nevím jestli mi vůbec může někdo poradit, ale potřebuju se z toho minimálně aspoň vypsat.
Jde o to, že se cítím úplně k ničemu a začínám být zoufalá. Vždycky jsem byla člověk, kteremu na škole dost záleželo, snažila jsem se o dobré známky, 2020 jsem odmaturovala se samými jedničkami. Jelikož 0.8.08.2020 jsem se vdávala, neplánovala jsem jít na vysokou a brala jsem to tak, že mi začíná dospělý život a měla bych si jít vydělávat. Takže jsem se nikam ani nehlásila. Pak ale jak jsem odmaturovala všichni učitelé mi pak říkali, že je škoda že zrovna já nikam nejdu, že jsem studijní talent a tak. Rozlezelo se mi to v hlavě a pak jsem litovala, že jsem žádnou přihlášku nepodala, jenže to už bylo pozdě na 90% škol, tak jsem šla na rok na pomaturitní studium angličtiny, řekla jsem si že aj mě baví a aspoň zůstanu ve škole a zlepšim si jazyk.
No a plán byl ten, že letos už se na VŠ přihlásim. Během tohu roku na pomaturitním jsem si v podstatě uvědomila , že právě angličtina je to, čemu bych se chtěla věnovat. Třeba ji jednou učit, nebo překlady,... jelikož s manželem žijeme v Brně, hlásila jsem se na Masarycku.
Bohužel ale,neprošla jsem sítem TSP. Je to pro mě největší zklamání v životě a teď vůbec nevím, co dělat. Od toho dne kdy jsem viděla výsledky chodím jako tělo bez duše a snažím se vymyslet co teď. Jenže vůbec nevím, co mám dělat. Opět teď už je pozdě na to někam se hlásit, některé školy sice mají vypsaná 2. 3. kola, ale to jsou obory, které mě vůbec nezajímají. Když se poohlížím po pracovních nabídkách všude chtějí minimálně VŠ vzdělání, pokud ho člověk nemá, může dělat leda tak na 3 směny za takřka minimální mzdu. A to není život jaký chci žít.
Opravdu jsem z toho teď strašně nešťastná a vůbec nevím jak dál. I u psaní tohohle příspěvku tu brečím. Dochází čas na rozhodování jestli se přihlásit na obor který mě moc nebere, ale třeba mě začne bavit? Jít na ÚP a doufat, že mi najdou nějakou smysluplnou práci? Snažit se ji najít sama a doufat, že se na školu dostanu příští rok? Jenže pak budu studovat skoro do 30 a to nechci. Případně jaké školy nabízejí studium angličtiny dálkově? Vím jen o Masarycce a to je mi k ničemu protože TSP nezvládnu ani za rok.
Posměvačne komentáře a zlehčování situace typu když nejde o život jde o h... si prosím nechte. Jsem opravdu na dně takže to by mi teď opravdu nepomohlo
3x
To je velice jednoduché...přestat se flákat, přestat nad svou neschopností bědovat i přestat čekat, co ti najde úřad práce. Když se podívám na internetu na nabídky pracovních míst, tak jich i v Brně je hafo, a zdaleka ne jen na 3 směny. Jenom člověk nesmí být rozežraný a líný! Dělat můžeš jakoukoliv práci, kterou dělají tisíce lidí i bez jakéhokoliv vzdělání /no jo, ale musí pracovat, a to se ti nechce, že.../, dostudovat to, co ti k úspěšným přijímačkám chybí a za rok to zkusit znova. Je mnoho maturantů nebo vyučenců schopnějších než VŠ, kteří mají jen diplom, ale v hlavě nic moc. A pokud na VŠ nemáš, tak se tam necpi. Píšeš, že jsi na dně, tak toto ti opravdu nepomůže, ale aspoň ti to třeba otevře hlavu a konečně začneš myslet. Přeji ti úspěch, úsměv a radost a nefňukej!
3x
Tak podle všeho jste inteligentní, nebo byste měla být, tak co vám brání sednout k internetu a hledat a hledat? Jedno co. Školu, práci, možnosti.
Sedět s rukama v klíně a bědovat nepomůže. Musíte být akční a dravá, jinak to v životě nikam nedotáhnete. Někdy ten život jde jinou cestou a vy po čase s úžasem zjistíte, že je to mnohem lepší než co jste původně chtěla.
Mě třeba po revoluci vyrazili z práce, byl jsem měsíc na pracáku, byl jsem nešťastný, potřeboval jsem živit rodinu. No a našel jsem práci mnohem lepší než byla ta původní a vydržím u ní do důchodu a slušně mě živí. To původní zaměstnání dávno zkrachovalo.
Držím palce. Začněte hledat, obcházet, psát, ptát se, zkoumat možnosti...
