Zkoušky na vysoké škole

Ne

Patřil jsem v ročníku do té lepší poloviny, možná třetiny. A hodně zkoušek jsem neudělal na první pokus. Neudělat zkoušku napoprvé není selhání, na VŠ je to celkem běžné.

Ne

Na zkousce na druhy nebo treti pokus neni nic spatneho a urcite nic, kvuli cemu bys mel hazet flntu do zita. Toho uciva je tolik ze vsechno proste nekdy nelze obsahnout hned a prvni pokus te ukaze, kde mas jeste mezery.

Na CVUT sme meli ve skupine genia. Ne ironicky, ale zcela vazne mineno. A ani ten nedokazal dat vsechny zkousky napoprve.

I ty nejtezsi logicke a pocetni predmety mu sli levou zadni s naprostou samozrejmosti, ale pak tam vzdy mas hafo predmetu kde rozumove schopnosti nestaci, ale je to proste o naucenych znalostech, mnohdy i o sve drivejsi praxi nebo znalostech prinesenych ze stredni skoly a pod.

Nezvladnout pouze dva na prvni pokus bych povazoval za dobry vysledek. Alespon tedy na technicke skole.

Humanitni nemuzu soudit.

Ne

Za (pro tebe) dávných dob, existoval na brněnské technice profesor, dejme tomu K. Byl to velmi milý pán. O zkouškách u něj se tradovala spousta příběhů a anekdot. Například:

- Kdy jdeš na zkoušku u K.?

- Každé úterý.

a bylo toho mnohem více.

Ne

Co zkoušky, já na poprvé nedal ani celej ročník. Tak dlouho jsem se zabýval matikou, že nezbyl čas na statiku a fyziku. Naopak znám jen velmi málo těch, kteří dali ČVUT za předepsaný počet semestrů. Nejmíň polovině to trvalo o rok déle, já to nakonec stáhnul na půlroční zpoždění oproti bystřejším nebo šťastnějším kolegům. Z původních cca 1200 lidí nás ve stejném termínu promovalo 60 a dalších cca 200 o půl roku později.

Ano