Nechci na ples

Docela mi je líto Tebe i Tvých blízkých. Tohle odmítání plesů a večírků budeš zažívat po celý život. Nejdřív v letech studentských, potom ve firmě, v práci... Jednou to bude trápit Tvoji dívku, pak budoucí manželku. A výraz bytostně nenávidím či nesnáším, pro tanec, který pořádně neznám, mi připadá lehce hysterický. Dobře, nechoď nikdy na nic takového, uzavři se, distancuj se, ale nediv se, že ostatní Tě neberou...Člověk přeci jen čeká, že ten druhý se kvůli němu překoná, bude chtít udělat druhému radost. Ale to asi taky nesnášíš...

S žádným velkým introvertem jsem se nikdy blíže neznala. V dětství ani později. Proto se do těch pocitů nedovedu příliš vžít. Ale vím, že tanec je jakýmsi předstupínkem sexu. Docela malý předstupínek, ale poměrně důležitý. Ty pozdější kroky už samozřejmě řeší každý sám, ale kdo neprožil ani pár povinných hodin v tanečních a na školních plesech, může zůstat trdlem napořád. Znám muže typu dřevo. Neudělají ani jeden pořádný taneční krok. Jednoho jsem měla za manžela. Ale vesměs to byli extroverti. Výřeční a zábavní. Pokud chceš zůstat netančícím introvertem, klidně zůstaň. Ale uvědom si, že poustevnických jeskyní je moc málo. Lidé mají žít s lidmi. A nejraději vesele. Tanec k veselé a příjemné zábavě patří.

K dotazu, jestli o něco přijdeš. Přijdeš o víc, než si umíš představit.

Jak se to vezme. Přijdeš o sblížení s kolektivem a můžeš si udělat jasno v lidech a vztazích. Na druhou stranu tě chápu, taky se mi to zdá jako zabitý čas, pokud tam člověk nemá třeba partnera se kterým si rozumí a baví se.

Nicméně vyhnout se můžeš drobným podvodem. Třeba den předem falšovat žaludeční nevolnost a průjem, nebo na poslední chvíli špatně došlápnout a nemoct chodit, potažmo tancovat.

Jenže takhle si zvykneš vyhýbat se všemu nepříjemnému, dělat obezličky, kličky a časem i podrazy. Není přece jen lepší postavit se k tomu čelem a jít s chutí do toho? Tolik ztraceného času to zase nebude, když jsi tak mlád.

Imatrikulační ples považuju za blbost, zvlášť když se ho mají účastnit děti víceletého gymnázia. Opačný názor mám ale na taneční a maturitní ples. Kromě toho, že taneční jsou moc pěkná a vkusná zábava, umět dobře tancovat je bonus pro celý život a to zvlášť pro vysokoškoláka, který se i v pracovním životě musí účastnit různých společenských akcí. Je to velice praktická dovednost právě pro introverta. Nebudu radit to, co nechceš slyšet. Já bych tedy neúčasti na maturiťáku litoval. Jako třída jsme si nacvičili předtančení a po desítkách let na to na srazech vždycky vzpomínáme a ukazujeme si fotky.

Vaše důvody naprosto chápu, ale podle způsobu psaní mi spíš přijde, že nejste až tolik inrovert, ale spíš nemáte dostatek sebedůvěry, máte obavu, že se nebudete umět k nikomu přičlenit, že tam budete dost osamocený. Ovšem ples je právě tou příležitostí, jak navázat kontakty, jak se sblížit. Možná o to ani v této chvíli nestojíte, ale věřte, že je to pro další studium dobré přiblížit se ostatním spolužákům, najít si případně spřízněnou duši, která třeba také nějaké veřejné akce nemusí. A i když tam budete třeba sám, staňte se nestranným pozorovatelem toho, jak to na takovém plese probíhá. Určitě uvidíte a možná i zažijete spoustu věcí a nebudete svojí neúčastí opět tak odstrčený od třídy, protože určitě ostatní budou své zážitky ve třídě probírat. Jednak budete v obraze a můžete třeba porovnat, jak jste věci viděl vy a jak spolužáci. Šel bych.

Zdravím. Zřejmě se cítíš být pohybově ne příliš nadaný a nechceš se "předvádět" v (pro tebe) nekomfortním prostředí. A to je právě ten důvod, proč bys na imatrikulační ples jít měl. Všichni tam budou poprvé, všichni budou nejistí, takže tam zapadneš. A do budoucna už budeš vědět, budeš mít tu zkušenost. Budeš vědět, jak asi to bude probíhat na plese maturitním. Budeš vědět, že nemusíš za každou cenu tančit, že můžeš jen posedět, poslechnout si hudbu, popovídat či nepopovídat s kým chceš, sledovat cvrkot, něco popít, sezobnout... Pokud vynecháš tuto příležitost = poznávací, o to horší budeš mít pocit před maturitním plesem. Ostatní tam půjdou se zkušeností z plesu imatrik., tebe bude děsit to neznámo a nebudeš chtít jít. Přitom to bude naposledy, co budete pohromadě po 4 letech společného života. Proto bys měl jít i do tanečních. Abys viděl, poznal a věděl. A měl z čeho celý život čerpat. A jak to vysvětlit rodičům? Nijak. To nevysvětlíš. Pokud si propásneš tyto 3 příležitosti, kdy budete nejistí všichni, budeš už po celý život všude bez zkušenosti sám. Ida

Poviem to jednoducho, cvičiť, činky dvíhať, naháňať kilometre nie je nič príjemné,

robíme to s určtým cieľom. Ak nie hneď, po rokoch príde zučtovanie. Poznám veľa

smutných dopadov. Môžeme to aplikovať aj na Váš prípad. Ste mladý a "netrenovaný",

vo všetkých smeroch, je to prirodzené a dá sa to aj tolerovať. Ťažko sa dá ale tolerovať,

keď viete v čom Ste slabý a nechcete zapracovať. Nemusíte by zabávač a tanečník svetovej

kategorie, ale spoločensky kontakt je prirodzená vlastnost ľudí. Prajem Vám v treningu

veľa úspechov...

@uzivatel - případně jsou nějaký jiný důvody proč tam jit?
Jsou - jak píšete "rodiče chtějí abych tam šel". Myslím, že udělat jim radost absolvováním dvou plesů za tři roky je důvod dostatečný a ještě si ušetříte "takovýhle řeči"

Jestli tam nemáš kamarády a proto se ti nechce, tak se to dá chápat nač tam chodit. Ale jestli toto není ten důvod, tak by si to mohl i přežít. Nemusíš tam být přece až do konce. Jenom se tam ukáat a po té se nějak nenápadně vytratit. Rodičům poreferuješ jaké to tam bylo. Nakonec se ti to tam i zalíbí a budeš si to užívat, třeba.

no, za mého mládí jsme imatrikulační ples neměli. a na maturitním jsem nebyla. vlastně jsem na VŠ nebyla ani na promoci po absolvování bakalářského studia, šla jsem až po magisterském. jo, bylo to hezký. ALE že bych někdy litovala toho, že jsem nebyla na maturitním plese nebo promoci po bakaláři... to zas jako ne jak to říct rodičům... no, na rovinu

Důvody jsou nasnadě: Jakákoli imatrikulační akce na konci školního roku je nesmysl. Navíc ples - nad čím jako budeme plesat? Přispěje to nějak proti globálnímu oteplování? Plesy jsou pro snoby a já nechci být snob, mami. Spolužáky poznám líp na školním výletě. To se můžu opít na oslavě narozenin. Nesnáším lečo - že bych si udělal lečo?