3x
Včera ve 12:58 jsem nenapsal, že jste rozežraná a líná, přečtěte si to pozorně. Ano, napsal jsem to hodně ostře, zatím co vy jste čekala a potřebovala bolístku pohladit a pofoukat. I to umím! Ale na zlomeninu se dává sádra, tržná rána se šije, na to pofoukání od maminky nestačí! Někteří jiní vám ale napsali v podstatě totéž, jenom smířlivějším tónem. Vám zbývá buď sedět doma, litovat se a nechat se živit manželem nebo rodiči, nebo se zaregistrovat na pracáku, pokud vůbec do nějaké registrovatelné skupiny spadáte, nebo hledat práci do příštího, snad už úspěchu, v přijímačkách. Třeba i jinde než na masaryčce. Hlavně ať vám neutíká zápočtová doba do důchodu, k tomu si sežeňte informace. Weby o práci jsou např. fajn-brigady.cz/... nebo cz.jooble.org/... i jiné. Kdo chce, hledá, kdo nechce, čeká nebo se vymlouvá. Takže, nechtěl jsem vám ublížit ani vás urazit, ale probudit vás, nářek není řešení. Rád bych s vámi mluvil, škoda že jste v Brně a já v Ostravě. Tak přeji úspěch, klid, a radost, hodně radosti!
1x
Zdravím. Je spousta lidí kteří si dodělávají vzdělání v manželství, při práci, i při dětech. Na to není nikdy pozdě. Chápu, že Vaše sebevědomí dostalo na "frak", ale berte to jen jako životní zkušenost, kterých bude ještě spousta. ne jako svojí prohru v životě. Na ÚP se přihlašte, abyste měla jako uchazeč o zaměstnání, hrazeno zdravotní pojištění. Nespoléhejte jen na to, že Vám najde práci někdo jiný. Hledejte si sama co by Vás tak bavilo a zkuste si rok pracovat. Se školou to zkuste příští rok, pokud se do té doby Vaše priority nezmění. Třeba narazíte na práci která Vás bude bavit, třeba přijde děcko a budete mít myšlenky na něco úplně jiného. Pokud Vás baví Angličtina, můžete se přihlásit do nějakých kurzů a v tomto směru na sobě pracovat stále. A v budoucnu třeba najdete uplatnění. Ve svém volném čase můžete třeba poskytovat doučování atd.. Nevěste hlavu, nikdy nevíte co budoucnost přinese a kde se uplatníte. Rozhodně Vaši situaci nezlehčuji, ale pokud budete podléhat takto svým momentálním neúspěchům, můžete si zadělat na ještě horší psychické problémy.
Jinak ano, doučování je určitá možnost, letos jsem měla 3 studenty- maturanty, ale potom, co jsem se na aj ani nedostala si nějak netroufam, když by se pak vyptávali na moji kvalifikaci asi bych se propadla hanbou
1x
Mám rok po gymplu a šla jsem hned do práce. Nastupuji v září na Vš - dálkově.
Dělám nákupčí, kde využiji angličtinu a je to práce , která mě baví. Jednosměnný provoz, platově ohodnoceno to také není špatné, musí člověk CHTÍT a HLEDAT. Samo se nic nevyřídí. Ačkoliv Ti přijímací zkoušky nevyšly, zkus to znovu.. na medicínu se někteří také dostali až po několikátém pokusu. Nevěš hlavu a jdi dál, litovat se je cesta do pekel.
Hodně štěstí.
1x
Však se nemusíš vázat jen na jednu brněnskou vysokou školu, můžeš zkusit dálkově třeba do Olomouce nebo jinde, v menších městech nebude takový nával a obor můžeš studovat při práci nebo brigádě. Jestli se někam letos nedostaneš, tak bych to nebrála jako prohru, máš celý rok na přípravu na přijímačky, můžeš si mezitím zkusit nějaký jiný obor, udělat si certifikát, absolvovat rekvalifikační a odborné kurzy, které tě v budoucnu zvýhodní na trhu práce, napadá mě asistent pedagoga, IT kurzy, personalistika, andragogika nebo nějaký vzdělávací program v rámci Celoživotního vzdělávání muni.cz/... Práci bych hledala takovou, kde využiješ anglický jazyk, myslím, že zrovna v Brně nebude problém sehnat práci na helpdesku, kde denodenně komunikuješ se zahraničními zakazníky.
0x
Co Vám poradil manžel, jaký má on to názor, kolik mu je, má přehled, jaké vzdělání má on?
Shodnete se spolu?
0x
Asi bych to tak nehrotil. Vždy si dejte více jak jednu přihlášku do školy, aby bylo něco v záloze. Stávají se horší věci. Pokud jste měla samé jedničky, neměl by být problém sehnat práci. Pokud však máte sebevědomí na nule, ikdyž něco umíte, viděl bych to na Peňák.
0x
Ani nevíš, jak tě chápu. Šla jsem po škole do práce místo mé vysněné vysoké, protože jsem se na střední psychicky složila. Neměla jsem sílu dál studovat. Tři roky jsem se potloukala po pracech, které rozhodně neměly nic společného s mým snem a říkala jsem si - to je ten život, který jsem si na škole vysnila? ... Až teď jsem se zapřela, že už do žádné takové práce nepolezu - je na mě hodně vidět, že mě to nebaví a vždycky jdu po zkušebce pryč. A teď si plním sny jeden za druhým. Když se podívám zpětně, tak ty tři roky byly zatím to nejvíc, co mi život mohl nabídnout. Byla to ostrá zkouška, která mě zocelila a už nejsem takový dítě. 
Pokud na sobě chceš pracovat a jít si za svým, tak tě v životě nic nezastaví. Přeju ti hodně štěstí v životě. 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.