíte, by řekla učitelka. Být vámi, tak se nenechte rozhodit a nezahazujte svou myšlenku a na povolání učitele se dále těšte. Možná jste i trochu neprůbojný, ale to se srovná, jak přibydou roky, budete mít více kuráže i odvahy.